Článek
Kámen do vody, problém na břehu
Alena Schillerová vzala kámen, hodila žabku a oznámila, že ODS žije v době kamenné. Ve videu zveřejněném na jejím instagramovém profilu tvrdí, že občanské demokraty už má někdo „štípnout“, protože navzdory nim podporuje EET pětašedesát procent lidí. Jako politická scénka to má všechno: jednoduchého protivníka, efektní rekvizitu, rytmus sociálních sítí a pointu, která se vejde do několika vteřin.
Jenže právě v tom je potíž. Ministryně financí nemluví o účesu, letním festivalu ani o novém receptu na bábovku. Mluví o návratu systému, který zasáhne podnikatele, restaurace, řemeslníky, malé obchody i finanční správu. EET je spor o důvěru státu k živnostníkům, o výnosy rozpočtu, o byrokracii, o kontrolu hotovostních i kartových plateb. To všechno se dá obhajovat. Ale těžko se to dá seriózně vysvětlit žabkou přes hladinu.
Schillerová tím vlastně dělá totéž, co ANO často vyčítá jiným: složitý problém promění v obrázek. ODS je prý kamenná doba, vláda je moderní spravedlnost a kdo se ptá na detaily, zdržuje pokrok. Krásně jednoduché. A právě proto podezřelé.
EET není mem, ale zásah do provozu státu
Sněmovna už vládní návrh v prvním čtení podpořila. Podle ČT24 má EET začít fungovat od příštího roku, Schillerová slibuje jednodušší systém a kabinet očekává přínos až 15 miliard korun ročně. Součástí návrhu jsou i daňové změny, mimo jiné obnovení některých slev a úprava DPH u nealkoholických nápojů v restauracích.
To už není internetová legrace. To je velký balík, který si zaslouží víc než výsměch opozici. Pokud má systém opravdu přinést miliardy, musí vláda ukázat, odkud přesně přijdou. Pokud má být méně zatěžující, musí říct, kde bude hranice mezi kontrolou a obtěžováním. Pokud má narovnat prostředí, musí vysvětlit, proč koaliční kompromisy nevyrábějí nové výjimky a nové skuliny.
ODS ve své kritice tvrdí, že vláda zatím neukázala férovou bilanci přínosů a nákladů, a varuje před dopady na malé a střední podnikatele. V prohlášení strany zaznívá i výtka, že kabinet spolu s EET předkládá daňové úlevy a změny s dopadem do veřejných financí, aniž by jasně ukázal celkový účet.
ODS má samozřejmě svůj vlastní problém. Když vládla, zvedala daně a často se odvolávala na odpovědnost. Teď je v opozici a znovu objevuje řeč o svobodě podnikání. Schillerová tak nemíří úplně vedle. Jenže trefit slabé místo protivníka ještě neznamená mít pravdu ve všem ostatním.
Popularita není účetní závěrka
Schillerová se opírá o čísla z průzkumu. STEM pro Ministerstvo financí uvedl, že dvě třetiny veřejnosti hodnotí návrat EET pozitivně a polovina živnostníků a podnikatelů jej přijímá kladně. To je pro vládu silný argument. Nelze ho mávnout ze stolu.
Jenže průzkum není bianco šek. Lidé mohou podporovat férovější výběr daní a současně nechtít, aby stát z každého drobného podnikatele dělal podezřelého. Mohou chtít rovná pravidla a současně se ptát, zda slibovaných čtrnáct až patnáct miliard není víc politické přání než jistý výnos. Mohou mít rádi pořádek, ale nemusejí kvůli tomu nadšeně sledovat, jak se debata o daních mění v klipovou frašku.
A tady se Schillerové vrací žabka přímo pod nohy. Chtěla zesměšnit ODS jako stranu z doby kamenné. Jenže sama předvedla, jak vypadá politická komunikace doby memové: málo vysvětlování, hodně gest, rychlý střih a víra, že sarkasmus nahradí argument.
EET se dá hájit. Dá se také tvrdě kritizovat. Obojí má v normální debatě místo. Co už místo nemá, je představa, že ministryně financí může největší daňový spor sezony odbýt veselým kamenem do vody a větou, že opozici má někdo štípnout.
Protože až se EET opravdu vrátí, nebude ji podnikatelům vysvětlovat neandertálec z grafiky. Bude ji vysvětlovat stát. A ten by měl působit dospěleji než video, pod kterým se i politická žabka rychle mění ve vlnu sarkasmu.
