Článek
Velikonoční ostrov pokrývá zhruba 100 čtverečních kilometrů v jižním Tichém oceánu a nachází se asi 3 700 kilometrů od západního pobřeží Chile a 4 000 kilometrů východně od Tahiti. Ostrov, známý svým nejstarším obyvatelům jako Rapa Nui, byl pokřtěn nizozemskými průzkumníky na počest dne jejich příjezdu v roce 1722 jako Paaseiland neboli Velikonoční ostrov. Koncem 19. století byl anektován Chile a nyní udržuje ekonomiku založenou převážně o cestovním ruchu.
Největší slávou Velikonočního ostrovu je řada více než tisíc obřích kamenných soch, které jsou staré mnoha staletí. Ohromná velikost a mohutnost soch odhalují, že jejich tvůrci museli být mistři řemeslníků a inženýrů a jsou ve srovnání s ostatními kamennými sochami nalezenými v polynéských kulturách skutečně jedinečné. Existuje mnoho spekulací o přesném účelu soch, o roli, kterou hrály ve starověké civilizaci Velikonočního ostrovu, a hlavně o způsobu, jakým byly postaveny a přepravovány.
První obyvatelé
Historici předpokládají, že první obyvatelé ostrovů Rapa Nui (polynéský název pro Velikonoční ostrov; jeho španělské jméno je Isla de Pascua) dorazili zhruba 700-800 n. l., zatímco lingvisté odhadují, že to bylo dokonce již kolem roku 400. Osadníci tohoto malého panenského ostrova nazývali svůj nový domov nejdříve „Te Pito o te Henua“, což znamená „Pupek světa“. Jméno bylo považováno za vhodné, protože si mysleli, že nemůže být vzdálenější místo než toto… a měli pravdu.
Prvním králem Rapa Nui byl Hoto-Matua, vládce z polynéské podskupiny (pravděpodobně z Markézských ostrovů), jehož loď cestovala tisíce kilometrů, než přistála na Anakeně, jedné z mála písečných pláží na skalnatém pobřeží ostrova. Obyvatelé po několik generací vybudovali civilizaci umění a začali vyřezávat a přepravovat stovky gigantických monolitových soch za použití vlastních rukou a jiných kamenů. Vyvinulo se glyfické písmo zvané roŋo-roŋo. Vznikla kultura plná úspěchů, intelektu, hudby a legend – navzdory všem předpokladům. Děti byly dobře poučeny o své historii a o tom, kdo jsou. Lidé z Rapa Nui si dodnes pamatují svůj rodokmen z doby, kdy se král Hotu Matua vylodil na pláži Anakena.
Právě největším důkazem bohaté kultury vyvinuté původními osadníky Rapa Nui a jejich potomky je existence 1 034 obřích kamenných soch, které byly nalezeny na různých místech po celém ostrově. Tyto obrovské kamenné busty – známé jako moai – mají průměrnou výšku 4 metry a váží až 13 tun, byly vytesány z tufu (lehké, porézní skály tvořené zpevněným sopečným popelem) a umístěny na obřadní kamenné plošiny zvané ahus. Dodnes se přesně neví, proč byly tyto sochy postaveny v takovém počtu a v takovém měřítku nebo jak byly po ostrově přemisťovány.
Jak se vyvíjela kultura
Archeologické vykopávky na Velikonočním ostrově naznačují tři odlišné kulturní fáze: rané období (700-850 n. l.), střední období (1050-1680) a pozdní období (po roce 1680). Ukázalo se, že mezi raným a středním obdobím bylo mnoho soch záměrně zničeno a přestavěno na větší a těžší moai, kterými je ostrov nyní známý. Během středního období obsahoval ahus také pohřební komory a obrazy zobrazované moai pravděpodobně představovaly důležité postavy, které byly po smrti zbožštěny. Největší nalezená socha ze středního období měří téměř 10 metrů a skládá se z jednoho bloku o hmotnosti asi 82 tun.
Pozdní období ostrovní civilizace bylo charakterizováno občanskými válkami a všeobecným ničením; další sochy byly svrženy a bylo nalezeno mnoho mataa (hroty obsidiánových kopí) z tohoto období. Ostrovní tradice tvrdí, že kolem roku 1680, po mírovém soužití, se jedna ze dvou hlavních skupin ostrova, známá jako Krátkouši, vzbouřila proti Dlouhouším a mnohé z nich upálila na hranici vybudované podél starověkého příkopu v Poike, na severovýchodním pobřeží ostrova. Do této doby bylo mnoho původních přírodních zdrojů ostrova, včetně většiny jeho stromů, vyčerpáno.
První Evropané
Prvním známým evropským návštěvníkem Velikonočního ostrova byl nizozemský cestovatel Jacob Roggeveen, který přijel v roce 1722. Holanďané pojmenovali ostrov Paaseiland (Velikonoční ostrov) na památku dne, kdy přijeli. V roce 1770 vyslal španělský místokrál Peru na ostrov výpravu; průzkumníci strávili čtyři dny na břehu a odhadovali původní populaci na zhruba 3 000 lidí. Jen o čtyři roky později dorazil na ostrov britský mořeplavec Sir James Cook. V tu dobu bylo obyvatelstvo Velikonočního ostrova zásadně zdecimované občanskou válkou, po které zůstalo jen 600 až 700 mužů a méně než 30 žen.
Velký nájezd otroků z Peru v roce 1862, po kterém následovaly epidemie pravých neštovic, snížil počet původních obyvatel na pouhých 111 lidí. V té době se katoličtí misionáři usadili na Velikonočním ostrově a začali konvertovat obyvatelstvo ke křesťanství, proces, který byl dokončen koncem 19. století. V roce 1888 Chile anektovalo Velikonoční ostrov a pronajalo si velkou část půdy pro chov ovcí. Chilská vláda jmenovala civilního guvernéra Velikonočního ostrova v roce 1965 a obyvatelé ostrova se stali plnohodnotnými chilskými občany.
Dnešní Velikonoční ostrov
Velikonoční ostrov vznikl sérií sopečných erupcí. Není tedy divu, že kromě svého kopcovitého terénu se na ostrově nachází mnoho podzemních jeskyní s chodbami, které sahají hluboko do hor vulkanických hornin. Největší sopka na ostrově je známá jako Rano Kao a jejím nejvyšším bodem je 507 metrů vysoká hora Terevaka.
Velikonoční ostrov nemá žádný přírodní přístav, ale lodě mohou zakotvit u Hanga Roa na západním pobřeží; je to největší vesnice na ostrově s přibližně 3 300 obyvateli. Od roku 1995 patří Velikonoční ostrov do seznamu UNESCO. Nyní je domovem smíšené populace, většinou polynéského původu a tvořené potomky Dlouhouších a Krátkouších. Obecně se mluví španělsky a na ostrově se rozvinula ekonomika z velké části založená na cestovním ruchu.
Zdroje:
https://www.britannica.com/place/Easter-Island
