Článek
Tweet, který chtěl zvednout emoce
Radek Vondráček se rozhodl, že Miloše Vystrčila vykreslí jako politika, který střídá jednoho údajného oblíbence za druhého. Na síti X napsal, že „Tchajwanec je minulostí“ a že se „vynořuje sudetský Němec“. Věta mířila na předsedu Senátu kvůli jeho účasti na Pochodu smíření při festivalu Meeting Brno. Vondráček tím navázal na starý a dobře prodejný politický trik: vezmete citlivé dějiny, přidáte ironii, přitlačíte na národní nerv a čekáte potlesk.
Jenže tentokrát se mu to vrátilo rychleji, než zřejmě čekal. Vondráčkův příspěvek na síti X nebyl argument. Byl to škleb. A na škleb se v politice často neodpovídá seminářem, ale úderem na nejslabší místo.
Spor se přitom netočí kolem nějaké okrajové besedy v zapadlém sále. Festival Meeting Brno letos hostí i sudetoněmecký sjezd a prezident Petr Pavel mu znovu udělil záštitu. Jak uvedl iROZHLAS, Hrad to zdůvodnil snahou o dialog, sdílení příběhů a historických zkušeností. To je přesně terén, na němž se dá vést ostrá politická debata. Vondráček ale zvolil zkratku pro sociální sítě.
Chlast jako politická facka
Opozice mu ji vrátila bez rukavic. Senátor Václav Láska odpověděl slovy, která se v politické komunikaci nebalí do mašle: „Závist, chlast a přístup na sociální sítě.“ Vondráčkovi ještě připsal, že by se o něm dal natočit sitcom. Láskova reakce na síti X byla tvrdá, osobní a přesně v rytmu platformy, kde se na nuance často nečeká.
Závist, chlast a přístup na sociální sítě. O vás by šlo natočit sitcom….
— Václav Láska (@VaclavLaska) May 20, 2026
Tomáš Zdechovský pak přidal ještě kratší ránu: „Přestaňte už pít u tweetování.“ Jeho komentář nebyl pokusem o historickou polemiku. Byl to politický direkt. A právě proto fungoval.
Tady je potřeba být přesný. Láska ani Zdechovský tím nedoložili žádný konkrétní stav Vondráčka ve chvíli, kdy psal svůj příspěvek. Šlo o narážku, nikoli o prokázané tvrzení. Jenže v politice platí kruté pravidlo: kdo sám začne karikaturou, nemůže se divit, že se karikaturou stane.
Vondráček chtěl Vystrčila shodit přes Tchaj-wan a sudetské Němce. Výsledek? Debata se na chvíli přestěhovala od smíření a zahraničněpolitické důstojnosti k jeho vlastnímu stylu. To není náhoda. Politik, který se snaží působit jako hlas lidového rozhořčení, musí počítat s tím, že se lidé začnou ptát, zda nejde spíš o další představení pro publikum, které chce být hlavně naštvané.
Vlastenectví na jedno použití
Sudetoněmecké téma je v Česku stále citlivé. Bylo by hloupé předstírat opak. Část společnosti má s podobnými akcemi problém a politici na to mají právo reagovat. Rozdíl je v tom, zda reagují odpovědně, nebo jen přikládají pod kotel.
Vondráčkův útok na Vystrčila patří do druhé kategorie. Neřeší, co přesně Pochod smíření znamená, koho připomíná, proč se podobné akce konají a jak se s minulostí pracuje v zemi, která je dnes součástí Evropské unie a NATO. Místo toho servíruje jednoduchý obraz: předseda Senátu se prý zase kamarádí s někým podezřelým. Dřív Tchaj-wanec, teď sudetský Němec. Hotovo, sdílejte.
Takové vlastenectví je pohodlné. Nic nestojí, nic neriskuje, nikoho nenutí přemýšlet. Stačí pár slov, trochu posměchu a jistota, že se najde dost lidí, kteří v dějinách nehledají poučení, ale klacek na politického soupeře.
Jenže právě tady Vondráček narazil. Opozice se s ním nepustila do dlouhé přednášky o česko-německých vztazích. Vytáhla alkoholovou narážku a obrátila reflektor na něj. Nebylo to jemné. Nebylo to akademické. Ale v logice politické přestřelky to bylo účinné.
A možná i poučné. Kdo chce mluvit o morálce předsedy Senátu, měl by si nejdřív pohlídat vlastní styl. Protože sociální sítě odpouštějí málo. A politickým komikům občas někdo připomene, že směje-li se celý sál, nemusí to být vždycky s nimi.
