Článek
Politika miluje velké věty o dětech
Nulová daň pro velké rodiny zní jako nápad, který se dobře vyjímá na konferenci, v kampani i ve večerním televizním sestřihu. Stát konečně ocení lidi, kteří vychovávají tři a více dětí. Rodiče dostanou viditelnou výhodu. Premiér může říct, že bere demografickou krizi vážně.
Andrej Babiš skutečně tlačí téma porodnosti do popředí. Na květnové konferenci o ní mluvil jako o zásadním problému země a vláda podle vlastní zprávy Strakovy akademie slibuje, že podpora rodin bude jednou z cest, jak na nízkou porodnost reagovat. Problém je reálný. Politická odpověď ale zatím působí až příliš pohodlně.
Český statistický úřad uvádí, že se v roce 2025 narodilo 77,6 tisíce dětí, nejméně v historii statistického zjišťování, a úhrnná plodnost klesla na 1,28 dítěte na ženu podle ČSÚ. To nejsou čísla, nad nimiž se dá mávnout rukou. Jenže právě proto by si zasloužila víc než jeden efektní daňový nápad.
Rodiny nemají málo dětí jen proto, že jim stát nechal v daňovém přiznání málo radosti. Dítě není investiční pobídka. Rodiče řeší bydlení, školky, nejistou práci, drahé služby, unavené vztahy, návrat matek na trh práce a pocit, že druhé nebo třetí dítě už není romantické rozhodnutí, ale logistická operace.
Starý nápad v novém balení
Babišův návrh navíc není tak nový, jak se tváří. Daňové prázdniny pro rodiny se třemi a více dětmi plánovala už vznikající vláda Petra Fialy. Tehdejší koalice počítala s nulovou daní z příjmu pro rodiny s rodičovským příspěvkem nebo se třemi a více potomky, byť se zastropováním příjmů, připomínala CNN Prima News.
To je na české politice krásně nemilosrdné. Nápady se vracejí jako kabát z půdy. Stačí ho vyvětrat, přešít knoflíky a prohlásit za odvážnou novinku. Babiš tak neobjevil nový svět rodinné politiky. Spíš vzal starší plán, přidal mu svou značku a postavil ho doprostřed debaty o propadu porodnosti.
Inspirace Maďarskem se nabízí sama. Viktor Orbán už v roce 2019 sliboval matkám čtyř a více dětí doživotní osvobození od daně z příjmu a k tomu další rodinné pobídky, jak tehdy popsaly Seznam Zprávy. Jenže maďarský model není kouzelný recept, který stačí přeložit do češtiny. Je to politický balík s ideologickým nátěrem, silným státem a velkou chutí říkat rodinám, jak mají žít.
Česko by mělo být opatrnější. Podpora velkých rodin dává smysl. Ale stát nemá začít předstírat, že nejcennější rodič je ten, který se vejde do daňově výhodné kolonky.
Rodina potřebuje jistotu, ne jen bonus
Nulová daň by nejvíc pomohla těm, kdo mají dostatečný příjem, aby vůbec bylo co odpouštět. Jenže část rodin s více dětmi už dnes díky slevám a daňovým bonusům platí na dani z příjmu málo nebo nic. Finanční správa připomíná, že daňové zvýhodnění na děti je odstupňované podle pořadí dítěte a u třetího a dalšího dítěte činí 27 840 korun ročně podle Finanční správy.
Právě tady začíná méně líbivá debata. Pokud už část velkých rodin daň z příjmu fakticky neplatí, pak nulová sazba nemusí být taková revoluce, jak zní. Pro některé půjde o skutečnou pomoc. Pro jiné hlavně o politický titulek. A pro nízkopříjmové domácnosti může být důležitější dostupné bydlení, školka, kroužky, doprava, pediatr a stabilní práce než další slavnostní úprava daně.
Porodnost se nedá přikázat ani vykoupit jedním daňovým dárkem. Rodiny potřebují předvídatelnost. Potřebují vědět, že když budou mít další dítě, nezůstanou samy mezi drahým nájmem, nedostupnou školkou a zaměstnavatelem, který se tváří, že rodičovství je provozní komplikace.
Babišův nápad proto není špatný proto, že pomáhá velkým rodinám. Špatný by byl ve chvíli, kdyby se vydával za hlavní odpověď na demografický propad. Nulová daň může být součást balíku. Ale sama o sobě je spíš hezká cedule na domě, ve kterém pořád chybí dětský pokoj.
Česko děti potřebuje. Jenže rodiče nepotřebují další soutěž politických nápadů, kdo jim slíbí větší úlevu s menším vysvětlením. Potřebují stát, který chápe, že rodina není položka v rozpočtové show. Je to dlouhodobý závazek. A ten se nedá vyřešit tím, že se starý nápad opráší, přelepí jménem nového premiéra a pošle zpátky na scénu.
