Pavel versus Zahradilova cvičená opice. Takto si Motorista představuje volby

Jan Zahradil ve svém příspěvku na síti X napsal, že je v nejvlastnějším zájmu vládní koalice, aby Petr Pavel v roce 2028 skončil, a že proti němu dá hlas klidně i cvičené opici. Není to výkřik anonymního účtu po půlnoci. Zahradil je podle vlastního webu Motoristů hlavním poradcem strany pro evropskou a zahraniční politiku.

Právě proto je ta věta zajímavější než běžná internetová hrubost. Od člověka s desítkami let v politice by se čekalo alespoň přibližné měřítko, co má hlava státu umět. Zahradil nabízí měřítko převrácené: nehledejme nejlepšího kandidáta, najděme cokoli, co nebude Pavel.

Cvičená opice je v této představě dokonce ideální. Umí opakovat naučené pohyby, přijme odměnu a nemá vlastní ústavní názor. Prezidentská volba se mění v konkurz na poslušnost. Občan nevybírá osobnost, ale náhradní díl do vládního stroje.

Zahradilův výbuch přišel po Pavlově vetu novely rozpočtových pravidel. Hrad v oficiální zprávě uvádí, že prezident předtím podepsal sedmnáct zákonů Babišovy vlády. Jediný vrácený zákon tedy stačil, aby se z něj v očích poradce Motoristů stal člověk horší než vycvičené zvíře.

To je podivuhodně nízký práh pro zrušení respektu k úřadu i voliči. Prezident využil pravomoc, kterou mu dává ústava, a Sněmovna může jeho veto přehlasovat. Žádná tanková divize z Lán nevyjela. Vládní většina musí pouze znovu hlasovat a nést za zákon odpovědnost při rozsvíceném světle.

Miroslav Kalousek proto v reakci na Zahradilův příspěvek připomněl Václava Klause: podle něj by ani prezident, k němuž má Zahradil politicky blízko, podobný zákon nepodepsal. Tím zasáhl jádro problému. Jestli by stejný krok udělal i Klaus, pak nejde o konzervativní zásady ani rozpočtovou pravici. Jde o to, kdo smí odporovat právě této vládě.

Výrok o opici uráží Pavla jen v prvním plánu. Mnohem víc vypovídá o představě voliče. Ten má podle ní zapomenout na kompetenci, charakter, minulost i úsudek kandidáta. Dostane jediný úkol: zabránit návratu nepřítele.

Taková logika je politicky návyková. Nejprve stačí „kdokoli proti Pavlovi“. Příště „kdokoli proti opozici“. Nakonec se program, odpovědnost a kvalita stanou zbytečnou zátěží. Volební lístek bude pouze účtenkou za nenávist k druhému táboru.

Motoristé se rádi představují jako strana racionality, výkonu a lidí, kteří rozumějí strojům. Jejich hlavní zahraničněpolitický poradce však právě navrhl výběr prezidenta metodou rozbité kontrolky: hlavně ať nesvítí ta, která nás obtěžuje. Co bude místo ní, je vedlejší.

Největší ironie spočívá v tom, že podobné útoky mohou Pavlovi volebně prospět. Prezident nemusí dokazovat, že je bezchybný. Stačí mu postavit vedle sebe představu kandidáta, jehož hlavní kvalifikací je schopnost přijímat povely.

Zahradil chtěl říct, že horší prezident než Pavel už být nemůže. Ve skutečnosti ukázal, jak nízko je ochoten položit laťku, jen aby Pavla porazil. A volič, který současného prezidenta kritizuje, si může položit nepříjemnou otázku: opravdu mám jeho chyby trestat tím, že dám Hrad komukoli, koho vládní koalice naučí správný cvik?

Prezidentská volba není výběr maskota. Kandidát nemá jen mávat, podepisovat a čekat na pokyn. Zahradilova cvičená opice proto není vtipným soupeřem Petra Pavla. Je přesným symbolem prezidenta, kterého by část vládního tábora zřejmě považovala za dokonale funkčního.

Popravdě, nevím zda je někdo oprávněn přirovnávat ostatní k divokému zvířeti, když celá česká politika v poslední době vypadá jako velký výběh v ZOO. Kdyby se energie vynaložená k hádkám a dohadům investovala do rozvoje naší krásné země, měli bychom se všichni o trochu lépe. A to nejen po stránce ekonomické, ale hlavně duševní a více reprezentativní.