Článek
Televize, na kterou se prý nedívá
Andrej Babiš si nemohl nechat ujít návrat českých fotbalistů na mistrovství světa a pochlubil se tím na sociálních sítích. „Tohle jsem si nemohl nechat ujít. Fandíme,“ napsal na svém facebookovém profilu. Na tom by nebylo nic zvláštního. Premiér je také divák, občan, fanoušek. Jenže v záběru se objevila drobnost, která má v české politice cenu větší než ofsajdová čára: zápas běžel na ČT sport.
Tedy na instituci, která je pro Babišův tábor dlouhodobě oblíbeným terčem. Jednou prý příliš drahá, podruhé zaujatá, potřetí zbytečně moc veřejnoprávní. A pak přijde fotbal ve čtyři ráno a najednou je dobré, že existuje kanál, který umí přinést velkou sportovní událost bez toho, aby divák řešil, zda se mu uprostřed emoce nerozpadne přenos na reklamní bloky a náhodný studiový výkřik.
Tahle glosa není o tom, že by Babiš nesměl sledovat Českou televizi. Smí. Ať klidně fandí, vstává brzy a přeje reprezentaci. Pointa je jinde. Když politik roky zpochybňuje veřejnoprávní média jako problém, ale při první velké společné sportovní chvíli sedne právě k nim, nevzniká skandál. Vzniká krásně čistý obraz pokrytectví.
ČT sport jako služba, ne jako rozmar
Česká televize už v březnu oznámila, že jako hlavní vysílatel využila sublicenci k mistrovství světa 2026 a na ČT sport a ČT sport Plus odvysílá více než padesát utkání, zatímco část práv odprodala skupině Nova. Podle České televize se šampionát koná od 11. června do 19. července a všechny zápasy českého týmu jsou součástí vysílací nabídky.
To je přesně ten typ veřejné služby, který se v politické debatě špatně obhajuje, dokud ho člověk nepotřebuje. Veřejnoprávní sportovní kanál se dá snadno zesměšnit jako luxus. Jenže v den velkého zápasu se z luxusu najednou stane společný prostor. Sledují ho voliči vlády i opozice, lidé z velkých měst i menších obcí, ti, kteří poplatky brání, i ti, kteří by je nejraději zrušili ještě před snídaní.
A právě proto je Babišův ranní fotbalový moment tak výmluvný. ČT není užitečná jen tehdy, když vysílá něco, co se premiérovi líbí. Je užitečná i tehdy, když klade nepříjemné otázky, posílá reportéry do terénu, kontroluje moc a drží programy, které by čistě komerční logika mohla odložit jako málo výnosné.
Veřejná služba není objednávkový katalog pro vládu. Nejde si vzít fotbal a odškrtnout zpravodajství jako obtěžující přílohu.
Účet se jen schová jinam
Babišova koalice chce koncesionářské poplatky zrušit a Českou televizi s Českým rozhlasem financovat ze státního rozpočtu. Podle iROZHLASu mají obě média dostat méně, než činí očekávaný letošní výnos z poplatků. Vláda to prodává jako úlevu lidem. Jenže peníze nezmizí. Buď se vyberou jinde, půjčí se, nebo se škrtne služba.
A tady se fotbal stává užitečnou metaforou. Divák chce kvalitní přenos, komentář, studio, techniku, práva, archiv, web, aplikaci a dostupnost. Politik chce zároveň říkat, že všechno bude levnější a nezávislost neutrpí. Jenže ani fotbal, ani veřejnoprávní média nefungují na přání.
Že nejde jen o novinářskou sebelítost, připomněli i sportovci. Český olympijský výbor a další osobnosti sportu podle Seznam Zpráv vyzvali premiéra, aby při změnách financování myslel na zachování kanálu ČT sport. To je dost příznačné. Veřejnoprávní sport se začne bránit až ve chvíli, kdy hrozí, že politická hra s poplatky zasáhne něco, co lidé reálně používají.
Babiš si fotbal na ČT nemohl nechat ujít. Dobře. Možná by si příště neměl nechat ujít ani jednoduchý závěr: instituce, kterou je pohodlné okopávat v kampani, se může v konkrétní chvíli ukázat jako služba, kterou země chce mít.
Až bude vláda zase mluvit o veřejnoprávních médiích jako o nákladu k seškrtání, stačí si vybavit premiéra u obrazovky. ČT byla najednou dost dobrá. Jen ne pro politický klid těch, kteří ji chtějí držet na kratším vodítku.
