Článek
Tahoun, který se mění v přítěž
Filip Turek měl být pro Motoristy vstupenkou do velké politiky. Výrazný, hlasitý, snadno rozpoznatelný, schopný přitáhnout pozornost i tam, kde by běžný stranický funkcionář usnul už při představování. Jenže stejná vlastnost, která ho vynesla nahoru, teď začíná koalici dráždit.
Podle Deníku N Andrej Babiš řeší, jak se Turka zbavit coby vládního zmocněnce pro klimatickou politiku. Nejde už jen o premiérovu podrážděnost. Deník N s odkazem na zdroje z okolí vlády a Motoristů napsal, že nespokojenost s Turkem roste i v části jeho vlastního poslaneckého klubu.
To je pro Motoristy nepříjemný moment. Turek jim dal politickou značku, ale zároveň jim začíná blokovat provoz. Je jako silné auto zaparkované napříč koaliční garáží: všichni vědí, že přitahuje pohledy, ale začíná překážet při každém couvání.
Babiš má důvod být nervózní. Turek není člen vlády, přesto kolem sebe dlouhodobě vyrábí dojem člověka, který na resortu životního prostředí tahá za důležité nitky. Vláda ho v lednu jmenovala zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal, jehož úkolem je koordinovat český přístup k evropské klimatické politice s důrazem na dopady na Česko. Jenže koordinace je něco jiného než politické představení na hraně permanenteho konfliktu.
Absence jako symbol většího problému
Turkův problém není jen slovník. Je to i výkon. iROZHLAS upozornil, že Turek zůstává místopředsedou výboru pro evropské záležitosti, přestože už dříve říkal, že se funkce vzdá, protože ji nestíhá. Z osmi jednání tohoto výboru dorazil jen na tři, v zahraničním výboru měl účast lepší.
Samotná absence ještě není rozsudek. Politici mohou mít jiný program, zdravotní důvody, zahraniční cesty nebo práci mimo plénum. Jenže u Turka vzniká něco horšího než statistika. Vzniká dojem, že titulů je hodně a běžné práce méně.
A to je pro Babiše citlivé. Premiér staví svou politiku na obrazu člověka, který maká a nesnáší lajdáctví. Pokud mu v koalici sedí viditelný partner, u něhož se opakovaně řeší docházka, výstřelky a nejasná role, začíná to špinit i šéfa vlády. Ne proto, že by Babiš za každý Turkův krok osobně mohl. Ale proto, že takovou sestavu drží u moci a nese za ni politickou odpovědnost.
Motoristé se samozřejmě nebudou chtít nechat brzdit. Turek je jejich symbol. Zbavit se ho by znamenalo přiznat, že politický tahák se proměnil v riziko. A to se stranám, které vyrostly na sebevědomé póze, říká velmi špatně.
A co když problém není jen Turek?
Tady se ale celá debata láme. Pokud má Babiš pocit, že Turek škodí důvěryhodnosti vlády, měl by stejný metr položit i na sebe. Protože premiér má vlastní břemeno, které je pro stát mnohem těžší než Turkova docházka nebo ostrý status.
Evropská komise podle Reuters požádala českou vládu o další informace k opatřením, která mají zabránit střetu zájmů Andreje Babiše kvůli Agrofertu. Zajímá ji převod akcií do trustu i otázka, zda společnosti spojené s premiérem nemohou dál čerpat evropské peníze.
To je jiná váhová kategorie. Turek může být politicky hlučný, chaotický a pro koalici nepohodlný. Babiš ale přináší problém systémový: otázku, zda český stát neumírá na trvalé výjimky pro svého předsedu vlády.
Proto zní úvaha o Turkovi až podezřele úzce. Má odejít, protože škodí obrazu vlády? Dobře, debatujme o tom. Ale pak se ptejme stejně tvrdě, zda by se z první linie neměl stáhnout i premiér, jehož střet zájmů znovu řeší Brusel a jehož byznysový stín se vrací při každé debatě o dotacích.
Babiš může chtít uklidit Turka jako nepovedený koaliční kus nábytku. Jenže tím se neuklidí místnost. Zůstane v ní mnohem větší předmět, o který česká politika zakopává roky. A dokud bude premiér řešit cizí přítěže, ale vlastní problém vydávat za uzavřenou kapitolu, nebude to působit jako očista vlády.
Bude to jen další výměna vadného dílu v motoru, který má problém už v konstrukci.
