Článek
Láska k holdingu není povinná daň
Andrej Babiš může mít voliče, kteří mu věří každé slovo o vyřešeném střetu zájmů. Může mít zákazníky, kteří si rádi koupí výrobky z jeho bývalého impéria a berou to skoro jako politické vyznání u regálu. Prosím. V demokracii má člověk právo na nákupní košík i na loajalitu.
Jenže veřejné dotace nejsou věrnostní program Agrofertu. Neplatí je jen ti, kdo Babišovi tleskají, nakupují jeho párky, hnojiva nebo cokoliv dalšího z rozvětveného firemního světa. Skládají se na ně i lidé, kteří s Babišem politicky nesouhlasí, jeho výrobky nekupují a jeho střet zájmů považují za dlouhodobý problém českého státu.
A právě tady končí legrace. Státní zemědělský intervenční fond oznámil, že od Generálního ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova dostal potvrzení správného postupu při obnovení dotací firmám z Agrofertu, jak uvedly České noviny. To je pro Agrofert i Babiše dobrá zpráva. Není to ale razítko na celou minulost, přítomnost ani budoucnost kauzy.
Stejná zpráva připomíná, že Evropská komise zároveň žádala české úřady o informace k opatřením proti Babišovu střetu zájmů. Jinými slovy: jeden úřední kanál říká, že konkrétní postup u části plateb je v pořádku, ale širší otázka střetu zájmů ze stolu nezmizela. Jen se znovu překládá z právničtiny do politického marketingu.
Když Brusel nezaplatí, zůstane účet doma
Největší problém celé dotační operace není v tom, zda si příznivci ANO myslí, že Agrofertu někdo křivdí. Myslet si mohou ledacos. Problém je v riziku, že české úřady peníze pošlou, ale Evropská unie je nakonec neproplatí. Pak se z evropské dotace stane český účet.
A ten už neplatí stranická pokladna ANO. Ten platí státní rozpočet.
Agentura Reuters popsala, že Evropská komise chtěla po české vládě informace o opatřeních proti střetu zájmů u unijních dotací spojených s Babišovým podnikatelským impériem. Připomněla také prostý důsledek: pokud by Unie odmítla dotace proplatit, náklady by zůstaly českému státnímu rozpočtu.
To je ta část příběhu, kterou nelze schovat za slovo „udání“ ani za tvrzení, že všechno je politická kampaň. Pokud se Babiš cítí poškozený, může se bránit. Pokud Agrofert tvrdí, že splňuje pravidla, ať to úřady ověří. Ale pokud stát nese riziko, že za sporné platby zaplatí z domácích peněz, pak už nejde jen o Babiše a jeho odpůrce. Jde o každého daňového poplatníka.
Tedy i o toho, kdo si Babišovu močovinu nekoupí, Agrofert nemiluje a přesto může skončit jako tichý spolufinancovatel celé konstrukce.
Čistý štít se nevyrábí tiskovou větou
Babiš tvrdí, že střet zájmů vyřešil. Agrofert tvrdí, že čerpá podle pravidel. Česká vláda má zájem, aby celý příběh vypadal uzavřeně. Jenže realita je podstatně méně pohodlná. ČT24 už koncem května uvedla, že podle vysoce postaveného unijního zdroje se dopis Komise týká také zemědělských fondů a informace českých úřadů tehdy nestačily k dokončení posouzení možného střetu zájmů.
Současně běží i jiné linky. Česká televize informovala, že Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond hodlá kvůli střetu zájmů vymáhat po zhruba dvacítce firem z Agrofertu podpory v řádu milionů korun. To není obraz definitivního klidu. To je obraz systému, kde jedna instituce říká jedno, druhá prověřuje další peníze a Brusel chce doplňující jistoty.
A teď si představme běžného živnostníka, obec nebo malou firmu. Kdyby u jejich podpory viselo riziko, že Brusel peníze neuzná, slyšeli by asi hodně řečí o předběžné opatrnosti, odpovědnosti a ochraně veřejných financí. U Agrofertu se najednou hledají výklady, fondy, trusty, e-maily a průchozí cesty.
To je přesně chvíle, kdy veřejnost přestává věřit, že pravidla platí stejně pro všechny.
Babišovi příznivci mohou Agrofert hájit z celého srdce. Mohou tvrdit, že jde o úspěšnou firmu, český průmysl, zemědělství a práci pro tisíce lidí. Nic z toho ale neruší základní otázku: proč má případné dotační riziko premiérova impéria nést i občan, který s ním nechce mít nic společného?
Veřejné peníze nejsou soukromá anketa popularity. A pokud má Agrofert dostávat dotace, musí stát umět doložit nejen to, že našel právní cestu, ale i to, že tím nehazarduje s penězi lidí, kteří Babišovi nedali ani hlas, ani korunu u pokladny.
