Článek
Pozitivní otázka, prosím
V Interview ČT24 dostal Okamura otázku, jak chce zajistit, aby SPD po několika koaličních sporech nepůsobila jako odstrčený partner. Moderátor se ptal, jakou váhu má strana, která hlasitě protestuje, ale důležitá rozhodnutí se nakonec odehrají bez ní. Průběh rozhovoru zachycuje záznam České televize.
Okamura místo odpovědi vytkl televizi, že není pozitivní, rozděluje společnost a vytváří vlastní narativy. Tím vlastně nabídl odpověď dokonalejší, než jakou mohl moderátor čekat. Když se předseda SPD ocitne před nepohodlným faktem, nezpochybní nejprve fakt. Zpochybní právo na otázku.
Pozitivní rozhovor by podle této logiky vypadal jednoduše. Moderátor by ocenil předsedovu energii, pochválil jeho důslednost a nakonec se zeptal, zda si přeje ještě více prostoru k pochválení sebe sama. Zpravodajství by se proměnilo v hotelovou recepci: host nesmí odcházet s pocitem, že ho někdo rušil realitou.
Otázka nebyla negativní. Jen měla obsah
Spor se týkal českého příspěvku přibližně 140 milionů korun do alianční iniciativy na nákup americké protivzdušné obrany pro Ukrajinu. SPD s krokem nesouhlasila a Okamura tvrdil, že podobná rozhodnutí se mají v koalici předem projednávat. Základní okolnosti shrnuly České noviny.
Právě proto byla otázka na skutečný vliv SPD namístě. Jestli strana označí rozhodnutí za zásadní porušení dohody, veřejnost smí vědět, co s tím udělá. Zda prosadila nápravu, dostala záruku, nebo se spokojila s tím, že důrazně oznámí svou bezmoc.
Okamura však dokáže z kritického dotazu vyrobit útok na společnost. Je to jeho osvědčená politická chemie: nepříjemnost se přelije do křivdy, křivda do mobilizace a z politika, který má vysvětlovat, je rázem oběť zaujatého systému. Otázka zůstane nezodpovězená, zato publikum přesně ví, na koho se má zlobit.
Televize nemá zlepšovat náladu hostovi
Česká televize nemá ze zákona povinnost být pozitivní. Jejím úkolem je poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, jak stanoví zákon o České televizi. Ani slovo o tom, že předseda Sněmovny má po rozhovoru odcházet duševně osvěžen.
Veřejnoprávní moderátor není terapeut koaličního sebevědomí. Má se ptát i na rozpory, selhání a slabost moci. Právě tam začíná jeho práce. Kontrolní otázka je služba veřejnosti.
Okamura navíc svou výtku spojil s odporem části lidí k televizním poplatkům. To zní v době, kdy vláda prosazuje jejich zrušení a převedení financování ČT a Českého rozhlasu na státní rozpočet, zvlášť nešťastně. Kabinet tento návrh schválil, jak uvedla vláda.
Politik tedy kritizuje médium za nepříjemné otázky a současně patří k většině, která chce změnit způsob, jakým toto médium dostává peníze. Nemusí jít o přímou výhrůžku, aby to znělo jako velmi hlasité zakašlání nad rozpočtem.
Negativní bývá hlavně zrcadlo
Okamura má samozřejmě právo moderátora opravit, odmítnout jeho předpoklad i označit otázku za nefér. Měl by však vysvětlit proč. Pouhé slovo „negativní“ není argument. Je to závěs zatažený ve chvíli, kdy se politikovi nelíbí výhled.
Typické není, že se Okamura rozčílil. Typické je, jak rychle přesunul spor od vlastního politického výkonu k údajnému provinění tazatele. On neuhýbá. To televize rozděluje. On neztrácí vliv. To moderátor vytváří narativ. On nemá problém s otázkou. Problémem je její nedostatečně slunečná povaha.
Česká televize nemusí být bezchybná a její moderátoři nejsou nedotknutelní. Veřejná kontrola se ale nepozná podle toho, zda politikovi zvedne náladu. Naopak. Někdy je dobrá otázka právě ta, po níž host začne požadovat lepší počasí.
Okamura chtěl pozitivitu. Dostal zrcadlo. A jako už tolikrát usoudil, že negativní musí být předmět před ním, nikoli obraz, který v něm vidí.
