Článek
Politika jako výfuk bez filtru
Motoristé si na drsný styl postavili značnou část své identity. Mluví jednoduše, ostře, bez ohledu na citlivé publikum. Pro část voličů je to osvěžující. Problém nastává ve chvíli, kdy se politická tvrdost začne měnit v nálepkování lidí, organizací a úředníků jako škůdců, parazitů nebo teroristů.
Asociace ekologických organizací Zelený kruh poslala premiérovi Andreji Babišovi otevřený dopis, v němž ho vyzývá, aby útoky Motoristů na nevládní organizace a státní zaměstnance zastavil. Podle signatářů představitelé vládní strany překročili hranice demokratické debaty a Babiš, který Motoristy do vlády přivedl, má nést odpovědnost za to, kam se jejich rétorika posouvá.
To není spor o uhlíkovou stopu, elektromobily ani větrníky. To je spor o základní hygienu veřejného prostoru. V normální politice se dá tvrdě nesouhlasit s ekologickými organizacemi, kritizovat jejich dotace, jejich kampaně i jejich vliv. Dá se říct, že některé návrhy jsou přehnané, drahé nebo odtržené od reality. Ale když se z oponentů dělá škodná, už nejde o argument. To je příprava terénu k tomu, aby je bylo snazší přejet.
A Motoristé právě takový terén rádi zahřívají.
Teroristé, paraziti a další výrazy z politické garáže
Petr Macinka už dříve podle iROZHLASu napsal, že Hnutí Duha považuje „bez nějaké větší nadsázky za teroristickou organizaci“ a že by byl značně zklamán, kdyby mělo být dál dotováno z peněz daňových poplatníků. Hnutí Duha kvůli tomu zvažovalo právní kroky na ochranu dobrého jména.
Filip Turek zase vzkazoval, že aktivisté z Duhy a jim podobní mají s požadavky na dotace „smůlu“. Přitom nejde o hospodskou hádku dvou diskutérů. Turek je podle webu vlády vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal. Jinými slovy: člověk napojený na vládní strukturu mluví o organizacích, s nimiž se stát může přít o politiku, dotace a veřejný zájem.
To už není roztomilá nekorektnost. To je mocenský signál.
Macinka na dopis ekologů reagoval po svém. Podle Českých novin řekl, že spíš než slovní útoky Motoristů by mělo být zastaveno veřejné financování neziskových organizací sdružených v Zeleném kruhu. Přesně takhle vypadá politická debata, když se z ní vyndá brzda: někdo upozorní na agresivní slovník a odpovědí je další útok.
Motoristé si zřejmě pletou odvahu s hrubostí. Odvaha je jít do věcného střetu o ekologickou politiku, popsat chyby, předložit vlastní plán a unést kritiku. Hrubost je hodit na stůl slovo terorismus a tvářit se, že všichni, kdo se ozvou, jen kvičí pod koly vítězů.
Babiš nemůže sedět na zadním sedadle
Andrej Babiš by se v tomhle sporu neměl tvářit jako spolujezdec, který jen kouká z okna. Motoristé nejsou opoziční parta z parkoviště. Jsou součástí jeho vládního uspořádání. Mají vliv na resort životního prostředí, klimatickou agendu i veřejnou debatu kolem ochrany přírody. A premiér je ten, kdo jim předal klíče.
Babiš rád vystupuje jako člověk, který všechno řídí. Tady má tedy jednoduchou příležitost. Nemusí souhlasit s ekologickými organizacemi. Nemusí mít rád jejich kampaně. Nemusí se tvářit, že aktivismus je vždycky čistý a nezištný. Stačí, aby jasně řekl, že členové vlády a vládní zmocněnci nebudou o občanské společnosti mluvit jazykem deratizace a terorismu.
To není cenzura. To je minimální politická dospělost.
Motoristé se snaží tvářit jako hlas obyčejných lidí proti zelenému fanatismu. Jenže když z výfuku jejich politiky nejde jen kouř, ale i slovní jed, přestává to být svobodomyslná vzpoura a začíná to být obyčejné šikanování slabšího terče. Ekologické spolky nemají vládní limuzíny, ministry ani vliv na koaliční dohody. Mají kampaně, právní nástroje a veřejný hlas. Právě proto se na ně tak dobře útočí.
Babiš má vzít volant, pokud nechce, aby se mu tenhle politický vůz rozjel do příkopu. Ne kvůli ekologům. Kvůli státu, v němž se vládnutí nemá měnit v hon na nepohodlné organizace.
