Článek
Nejdřív ochrana dětí, potom kalkulačka
Vláda konečně kreslí kolem kratomu hranice, které měly být jasné dávno. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch má podle Seznam Zpráv předložit novelu, podle níž by kratom v licencovaných obchodech nebyl dostupný od osmnácti, ale až od jednadvaceti let. Současně se chystá nový adiktologický zákon, spotřební daň a vyšší DPH.
Samotné zpřísnění věku dává smysl. Kratom není lentilka v papírovém sáčku a český stát příliš dlouho vypadal, že ho překvapuje svět, který se dávno přesunul do e-shopů, automatů a barevných obalů s nápisy, jež dokázaly obejít skoro všechno kromě zdravého rozumu. Když jde o látku s psychoaktivním účinkem, pevnější pravidla nejsou projevem hysterie. Jsou opožděnou údržbou státu.
Jenže právě tady začíná být vládní gesto dvojznačné. Ochrana mladých lidí zní dobře. Regulace trhu také. Kontroly, licence, jasné složení, zákaz prodeje dětem, konec automatů. To všechno patří do civilizované politiky závislostí. Ale jakmile se vedle toho objeví rychlá úvaha o spotřební dani a přesunu do vyšší sazby DPH, je slyšet i jiný tón. Stát říká: nebudeme vás strašit zákazem, raději si z toho vezmeme svůj díl.
Šedá zóna nebyla omyl, ale pohodlí
Kratom už dnes není úplně mimo pravidla. Ministerstvo zdravotnictví loni oznámilo zařazení kratomu a kratomového extraktu mezi psychomodulační látky a pro nakládání s nimi je potřeba povolení. Současný režim má oddělit látky s nižším rizikem od klasického zákazu a zároveň je dostat pod kontrolu. To je rozumnější než staré české kyvadlo mezi „všechno povolit“ a „všechno zakázat“.
Jenže stát se znovu tváří, jako by ho realita dohnala zcela nečekaně. Přitom už na jaře vládní rada pro závislosti mluvila o nelegálním trhu s kratomem, o obcházení pravidel i o slabinách prevence ve školách. To není detail. Pokud se část trhu po zavedení regulace dál pohybuje mimo zákon, problém není jen v tom, od kolika let se prodává. Problém je v tom, zda stát umí vymáhat vlastní pravidla.
A tady je česká protidrogová politika tradičně nejméně přesvědčivá. Umí napsat nový paragraf, svolat tiskovou konferenci a slíbit kontrolní akce. Hůř už zvládá dlouhodobé financování prevence, dostupnost adiktologických služeb a jednotný postup úřadů. Přesně ty věci rozhodují, zda mladý člověk dostane včas pomoc, nebo jen později zaplatí účet zdravotnictví, policii a rodině.
Daň není prevence, pokud skončí v černé díře
Spotřební daň z kratomu není sama o sobě skandál. U psychoaktivních látek je daňový nástroj legitimní, pokud má brzdit spotřebu a financovat škody, které trh vytváří. Experti z think tanku Racionální politiky závislostí podle Českých novin odhadli, že by taková daň mohla přinést státu miliardy korun ročně, a peníze by podle nich měly jít na prevenci a vzdělávání.
To je podstatné slovo: měly. Český stát má totiž zvláštní talent vybírat peníze pod jedním morálním titulkem a utrácet je pod úplně jiným. Když se řekne „zdaníme kratom kvůli prevenci“, musí následovat jasná pojistka, že výnos neskončí jako anonymní příjem rozpočtu. Jinak to nebude politika zdraví, ale jen další verze hesla: berte kratom, my si dopočítáme příjem.
Babišova vláda má příležitost udělat něco správně. Nastavit věk, zpřesnit prodej, posílit kontroly, omezit černý trh a dát peníze z daně tam, kde mohou snižovat škody. Jenže stejná vláda se může nechat svést k pohodlnější cestě: přitvrdit rétoriku, zvýšit inkaso a tvářit se, že tím vznikla odpovědná politika.
Kratom potřebuje mantinely. O tom není velký spor. Skutečný test začne až ve chvíli, kdy stát vybere první korunu navíc. Tehdy se pozná, zda mu šlo o zdraví mladých lidí, nebo jen o novou kolonku v rozpočtu.
