Článek
Křesla nejsou bezpečnostní doktrína
Generálporučík Miroslav Hlaváč převzal nejvyšší vojenskou funkci v zemi. Pražský hrad připomněl, že jej prezident jmenoval na návrh vlády a že od 1. července vystřídal Karla Řehku. Je to událost, která si pozornost zaslouží. Ne kvůli uniformám, ceremoniálu a fotografiím, ale proto, že armáda dostává člověka odpovědného za velení, připravenost i další podobu obrany země.
Petr Pavel se však v úvodu zastavil u skromné účasti ústavních činitelů a vyslovil naději, že není odrazem zájmu o armádu a bezpečnost. Byla to věta adresovaná především Babišově vládě. A zněla přesně tak, jak měla znít: jako zdvořilá, ale zřetelná facka.
Jenže facka může minout. A tady minula.
Jak zaznamenaly České noviny, dorazili ministr obrany Jaromír Zůna a předseda sněmovního obranného výboru Josef Flek. Premiér ani předsedové obou parlamentních komor nepřišli. Stejně ovšem chyběli i při jmenování Karla Řehky před čtyřmi lety, kdy vládu vedl Petr Fiala a v čele obrany stála Jana Černochová.
Prázdná židle tedy není automaticky důkaz nezájmu. Může být známkou nabitého programu, nedoceněného protokolu nebo obyčejné politické slepoty. Ale nelze z ní bez dalšího vyrobit diagnózu vlády, pokud stejný obraz vznikl i za kabinetu, který prezident rozhodně nepodezíral z lhostejnosti k obraně.
Pavel měl lepší munici
To neznamená, že Babišova vláda nemá v obraně co vysvětlovat. Má. Jenže prezident sáhl po argumentu, který se při bližším pohledu rozsype jako slavnostní tribuna po dešti.
Miroslav Hlaváč nepřebírá armádu v klidném období. Čeká ho modernizace, dokončení těžké brigády, budování protivzdušné a protidronové obrany i tlak na rychlejší plnění spojeneckých závazků. Jak shrnula ČT24, právě tyto priority Hlaváč předem probíral s prezidentem a označil je za zásadní.
Tady měl Pavel mluvit ostřeji. Ne o tom, kdo seděl v sále, ale o tom, zda bude mít nový náčelník peníze, politické krytí a prostor říkat vládě věci, které se jí nemusí líbit. Armáda se totiž nebuduje potleskem při ceremoniálu. Buduje se dlouhými rozhodnutími, která se špatně prodávají ve videu na sociálních sítích.
Právě výběr Hlaváče navíc ukázal, že uvnitř vlády není obrana žádná harmonická kapela. Ministr Zůna hlasoval proti kandidátovi, kterého kabinet nakonec schválil. Seznam Zprávy popsaly, že premiér prosadil své řešení navzdory postoji ministra, jehož nejbližším poradcem má nový šéf armády být.
To je mnohem vážnější obraz než tři neobsazená místa na Hradě.
Prezident nemá být opozice v uniformě
Pavel má právo vládě připomínat, že obrana není položka, kterou lze řešit až mezi dvěma volebními sliby. Má dokonce povinnost to dělat, protože bezpečnostní zkušenost patří k jeho nejsilnějším stránkám.
Právě proto by si měl hlídat, aby se z každé události nestal drobný souboj s Babišem. Prezident, který správně upozorňuje na slabiny vlády, získává váhu. Prezident, který z běžného protokolárního obrazu vyčte velkou politickou obžalobu, si ji zbytečně ubírá.
Tři prázdné židle mohou vypadat výmluvně. Jenže samy o sobě nic nedokazují. A armáda teď potřebuje méně symbolických vzkazů a více jasných odpovědí, zda jí politici dopřejí to, co od ní současně očekávají: připravenost, odolnost a schopnost obstát, až prázdné židle přestanou být jen metaforou.
