Článek
Šetření, které divák pozná
Jan Souček může mít v očích části veřejnosti pověst odvolaného manažera, který si s Českou televizí už své odehrál. Jenže právě proto je jeho varování nepohodlné. Nezní jako projev člověka, který si chrání funkci. Zní jako popis provozu, který zná zevnitř a ví, kde se tabulkové škrty nakonec promění v prázdná místa na obrazovce.
Vláda Andreje Babiše schválila návrh, podle něhož mají Česká televize a Český rozhlas přestat být financovány z koncesionářských poplatků a hlavním zdrojem se má stát příspěvek ze státního rozpočtu, jak oznámil Úřad vlády. To je obal, který se prodává snadno. Lidem zmizí složenka, premiér může říkat, že jim ulevil, a ministři se mohou tvářit, že našli modernější model.
Jenže divák nedostane stejnou službu jen jinou platební cestou. Dostane slabší instituci. Podle iROZHLASu má Česká televize přijít zhruba o miliardu korun a Český rozhlas asi o 400 milionů. Taková částka se neškrtá bez následků. Nezmizí jen nějaká anonymní položka v excelu. Mizí výroba, regionální zpravodajství, dokumenty, sportovní práva, kulturní přenosy, dětské pořady a lidé, kteří je dělají.
Rozpočet jako obojek
„Babišovo“ má pro tento krok zdánlivě silnou větu: proč mají lidé platit poplatky, když stát může média financovat přímo? Odpověď je prostá. Protože stát není pokladnička bez majitele. Státní rozpočet schvalují politici. A politici mají být těmi, na které se veřejnoprávní média dívají zblízka, ne těmi, u nichž čekají na příděl.
Reuters popsal, že návrh snižuje financování médií veřejné služby přibližně o patnáct procent a vedení ČT počítá s možností propouštění stovek zaměstnanců. To je okamžik, kdy z reformní rétoriky opadává lak. Nejde o chytrou modernizaci. Jde o kontrolu průtoku kyslíku.
Politický tlak nemusí vypadat jako telefonát z Úřadu vlády do newsroomu. Nemusí přijít zákaz pořadu ani seznam nežádoucích hostů. Stačí každoroční vědomí, že rozpočet drží lidé, kterým se kritické vysílání nemusí líbit. Tak vzniká autocenzura bez razítka. Nikdo nic nepřikáže, ale instituce se začne ptát sama sebe, co si ještě může dovolit.
Pokrytectví úlevy
Největší trik je v tom, že se celý zásah vydává za pomoc domácnostem. Jenže občan platit nepřestane. Jen už nebude platit přímo médiím, ale přes daně státu, který si za to vezme větší moc nad jejich existencí. Poplatek byl nepopulární, otravný a politicky snadno napadnutelný. Právě proto ale fungoval jako hradba mezi redakcí a vládní vůlí.
Tahle hradba se teď bourá za potlesku těch, kteří slibují levnější veřejnou službu. Jenže levnější televize často znamená méně televize. Méně redaktorů v regionech. Méně nákladné publicistiky. Méně původní tvorby. Méně přenosů, které komerční stanice neudělají, protože se jim nevyplatí. Méně prostoru pro témata, která nejsou masová, ale patří k veřejné službě.
Evropská komise u Evropského aktu o svobodě médií zdůrazňuje, že veřejnoprávní média mají mít stabilní, předvídatelné a přiměřené financování chránící jejich nezávislost, jak shrnuje Evropská komise. Český návrh jde opačným směrem. Z předvídatelnosti dělá rozpočtové vyjednávání. Z odstupu dělá závislost. Z veřejné služby dělá instituci, která má být vděčná za to, co jí moc nechá.
Tenčí obrazovka, silnější vláda
Česká televize není nedotknutelný chrám. Má právo na kritiku, má povinnost šetřit a musí umět vysvětlovat, proč potřebuje veřejné peníze. Ale kritika není totéž co finanční sevření. Reforma není totéž co oslabení. A úleva občanovi není totéž co přesunutí účtu do jiné kapsy.
Součkovo varování je cenné právě tím, že sundává z vládního balíčku ozdobnou mašli. Uvnitř neleží modernější veřejná služba. Leží menší televize, slabší rozhlas a pohodlnější pozice pro vládu, která bude moci říkat: buďte rozumní, peníze se přece rozdělují tady.
Divák možná zpočátku neuvidí změnu hned. Obrazovka nezčerná přes noc. Jen se začne ztenčovat. O pořad tady, o redakci tam, o odvahu jinde. Až si toho veřejnost všimne, bude vláda tvrdit, že šlo jen o nutné šetření. Ve skutečnosti půjde o starý mocenský obchod: méně nezávislosti výměnou za iluzi, že někdo lidem ušetřil pár korun.
