Článek
Matějskou mám moc ráda už odmalička. To jsem se ale tolik nebála, jako teď ve starším věku. Děti tolik nepřemýšlí nad riziky, co vše se může stát, kdy taková zábava může skončit i tragicky atd. To si prostě junioři neuvědomují.
Na Matějskou jsem šla s kámoškou kvůli atmosféře, ten první den otevření Matějské bylo i krásné slunečné počasí. Jak jsme tak procházely mezi těmi kolotoči, tak ve mně stoupal chtíč jít na nějakou atrakci. A to bych nebyla já, abych nechtěla jít na tu nejvíc nebezpečnou. Kámoška se nebála, netlačila na mě, ale vycítila ze mě, že to chce jen čas a půjdu. Obešly jsme kolem dokola a pak ještě jednou a stály jsme u ní, u té největší atrakce. Na fotku se ani nevešla, jak byla obrovská.
Najednou jsem se prudce rozhodla, že teda půjdeme a mířila jsem si to k pokladnám, zaplatila a už jsem prostě musela jít. Dostala jsem strach, začala si představovat katastrofické scénáře, které by se mohly stát. Kámoška byla v klidu, a tím mě zároveň uklidňovala. Otočila jsem se na frontu, abych zjistila, který blázen si na tuto šílenost taky koupil jízdenku. Byli tam převážně samí junioři a asi dva starší lidé, jeden z nich pak seděl vedle mě.
Nasedly jsme a obsluha na nás dala bezpečnostní madlo proti vypadnutí ze sedačky. Předtím jsme si odložily batoh a kabelku do uzavíratelných boxů, protože do vzduchu si je brát není povoleno.
Atrakce se pohnula a vyvezla nás do vzduchu. To, co přišlo potom, si asi dokážete představit, byl to masakr, nevěděla jsem, kde je zem a kde nebe, zavřela jsem raději oči, abych to neviděla. Tak strašně jsem se bála a křičela, že jsem si bohužel trochu pustila do kalhot, prostě jsem se trochu počůrala. Naštěstí jsem měla na sobě dlouhou péřovku, takže to ničemu nevadilo, jen mně. Prostě se to stalo….
Další věc, která se mi stala, vypadla mi dost drahá sluchátka do uší z kapsy, která jsme dole pak samozřejmě nenašly. Tato atrakce se ve finále tímto dost prodražila, ale byla jsem vděčná za to, že jsme to přežily.
