Článek
Když se z odbornosti stane volitelná výbava
Motoristé rádi mluví jazykem výkonu, schopností a zdravého rozumu. Zní to dobře. Jenže zdravý rozum má jednu nepříjemnou vlastnost: občas se zeptá, proč se na státním úřadě najednou objevují lidé napojení na vládní stranu, aniž by prošli otevřeným výběrem, a proč se to celé vysvětluje jako běžný provoz.
Na ministerstvu životního prostředí se podle iROZHLASu objevil osmnáctiletý influencer Adam Šejna, podporovatel Motoristů a Filipa Turka. Nastoupil do oddělení sociálních sítí bez výběrového řízení, přestože příslušný post má podle pravidel úřadu podmínku vysokoškolského vzdělání. Mluvčí ministerstva vysvětlila, že jde o pracovní poměr, na který se nevztahuje služební zákon, a výjimka z dosaženého vzdělání je možná.
Formálně tedy možná všechno sedí. Jenže politika se nehodnotí jen podle toho, jestli se našla právní skulina. Hodnotí se také podle dojmu, který po sobě zanechává. A dojem je tady dost jednoduchý: kdo fandí správným lidem, může se ve státním aparátu posunout rychleji než ten, kdo by si musel počkat na normální soutěž.
To není reforma státu. To je známá melodie v novém motoristickém aranžmá.
Resort jako parkoviště pro vlastní lidi
Šejna není osamělý případ, který by šlo odbýt jako komunikační experiment s mladou generací. Seznam Zprávy popsaly i nástup Marka Rejmana, neúspěšného kandidáta Motoristů ze středočeské kandidátky, do čela oddělení PR a marketingu ministerstva. Ani na tuto pozici se podle vyjádření resortu nevypisovalo výběrové řízení, protože mělo jít o pracovní poměr na dobu určitou sjednaný jako zástup za nepřítomné zaměstnance.
Opět stejný vzorec. Právně vysvětleno, politicky neobhájeno. Rejman může mít zkušenosti s marketingem, o tom se dá vést věcná debata. Ale když neúspěšný kandidát vládní strany dostane místo na resortu, který tato strana ovládá, bez otevřené soutěže, nejde jen o životopis. Jde o způsob vládnutí.
A pak je tu František Kubásek. Podle dalších Seznam Zpráv nastoupil na ministerstvo do oddělení rozpočtu, přičemž dostupné informace uvádějí, že má střední ekonomickou školu a živil se jako řidič. Mluvčí potvrdila, že pro resort pracuje, ale neupřesnila podmínky přijetí ani náplň práce. Kubásek se v minulosti veřejně zastával vlády a Motoristů.
Tady už nejde o jednu personální zvláštnost. Tady vzniká obraz úřadu, který se tváří jako technokratická dílna, ale zároveň působí jako parkoviště pro spřízněné tváře. A to je přesně ta věc, kterou voliči v politice nesnášejí nejvíc: když jim někdo káže o šetření, odbornosti a konci starých pořádků, zatímco vlastní lidi usazuje do státní správy přes boční vjezd.
Problém není jen zákon. Problém je stud
Česko má přitom s politickými nominacemi dost zkušeností na to, aby vědělo, proč jsou pravidla potřeba. Nominační zákon, jak připomíná Úřad vlády, zřídil Výbor pro personální nominace jako poradní orgán vlády, který posuzuje kandidáty do řídicích a dozorčích orgánů firem s majetkovou účastí státu. Smysl je prostý: aspoň trochu zabránit tomu, aby se státní podniky a veřejné instituce měnily v odměňovací systém pro politické okolí.
Jenže vládní poslanci už zároveň přišli s návrhem, který by takový dohled výrazně oslabil. Česká justice popsala návrh Zuzany Ožanové, Patrika Pařila a Renaty Vesecké, jenž by zrušil dosavadní pravidla nominačního zákona a vrátil proces pod vnitřní pravidla vlády. Vesecká je poslankyně Motoristů. Symbolika sedí až příliš přesně.
Motoristé tak stojí před nepříjemnou otázkou. Opravdu chtěli stát odpolitizovat, nebo jen vyměnit staré správce parkoviště za vlastní obsluhu? Protože rozdíl mezi reformou a trafikou není v tiskové větě. Je v tom, zda se o místo může ucházet nejlepší dostupný člověk, nebo jen ten, kdo už předem zná správné dveře.
Není fér tvrdit bez důkazů, že každý stranicky blízký člověk je automaticky neschopný. To by byla laciná karikatura. Ale je naprosto fér chtít, aby stát vysvětlil, proč právě tito lidé, proč právě takto a proč bez soutěže. Kdo se bojí výběrového řízení, neměl by se tvářit jako oběť přehnané byrokracie. Měl by přiznat, že otevřená konkurence je pro politické pohodlí nepříjemná.
Motoristé přišli do vlády s gestem, že zatočí s přebujelým státem. Zatím to místy vypadá, že se státem zatočili jen tak, aby se do něj vešli jejich lidé. A jestli se z výběrových řízení stane nepovinná výbava, pak se strana aut může jednou probudit s velmi starým vozem: s trafikou po známosti, jen přestříkanou do nových barev.
