Turek dostal do ruky číslo o výdajích na obranu a hned z něj udělal kladivo na Fialu i Nerudovou

Politika miluje čísla hlavně tehdy, když se dají použít jako baseballová pálka. Filip Turek jednu takovou dostal do ruky. Generální tajemník NATO Mark Rutte potvrdil, že Česko v roce 2025 nedosáhlo na dvouprocentní hranici obranných výdajů. Bývalá Fialova vláda přitom dlouho pracovala s údajem 2,01 procenta HDP a měla za to, že závazek splnila. Jak připomněla ČT24, konečné alianční hodnocení dopadlo jinak.

Turek tak mohl udeřit na Petra Fialu i Danuši Nerudovou, jako by právě odhalil politický podvod století. A ano, bývalá vláda má co vysvětlovat. Slavit splnění závazku, který Aliance nakonec neuznala, nebyl zrovna státnický výkon. Kdo mluví o bezpečnosti, neměl by si plést průběžný odhad s hotovým výsledkem.

Jenže z jedné oprávněné výčitky ještě nevzniká politická moudrost. Vzniká hlavně dobře sestříhané video pro lidi, kteří chtějí slyšet, že jejich protivník je lhář, zatímco vlastní strana drží pravdu v kapse jako klíče od lepší budoucnosti.

Největší potíž Turkova triumfu spočívá v tom, že stejná tabulka už začíná klepat i na dveře jeho vlastní vlády. Premiér Andrej Babiš v pátek oznámil, že Česko dvě procenta na obranu nesplní ani letos. Výdaje mají zůstat přibližně mezi 1,7 a 1,8 procenta HDP, přičemž kabinet slibuje dosažení hranice až od roku 2027. Uvedla to agentura Reuters.

To je pozoruhodný politický oblouk. Včera bylo nesplnění dvou procent důkazem, že Fialova vláda selhala. Dnes je stejné nesplnění součástí odpovědného narovnávání veřejných financí. Číslo se nezměnilo. Změnil se jen majitel premiérské kanceláře.

Turek má právo připomínat, že Fialova vláda mluvila sebevědoměji, než odpovídalo konečnému výsledku. Stejně tak ale nemůže dělat, že letošní propad pod hranici dvou procent je jen technická nepříjemnost, která se vyřeší správným množstvím posměchu na sociálních sítích. Kdo používá obranné výdaje jako kladivo, měl by si hlídat, aby nestál ve skleníku.

Celý spor navíc odkrývá nepříjemnou vlastnost české politiky. Bezpečnost se u nás pořád měří hlavně jako munice pro domácí hádku. Jedni se tváří, že dvě procenta jsou posvátná formule, která sama o sobě ochrání republiku. Druzí objevují, že důležitější jsou skutečné schopnosti armády, teprve ve chvíli, kdy sami nedokážou procento naplnit.

Jak vysvětlil iROZHLAS, pro NATO nejsou peníze jediným měřítkem. Alianci zajímá také technika, počet vojáků a schopnost plnit konkrétní závazky. To ale není omluvenka pro rozpočtovou kreativitu. Je to důvod, proč by se česká debata měla konečně posunout od politického škádlení k otázce, zda armáda dostává to, co opravdu potřebuje.

Filip Turek dostal do ruky číslo a hned z něj udělal kladivo. To je jeho styl. Rychlý, úderný, dobře prodejný. Jenže stát se nedá řídit jako komentář pod videem. Obrana země není trofej, kterou si jedna vláda vezme od druhé.

Fialova vláda neměla slavit nedokončený výsledek. Babišova vláda zase nemá právo vysmívat se minulosti, když sama přiznává, že letos na stejnou hranici nedosáhne. Mezi oběma postoji není velký ideový rozdíl. Je tam jen rozdíl mezi tím, kdo právě drží kladivo.