Článek
Byznys má letět vepředu, politika sedí vedle něj
Tomio Okamura poletí do Číny od 19. do 25. července jako host předsedy Všečínského shromáždění lidových zástupců. Oficiální cesta předsedy Sněmovny počítá také s Renatou Veseckou a s náklady na tlumočení, ubytování i místní dopravu; potvrzuje to usnesení organizačního výboru Poslanecké sněmovny.
Trasa vede přes Peking, Šanghaj, Chang-čou a Čcheng-tu. Smyslem výpravy má být hospodářská spolupráce a cestovní ruch, s podnikateli v delegaci. Okamura opakovaně mluvil o čínských turistech, přímém leteckém spojení a jednodušším vízovém režimu. ČTK popisuje cestu jako obchodní misi s parlamentní vlajkou.
A právě v tom je její zajímavost. Za české firmy letí politik, který nedisponuje exportními smlouvami ani obchodní politikou Evropské unie. Zato nese funkci, která v každé zemi zní hlasitěji než seznam produktů v příručním kufříku. Peking obdrží obchodní nabídku a zároveň důkaz, že se česká politika rozhodla obnovu kontaktů ukázat v plné institucionální výšce.
Čísla prozrazují, jak těžký úkol si veze
Český obchod s Čínou přitom nečeká na další slavnostní fotografii. Čeká na výsledek. Česká ambasáda v Pekingu uvádí, že v roce 2024 dosáhl dovoz z Číny 36,708 miliardy eur, zatímco český vývoz 3,023 miliardy. Schodek tak činil 33,685 miliardy eur a Čína byla pro Česko druhým největším obchodním partnerem, ale až sedmnáctým exportním trhem. Data ministerstva zahraničí dávají každému slovu „pragmatismus“ konkrétní cenovku.
Turisté samozřejmě umějí utrácet a přímá linka může dávat ekonomický smysl. Jenže turistický příjem sám o sobě nesrovná vztah, v němž český trh plní roli zákazníka a čínský dodavatele. Skutečná obchodní diplomacie by se měla vrátit s objednávkami, přístupem pro české firmy a se schopností prodávat víc než sklo, stroje nebo dobrý úmysl.
Okamura má šanci přivézt konkrétní výsledek. Zatím však veze především politické gesto. A silná gesta v Pekingu nikdy nepadají do prázdné schránky.
Peking dostává potvrzení, Praha si kupuje naději
Můj dojem je, že vláda sleduje dvě odlišné potřeby. Česká strana hledá peníze, turisty a nové odbytiště. Čínská strana získává obraz země, jejíž třetí nejvyšší ústavní činitel přijíždí na pozvání parlamentního vedení a dává vztahu nový lesk. Každý si bere něco. Rozdíl leží v tom, kdo získá výsledek hned a kdo musí teprve čekat na smlouvy.
Srovnání s Tchaj-wanem dává cestě další rozměr. V dubnu premiér Andrej Babiš odmítl vládní let pro senátní misi Miloše Vystrčila s podnikatelskou delegací a vysvětloval to ekonomickými zájmy Česka v pevninské Číně. iROZHLAS tehdy zachytil premiérova slova o pragmatické zahraniční politice pro firmy.
Dnes stejný pragmatismus posílá do Číny rovnou šéfa Sněmovny. To už není drobná změna tónu. To je čitelná hierarchie priorit. Na jedné straně komerční let pro senátní delegaci, na druhé straně oficiální návštěva vedená člověkem, který stojí v českém ústavním pořadí vysoko. Peking dostává bonus, protože si ho Praha vybrala jako adresáta viditelné vstřícnosti.
Výlet se bude hodnotit podle účtenek, ne podle čajového servisu
Komerční vztahy s Čínou dávají smysl. Česká ekonomika si nemůže dovolit pózu, že druhý největší obchodní partner Evropy přestal existovat. Smysl má ale také zdravá míra sebeúcty. Český předseda Sněmovny nemá sloužit jako dekorační předmět v příběhu o návratu dobrých časů.
Okamura může uspět. Může otevřít novou linku, uvolnit vízovou bariéru, přivést turisty a dát českým firmám konkrétní příležitosti. Pak bude cesta stát za každý metr rudého koberce. Jestli se však po týdnu vrátí hlavně s fotografiemi, úsměvy a větou o historické šanci, obchodní mise splní největší sen Pekingu: Česko vyšle vysokého představitele a spokojí se s tím, že za to dostalo potlesk.
Koneckonců pro mě osobně bylo nedávno překvapením, když jsem se chystal na cestu do Asie, že občan ČR potřebuje do Číny vízum na rozdíl od občana Slovenska, který má do zmíněné země volný stup až na 30 dní. To už samo o sobě o něčem vypovídá. O čem? To si domyslete sami.
