Článek
Prezident, který zatím nemá soupeře
Petr Pavel může působit jako favorit příští prezidentské volby, aniž by musel každý týden oznamovat, že je favorit. To je pro politika velmi pohodlná pozice. Sedí na Hradě, má viditelnost, zahraničněpolitickou váhu a výhodu člověka, který už jednou dokázal porazit nejsilnější jméno české stranické politiky.
Podle květnového průzkumu STEM/MARK pro iDNES.cz je Pavel jediným z nabízených možných kandidátů, kterého by volila nebo možná volila nadpoloviční většina lidí. Andrej Babiš zůstává hned za ním. To je výsledek, který se dá číst dvěma způsoby. Pavel má náskok. Babiš nezmizel.
A právě v tom je první pointa. Česká prezidentská volba se často netočí jen kolem ideálního kandidáta, ale kolem souboje dvou velkých příběhů. V roce 2023 to byl Pavel jako klidnější, prozápadní a důstojnější alternativa proti Babišovi jako politickému stroji s obrovskou voličskou základnou. Podle Českého statistického úřadu tehdy Pavel ve druhém kole získal 58,32 procenta hlasů, Babiš 41,67 procenta.
Rozdíl byl jasný. Jenže 2,4 milionu hlasů pro Babiše nebyla politická nehoda. Byla to připomínka, že šéf ANO má publikum, které se nerozpustí jen proto, že jednou prohrálo.
Babiš říká ne. Česká politika zná slovo zatím
Babiš už tvrdil, že v roce 2028 kandidovat nebude. Letos v lednu podle iDNES.tv uvedl, že o prezidentské kandidatuře neuvažuje. To je důležitá informace. Ale také informace od Andreje Babiše, politika, který umí nechat dveře pootevřené tak dlouho, dokud se nezačne vyplácet jimi projít.
Jeho případná kandidatura dnes není potvrzená. A bylo by nepoctivé ji prodávat jako hotovou věc. Jenže stejně nepoctivé by bylo tvářit se, že Babišovo jméno lze prostě vyškrtnout z tabule a jít dál. V politice ANO se kolem něj pořád točí gravitace. Strana může hledat „vládního prezidenta“, může testovat jiná jména, může mluvit o nové generaci. Ale dokud je Babiš v čele vlády a hnutí, každý jiný kandidát bude muset odpovídat na otázku, zda je skutečným lídrem, nebo jen jeho vyslancem.
To je pro Pavla výhoda i riziko. Proti Babišovi už jednou vyhrál. Ví, jak se taková kampaň vede. Ví, jak vypadá pokus udělat z prezidentské volby referendum o vládě, válce, drahotě a strachu. Jenže opakovaný souboj by nemusel být prostou reprízou. Babiš by do něj mohl jít jako úřadující premiér, s vládní mocí v zádech a s možností rámovat volbu jako střet Hradu se „skutečnou“ exekutivou.
A pokud nekandiduje on, bude se snažit vyrobit někoho, kdo ponese jeho politický otisk bez jeho zátěže. To je těžší disciplína, než se zdá. Babišův volič často nechce náhradníka. Chce originál.
Hrad se nevyhrává jen průzkumem
Pavel zatím postupuje opatrně. Obhajobu mandátu připustil, ale podmínil ji podporou a zdravím. V lednu podle Novinek řekl, že o druhé kandidatuře bude uvažovat, pokud podporu ucítí. To je rozumné. Současně je to klasická pozice úřadující hlavy státu: neříct příliš brzy ano, ale ani nepustit pole jiným.
Jenže i Pavel má slabiny. Čím déle je prezidentem, tím méně může být čistou projekcí nadějí. Každý spor s vládou, každá cesta, každé jmenování, každá věta o obraně nebo Ukrajině mu přidává konkrétní obrysy. A konkrétní politik se kritizuje snáz než symbol důstojnosti po éře Miloše Zemana.
Babiš to ví. Pokud by do prezidentské hry znovu vstoupil, nebude se snažit porazit abstraktního generála z roku 2023. Útočil by na prezidenta, který má za sebou pět let rozhodnutí, konfliktů a kompromisů. A pokud sám kandidovat nebude, bude přesně takový útok psát pro někoho jiného.
Pavel má dnes k Hradu blíž. To je prostý fakt. Má úřad, náskok v průzkumech a stále působí jako kandidát, který dokáže spojit část voličů mimo stranické zákopy. Jenže prezidentská volba v Česku není soutěž o nejklidnější životopis. Je to aréna, kde se na konci hraje o emoce, strach, důvěru a odpor k soupeři.
Babiš je jméno, které nejde odepsat, i když samo říká, že se nehlásí. Možná nebude kandidátem. Možná bude hlavním stratégem. Možná bude jen stínem nad kandidátem ANO. V každé z těch variant ale zůstane součástí hry.
A to je pro Pavla největší varování. Favorit může volby prohrát už tím, že začne věřit, že soupeř neexistuje.
