Článek
Když se diplomacie mění v trucování
Spor o sudetoněmecký sjezd v Brně byl od začátku politicky nabitý. Jenže Babišova vláda se rozhodla udělat z citlivého tématu demonstraci síly, která nakonec působí spíš jako ukázka malosti. Poslanecká sněmovna hlasy vládní koalice ANO, SPD a Motoristů přijala usnesení proti konání sjezdu a vyzvala organizátory, aby akci přehodnotili. Podle Novinek pro něj hlasovalo 73 ze 77 přítomných poslanců.
To je silný symbol. Jenže symbol čeho? Sebevědomé zahraniční politiky sotva. Spíš domácího divadla pro voliče, kteří chtějí slyšet, že Praha opět nedovolí žádné „otevírání ran“. Problém je, že za kulisou sudetské karty nestojí jen krajanské sdružení. Stojí tam také Bavorsko, jeho premiér Markus Söder a dlouhé roky česko-bavorské spolupráce.
Ministr zahraničí Petr Macinka tomu nepomohl. Když v Berlíně komentoval účast Södera a německého ministra vnitra Alexandra Dobrindta v Brně, pronesl větu, že si podle něj „tento den v Brně neužijí“. Jak uvedly České noviny, zároveň tvrdil, že kritika sjezdu není namířena proti Německu a že česko-německé vztahy jsou excelentní.
To je zvláštní diplomatická gymnastika. Nejdřív hostům vzkázat, že si návštěvu neužijí, a hned nato ujišťovat, že vztahy jsou skvělé. Takhle se možná mluví v televizní přestřelce. Ne se sousedem, s nímž sdílíme hranici, průmysl, dopravu, pracovní trh a bezpečnostní zájmy.
Bavorsko není kulisa k českým komplexům
Markus Söder nakonec do Brna přijel. Bavorská vláda předem označila premiérové konání sudetoněmeckého sjezdu v Česku za historický signál pro Evropu a svět. V tiskové zprávě bavorského ministerstva sociálních věcí stálo, že akce se koná pod heslem „Alles Leben ist Begegnung“ a že mezi čestnými hosty budou právě Söder, Dobrindt a bavorská ministryně Ulrike Scharf.
Česká vláda se rozhodla tvářit, že největší problém je samotné gesto smíření. Prezident Petr Pavel naopak Södera přijal na Hradě a nechal vládní kabaret vypadat přesně tak, jak vypadá: jako spor mezi státnickým chováním a politickým trucem. Podle Českých novin Söder v Brně označil sjezd za historický okamžik, účastníci mluvili o poselství lásky, ne nenávisti, a odpoledne ho přijal český prezident.
Samozřejmě, sudetoněmecké téma není jednoduché. Česká společnost má právo na citlivost, paměť i obezřetnost. Jenže obezřetnost není totéž co preventivní hrubost. Pokud se z každé snahy o rozhovor udělá podezřelá akce, nezůstane z historické paměti nic než nástroj k politickému vyvolávání duchů.
Babiš a Macinka mohli říct: minulost nezlehčujeme, ale vztahy s Bavorskem bereme vážně. Mohli do Brna poslat kultivovaný vzkaz, jasně pojmenovat českou bolest a zároveň neponižovat hosty. Místo toho vznikl dojem, že vláda raději přenechá důstojnost Hradu a sama si nechá roli rozhořčeného hlídače národní brány.
Účty za pózy se platí jinde
Na Bavorsku přitom Česku záleží prakticky, ne jen historicky. Podle profilu BusinessInfo je Česká republika pro Bavorsko sedmým nejdůležitějším obchodním partnerem na světě, pátým v Evropské unii a vůbec nejvýznamnějším partnerem mezi novějšími členskými státy EU. To není soused na slavnostní proslovy. To je hospodářská realita.
Právě proto působí vládní zacházení se Söderovou návštěvou tak nešťastně. Bavorský premiér není předseda okresního spolku, kterého lze odbýt domácím pokřikem. Je to šéf jedné z ekonomicky nejsilnějších spolkových zemí Německa a politik, jehož vláda má s Českem společné zájmy od průmyslu přes energetiku až po přeshraniční dopravu.
Babiš se rád chlubí, že rozumí obchodům. Tady ale jako by zapomněl na základní pravidlo: partnera, kterého potřebujete, si zbytečně neurážíte. A už vůbec ho nenecháte projít politicky vypjatou návštěvou s tím, že se vláda raději schová za vlastní usnesení a nechá diplomatickou práci na prezidentovi.
Macinka zase ukázal, jak nebezpečné je, když se ministerstvo zahraničí začne chovat jako komentátorský účet na sociálních sítích. Zahraniční politika není soutěž o nejostřejší hlášku. Je to disciplína, kde i špatně zvolená věta může stát víc než pár hodin mediální pozornosti.
Sudetská karta v Česku pořád funguje. Právě to je na celé věci nejsmutnější. Stačí ji položit na stůl a rozum se začne ztrácet pod nánosem starých reflexů. Jenže vztahy se sousedy se nedají řídit podle toho, co zrovna zabere v domácí debatě. Bavorsko tady bude i po další tiskové konferenci, po dalším usnesení a po dalším ministrově výroku.
Až bude vláda příště žádat o spolupráci, investice, dopravní propojení nebo podporu v Evropě, možná zjistí, že sousedé mají paměť také. Nejen tu historickou. I tu velmi současnou.
