Článek
Hrdinství končí u hlasování o imunitě
Tomio Okamura umí z každého střetu udělat představení o svobodě slova. Když soud řeší plakáty SPD, není to podle něj spor o hranice politické kampaně, ale údajný útok na vlasteneckou opozici. Jenže tentokrát je divadlo nepohodlnější. Soud už totiž nemluvil jen v komentářích a politických prohlášeních. Mluvil trestem.
Obvodní soud pro Prahu 1 uložil hnutí SPD peněžitý trest tři miliony korun za předvolební plakáty. Verdikt podle iROZHLASu není pravomocný a hnutí vinu odmítá s tím, že jen komunikovalo své názory na migrační pakt nebo dávky. Soud ale dospěl k závěru, že SPD spáchala trestný čin podněcování k nenávisti.
To je zásadní rozdíl. V politice může být ostrá řeč, přehánění i tvrdý plakát. Demokracie není čajový dýchánek. Ale záměrně vyráběný strach z menšin a cizinců není jen „názor“, který se má automaticky schovat pod nápis svoboda projevu. Zvlášť když ho netiskne osamělý internetový křikloun, ale parlamentní hnutí, které dnes sedí ve vládní většině.
Strana platí, předseda čeká za zdí
Nejzajímavější na celé kauze není samotná pokuta. Tři miliony jsou pro vládní hnutí citelné, ale politicky přežitelné. Zajímavější je Okamurův osobní status. Obžaloba podle ČT24 mířila nejen na SPD, ale i na jejího předsedu; pro něj navrhovala peněžitý trest a podmínku. Jenže Okamurovo stíhání se oddělilo, protože Sněmovna ho nevydala.
A tady se začíná rozpadat oblíbená póza muže, který se ničeho nebojí. Poslanci podle Českého rozhlasu v březnu rozhodli, že Okamuru k trestnímu stíhání nevydají. Proti jeho vydání hlasovala vládní většina ANO, SPD a Motoristů. V praxi to znamená prostou věc: hnutí už verdikt slyšelo, jeho šéf zatím čeká za zdí imunity.
Nikdo tím neříká, že je Okamura vinen. O tom má rozhodovat soud, ne politická glosa. Jenže právě proto je imunita tak výbušná. Když politik tvrdí, že jde o vykonstruovaný proces, měl by mít zájem prokázat to před soudem. Ne za zavřenými dveřmi poslaneckého hlasování. Imunita má chránit parlamentní práci, ne vytvářet VIP pruh kolem trestních kauz mocných.
Svoboda slova není licence na jed
Okamura a SPD budou dál opakovat, že jde o kriminalizaci politického názoru. Je to účinné, protože se tím složitá věc přeloží do jednoduché věty: oni nás chtějí umlčet. Jenže svoboda slova v demokratickém státě nikdy neznamenala, že politická reklama smí všechno jen proto, že je politická.
Trestní zákoník u podněcování k nenávisti chrání veřejný prostor před tím, aby se z kampaně stal návod na společenskou štvanici. Nechrání vládu před kritikou, nechrání Brusel před posměchem, nechrání migrační politiku před odporem. Chrání skupiny lidí před tím, aby se z nich v kampani vyráběl obraz hrozby, která už není lidská, ale jen užitečná kulisa pro strach.
A právě proto je tahle kauza pro SPD nepříjemná. Strana ráda stojí na hraně, protože z hrany se dobře vysílá k vlastním voličům. Jenže hrana má jednu nevýhodu: někdy se dá překročit. Soud zatím řekl, že se to stalo. SPD se odvolá, jak připomínají Hospodářské noviny, a vyšší instance může rozhodnutí změnit. To k právnímu státu patří.
K právnímu státu ale patří i něco dalšího: politik, který se staví do role neohroženého bojovníka, by se neměl schovávat za kolegy ve Sněmovně. Pokud Okamura věří, že jeho plakáty byly jen tvrdou kampaní, ať to hájí před soudem. Pokud ne, ať aspoň nepředstírá, že je mučedník svobody slova, když jeho vlastní politická většina drží dveře soudu zavřené.
Tahle kauza není jen o plakátech. Je o tom, zda se v Česku bude odvaha měřit podle křiku do mikrofonu, nebo podle ochoty nést za ten křik odpovědnost.
