Článek
Najednou není problém Babiš, ale pravidla
Kdyby šlo o kohokoli jiného, SPD by nejspíš mluvila o zneužívání systému, papalášství a aroganci moci. Jenže u Andreje Babiše se slovník mění. Z politika napojeného na obří holding se stává oběť špatně napsaného zákona.
Poslankyně SPD Marie Pošarová v rozhovoru pro Seznam Zprávy obhajovala názor, že by se zákon měl změnit tak, aby na dotace mohl dosáhnout i Andrej Babiš. Tím řekla víc, než možná chtěla.
Nejde už jen o výklad práva. Jde o politickou ochotu přizpůsobit pravidla člověku, který stojí v čele vlády a jehož bývalý holding patří mezi největší příjemce veřejných peněz v zemi.
SPD se tím dostává do pozice, kterou by ještě nedávno sama rozcupovala na plakátech. Místo boje proti velkým hráčům najednou vysvětluje, proč by jeden z největších hráčů měl mít cestu k dotacím otevřenou.
Ruka ruku myje. A volič se má tvářit, že prší.
Agrofert se vrací k penězům
Státní zemědělský intervenční fond v dubnu rozhodl, že Agrofert může znovu čerpat dotace a nemusí vracet nárokové evropské dotace z let 2017 až 2021. Informovala o tom ČT24. Holding tvrdí, že nové vlastnické uspořádání mu umožňuje ucházet se o podpory jako jiným podnikům.
Jenže tak jednoduché to není.
Spor o Babišův střet zájmů není výmysl opozice ani osobní averze několika novinářů. V minulosti se jím zabývala Evropská komise, české úřady i soudy. Česká justice připomněla, že společnosti z Agrofertu neuspěly v sérii stížností kvůli odepřeným dotacím, přičemž Nejvyšší správní soud opakovaně označil zdrženlivý postup úřadů za oprávněný.
To je dost podstatný kontext. Nejde o to, že by stát zničehonic šikanoval jednu firmu. Jde o otázku, zda má podnik spojený s premiérem čerpat veřejné peníze, zatímco tentýž premiér sedí u politického řízení státu.
A pokud odpověď zní „změňme zákon“, pak se občan musí ptát: kvůli komu se vlastně zákony píšou?
SPD našla nového chráněnce
SPD dlouho stavěla svou politiku na odporu proti elitám. Proti těm nahoře. Proti propojení politiky, byznysu a veřejných peněz. Jenže ve vládní realitě se z ostrých řečí často stává tichá služba silnějšímu partnerovi.
Obhajoba dotací pro Agrofert je přesně ten případ.
Strana Tomia Okamury může tvrdit, že hájí rovnost podnikání. Zní to hezky. Jenže rovnost neznamená, že se má ignorovat politická moc majitele nebo beneficienta. Rovnost znamená, že se pravidla nepřizpůsobují premiérovi jen proto, že je zrovna premiérem.
Seznam Zprávy navíc upozornily, že Česko mělo Evropskou komisi ujistit o zmrazení dotací pro Agrofert, a krátce poté byly miliardy odblokovány bez stanoviska Komise. To je přesně situace, která by měla u politické strany hlásající kontrolu moci spustit alarm.
U SPD se ale alarm zjevně vypnul.
Ne proto, že by šlo o drobnost. Ale proto, že Babiš je koaliční realita. A koaliční realita bývá silnější než předvolební řeči o spravedlnosti.
Občan zaplatí politickou pružnost
Celá kauza má ještě jeden nepříjemný rozměr. Pokud se ukáže, že Česko postupovalo špatně, účet nemusí skončit u Agrofertu. Může skončit u státu. Tedy u daňových poplatníků.
Česko už v minulosti za chyby v zemědělských dotacích platilo sankci, jejíž součástí byl i problém Babišova střetu zájmů. Informovala o tom ČT24. Není tedy pravda, že jde o bezrizikovou politickou hru.
SPD dnes Babiše hájí jako člověka sevřeného špatným zákonem. Jenže běžným lidem nikdo zákony na míru nepřepisuje. Malý podnikatel, zemědělec nebo živnostník musí pravidla splnit, nebo má smůlu. U premiéra se najednou hledá cesta, jak pravidla ohnout tak, aby netlačila.
To je jádro pohoršení.
Ne že Agrofert žádá o peníze. Ne že Babiš tvrdí, že střet zájmů vyřešil. Ale že politická strana, která se roky tvářila jako vzpoura proti mocenským dohodám, dnes pomáhá vyrábět přesně takovou dohodu.
A voliči SPD by si měli položit jednoduchou otázku: kdyby se stejná věc týkala jejich politického protivníka, mluvila by strana stejně smířlivě?
Odpověď je nepříjemně jasná.
