Článek
Důchodce jako zbraň v přímém přenosu
Alena Schillerová a Marian Jurečka předvedli přesně ten typ debaty, po němž si člověk vzpomene, proč už značná část veřejnosti politiku nesleduje, ale spíš přežívá. V pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS se spor o důchody rychle změnil ve slovní bitku. Jurečka Schillerové řekl: „Teď opravdu lžete.“ Ona mu odpověděla, že se chlubí tím, že „okradl důchodce o tisícovku“. Popsala to CNN Prima NEWS.
To už není debata o penzijním systému. To je politická fackovaná přes záda seniorů.
Jurečka hájí změny valorizací tím, že bez nich by důchodový systém nebyl letos v přebytku a stát by dál sypal peníze do mechanismu, který při vysoké inflaci bobtnal neudržitelným tempem. Schillerová naopak staví spor jako křivdu vůči penzistům, kterým minulá vláda podle ANO sebrala peníze. Oba mluví k vlastním lidem. A oba dobře vědí, že slovo důchodce v české politice funguje jako siréna.
Jenže sirény mají jednu nevýhodu. Když houkají pořád, přestanou lidé slyšet podstatu.
Reforma není sprosté slovo, ale účet někdo zaplatí
Fialova vláda prosadila změnu, která postupně zvyšuje důchodový věk až na 67 let a mění parametry systému. Oficiální přehled České správy sociálního zabezpečení uvádí, že pro lidi narozené po roce 1988 činí důchodový věk 67 let a této hranice se má dosáhnout v roce 2056. Pro část veřejnosti je to tvrdá zpráva. Pro veřejné finance je to pokus zabrzdit vývoj, který se jinak nedá donekonečna platit z dobrých úmyslů.
Babišova vláda chce jít opačným směrem. Ministerstvo práce nyní na svém webu uvádí, že připravované změny počítají s úpravou valorizačního vzorce, věkovými valorizacemi, posílením motivace k práci ve stáří a ve druhé části také s návratem maximální hranice důchodového věku na 65 let. Vyplývá to z aktuálního přehledu ministerstva práce a sociálních věcí.
Zní to líbivě. Dřívější odchod do důchodu, rychlejší valorizace, přilepšení seniorům ve vyšším věku. Kdo by byl proti? Jenže tady začíná nepohodlná část, kterou televizní hádky rády přehluší. Pokud stát sníží důchodový věk a zároveň zrychlí růst penzí, musí někde vzít peníze. Buď zvýší příjmy, oseče jiné výdaje, nebo si půjčí. Čtvrtá možnost neexistuje, i když politické kampaně se tváří, že ano.
Právě na to Jurečka mířil, když podle ČT24 říkal, že u odpovědného politika vychází jen trojice možností: vyšší zadlužení země, vyšší odvody dětí a vnoučat, nebo nižší důchody. Schillerová mu může vyčítat, že jeho vláda šetřila na seniorech. Nemůže ale předstírat, že její štědřejší varianta nebude mít účet.
Soud rozhodl, politika se hádá dál
Spor o mimořádnou valorizaci z roku 2023 už prošel i Ústavním soudem. Ten zamítl návrh poslanců ANO na zrušení ustanovení týkajících se snížené mimořádné valorizace, takže právní úprava zůstala v platnosti. Oznámil to přímo Ústavní soud.
Tím ovšem politický spor neskončil. A ani skončit nemohl. Soud neřekl, že Jurečkovo řešení bylo politicky krásné. Řekl, že obstálo ústavně. To je podstatný rozdíl. ANO si proto může dál držet příběh o penzistech připravených o tisícovku. Jurečka si může dál držet příběh o odpovědnosti a záchraně systému. Veřejnost si mezitím drží peněženku a sleduje, jak se z její budoucnosti dělá munice do další kampaně.
Nejhorší na celé výměně není ostřejší slovo. Politika snese tvrdost. Nejhorší je, že za tím křikem mizí poctivá věta, kterou nikdo nechce říct naplno: důchodový systém bude bolet. Bude bolet starší lidi, kteří se bojí ztráty životní úrovně. Bude bolet mladší lidi, kteří mají platit rostoucí účet. Bude bolet politiky, pokud jednou přestanou slibovat všechno všem.
Schillerová a Jurečka si v televizi vyměnili obvinění. Diváci dostali drama. Jenže důchodci nepotřebují další hádku o to, kdo je víc okradl a kdo víc lže. Potřebují vědět, co bude platit za pět, deset a dvacet let. A mladší generace má právo slyšet, kolik ji bude stát politická snaha zalíbit se dnešním voličům.
Místo toho se jede stará česká disciplína: velká slova, malé odpovědi. A pak se politici diví, že jich mají lidé plné zuby.
