Článek
Když mi bylo 17 let, chtěly jsme jet s kámoškama na brigádu jako pomoc do kuchyně v nedalekém rekreačním středisku a zkusit si tak vydělat o prázdninách nějaké peníze a zároveň zažít dobrodružství bez neustálého dohledu rodičů. Rodiče majitele střediska znali, tak mně brigádu povolili.
První den jsme se ubytovaly v malých dřevěných chatičkách, které jsme měly určeny pouze na spaní. V hlavní budově, kde se nacházela kuchyně a zároveň i naše pracovní místo, jsme měly zajištěno stravování také zdarma. Do pracovního procesu jsme nastoupily na druhý den ráno, kde nás vedoucí seznámila s chodem a obsluhou kuchyně. Měly jsme na starosti pomocné práce jako loupání a krájení cibule, brambor, mytí nádobí apod.
Jednou se mi stala bohužel taková nemilá věc. Vedoucí připravovala vývar z kostí a masa k obědu. Nevím, jak se mi to stalo, ale již studený a připravený vývar jsem jednoduše vylila do odpadu. Myslela jsem si, že je to špinavá voda a tu obrovskou nádobu jsem následně chtěla umýt. Jakmile se to vedoucí kuchyně dozvěděla, myslela jsem, že ji na místě raní mrtvice. Okamžitě se rozklepala a šla si zakouřit cigaretu. V tom okamžiku přemýšlela, z čeho ten vývar narychlo uvařit. Za necelé dvě hodiny se měl podávat oběd i s polévkou. Nakonec to vyřešila tak, že z mrazáku vytáhla uzené kosti a vývar připravila z nich. Byl to v tu chvíli neskutečný stres…
Na brigádě to jinak bylo super. Navečer jsme měly každý den volno, tak jsme si mohly dělat, co jsme chtěly. Ten den jsme měly do večera návštěvu a zapomněly jsme si zamknout chatičku, než jsme se chystaly jít spát. Nějak po půlnoci jsem se najednou vzbudila a spatřila jsem otevřené dveře, kterými pronikalo světlo z pouličních lamp. Říkala jsem si, co se děje?
Najednou jsem uviděla tmavou postavu, jak stojí u protější postele, ve které leží kamarádka. Strašně mě to vyděsilo a nemohla jsem se pohnout a ani vydat ze sebe jakýkoliv zvuk, zakřičet nepřicházelo v úvahu. Strašně jsem se třásla strachy a nebyla schopna cokoliv udělat, abych nás zachránila, byla jsem paralyzovaná strachem. Najednou přišel k mé posteli a svítil mi baterkou do obličeje. Cítila jsem, jak se mi třásla víčka strachy, ale asi nepoznal, že nespím. Měla jsem peřinu nataženou až ke krku a třásla se pod ní. V tom přešel k jiné posteli se spící kamarádkou, a dokonce se jí začal dotýkat, byla totiž zakrytá dekou jen částečně. Kamarádka začala naštěstí křičet a chlápek utekl.
Byla jsem šťastná, že to tak nakonec dopadlo, kdoví, co by se nám mohlo jinak stát.
