Článek
Vláda, kterou je nejlepší hodnotit se zavřenýma očima
Politik má právo chválit vlastní vládu. To je téměř pracovní povinnost. Někdo musí v ranních rozhovorech vysvětlovat, že chaos je plán, problém je příležitost a soudní spor s prezidentem je vlastně známka výjimečně zdravé demokracie.
Denis Doksanský ale tentokrát nepřišel s běžnou koaliční pochvalou. V debatě ČT24 hájil vládu proti prezidentovi a zpochybňoval, zda by měl Petr Pavel vést českou delegaci na summit NATO. To je legitimní politický názor. Jenže prohlásit u toho vládu Andreje Babiše za nejlepší, jakou Česká republika kdy měla, už není názor. To je reklamní slogan, který omylem utekl z plakátu do živého vysílání.
Historicky nejlepší vláda by asi neměla potřebovat, aby jí Ústavní soud vysvětloval základní pravidlo: když prezident podá kompetenční žalobu, není to automaticky osobní útok na kabinet. Možná by také zvládla spor s Hradem bez toho, aby se z něj stala dlouhá série uražených vzkazů, právních výkladů a protokolárních naschválů.
Já jsem hrozně spokojen s tím, že reprezentuju tuto vládu, protože jsem naprosto přesvědčen, že to je nejlepší vláda, kterou jsme jako Česká republika měli…
Ústavní puč jako pětihvězdičková služba
Doksanský zároveň hájil Petra Macinku, když ministr zahraničí označil rozhodnutí Ústavního soudu za pokus o ústavní puč. To je pozoruhodné měřítko vládní kvality. V nejlepší vládě historie tedy ministr nazve procesní rozhodnutí soudu převratem a poslanec koaličního hnutí mu s klidem vysvětlí, že na takovou větu má přece právo.
Právo má. Jistě. Stejně jako každý jiný člověk má právo přijít na veřejnost s přehnanou metaforou, špatně přečteným právním textem nebo s pocitem, že soud je podezřelý ve chvíli, kdy nehraje podle jeho představ.
Jenže Ústavní soud vládu nesesadil, nezrušil jí mandát ani nepřepsal Ústavu. Vydal předběžné opatření pro jednu konkrétní cestu a výslovně uvedl, že konečný verdikt o kompetencích přijde až později. Ústavní právník Ondřej Preuss na iROZHLASu Macinkovu rétoriku odmítl jako nepřiměřenou.
Puč, který spočívá v tom, že soud vydá rozhodnutí, vláda je respektuje a prezident dostane akreditaci, je opravdu hodně český puč. Pravděpodobně ten druh, při němž se největší škoda stane na ministrem pohmožděné ješitnosti.
Historie má lepší paměť než tisková konference
Vlády se nehodnotí podle toho, jak často o sobě řeknou, že jsou nejlepší. Hodnotí se podle toho, co po nich zůstane, když skončí potlesk vlastních poslanců. Podle schopnosti udržet důvěru v instituce. Podle toho, zda umějí přijmout nepříjemný verdikt. A podle toho, zda se dokážou přít bez potřeby označovat každého oponenta za sabotéra.
Reuters popsal zásah Ústavního soudu jako důsledek kroku, jímž vláda prolomila dosavadní praxi účasti prezidentů na summitech NATO. Agentura Reuters to nepsala jako kroniku nejlépe fungující vlády v dějinách republiky. Spíš jako příběh země, kde se spor mezi prezidentem a kabinetem musel zastavit soudním rozhodnutím.
Doksanský možná mluvil z přesvědčení. To je na tom nejméně znepokojivé. Horší je, že podobná věta prozrazuje, jak nízko může v části vládního tábora klesnout laťka. Stačí, že vláda drží pohromadě, mluví hlasitě a každý problém označí za útok. A už se rozdávají medaile za historickou velikost.
Nejlepší vláda v dějinách? To je materiál. Jen ne na učebnici dějepisu. Spíš na pamětní tabulku u dveří kabinetu: zde začíná chvíle, kdy se sebechvála přestala stydět.
