Článek
Favorit, který nemusí spěchat
Petr Pavel zatím nemusí rozjíždět kampaň, a přesto už je v kampani přítomen. Stačí, že připustil možnost obhajoby. Prezident podle CNN Prima News řekl, že zatím nevidí člověka, kterému by obrazně předal žezlo, a pokud se situace nezmění, je připraven kandidovat znovu.
To je věta, která zní skromně i mocensky zároveň. Skromně proto, že Pavel netvrdí, že má Hrad předplacený. Mocensky proto, že tím ostatním připomíná nepříjemnou věc: chcete-li mě vystřídat, ukažte koho.
A právě tady česká prezidentská scéna zatím zadrhává. Jména se objevují, mizí, testují v průzkumech a probírají v zákulisí, ale žádná skutečná tlačenice před branou Hradu zatím nevznikla. Přímá volba přitom miluje příběh. Kandidát musí být víc než životopis. Musí mít konflikt, energii, vlastní důvod a schopnost přesvědčit lidi, že je víc než jen anti-Pavel.
Pavel tuhle výhodu má bez velké námahy. Je úřadující prezident, má prezidentskou scénu každý den před sebou a může si dovolit taktiku klidného vyčkávání. Kdo chce útočit na Hrad, musí běžet. Kdo na Hradě sedí, může zatím jen rozumně stát.
Babiš hledá jméno, které nebude jen jeho stínem
Největší otázka proto neleží u Pavla, ale u Andreje Babiše. Pokud by šel znovu sám, byl by silný soupeř, ale také mimořádně polarizující kandidát. Agentura STEM/MARK v květnovém šetření uvedla, že Pavel drží první příčku a vážnější konkurenci by pro něj v danou chvíli představoval právě Babiš. Jenže to je dvousečné. Babiš umí mobilizovat vlastní tábor, ale stejně spolehlivě mobilizuje i tábor proti sobě.
Proto dává smysl, že se mluví o společném kandidátovi vládní koalice. Babiš už na sněmu ANO vyzval, aby ANO, SPD a Motoristé nabídli v roce 2028 společného kandidáta, jak připomněl iROZHLAS. To zní jako plán. Ve skutečnosti je to teprve zadání těžké úlohy.
Najít kandidáta pro ANO, SPD a Motoristy, který bude zároveň přijatelný i pro část širší veřejnosti, není drobná personální práce. Je to hledání politického kulatého čtverce. Člověk dost loajální, aby ho vláda unesla jako svého. Dost nepolitický, aby nepůsobil jako další stranická prodloužená ruka. Dost silný, aby se postavil Pavlovi. A dost čistý, aby se nerozpadl po prvních týdnech kampaně.
Taková jména obvykle neleží volně na stole. A když už se najdou, často se jim do prezidentské volby nechce.
Volba bez tlačenice může klamat
Prezidentská volba se má podle pravidel konat v posledních šedesáti dnech Pavlova mandátu; současná hlava státu nastoupila do úřadu v březnu 2023 a funkční období trvá pět let. Tato pravidla připomíná i Hrad. Čas tedy ještě je. A v politice platí, že dva roky před volbami bývá ticho někdy stejně klamavé jako předbouřkové nebe.
Jenže dnešní ticho má svůj význam. Říká, že Pavel zatím nevyvolává tak silnou společenskou únavu, aby se proti němu spontánně rodil zástup vyzyvatelů. Říká také, že opozice vůči němu má spíš negativní energii než hotový prezidentský projekt. Kritizovat Pavla za NATO, vládu, Rusko nebo styl komunikace je jedna věc. Postavit proti němu osobnost, která ve druhém kole nezůstane uvězněná jen ve vlastním politickém kmeni, je věc druhá.
Pavlovo největší riziko proto neleží v dnešním seznamu kandidátů. Leží v čase. Úřad prezidenta umí obrousit popularitu, každý spor s vládou může část lidí unavit a každá chyba na Hradě se v přímé volbě vrací s úrokem. Favorit není vítěz. Jen startuje výš.
Zatím ale platí, že prezidentské volby 2028 připomínají závod, v němž jeden běžec už stojí na dráze a ostatní se ještě rozhodují, zda si vůbec obují tretry. Pavel čeká. Vyzyvatelé váhají. A česká politika znovu zjišťuje, že říkat „chceme někoho jiného“ je mnohem jednodušší než dodat: „a tady ho máme“.
