Článek
Co chvíli se dočítám, jak jsou ti dnešní mladí špatní. Celá generace je fuj hnus a nemá žádnou budoucnost. Jakýsi pan Ladislav Jákl rozeslal do mailových schránek rozsáhlé moudro, jak to s tou novou generací jde s kopce a že my jsme ta poslední dobrá. Skoro by jeden až pustil slzu, že ta generace mladá ani nepřežije, pokud tu naši nebude bezuzdně poslouchat. Nutno podotknout, že nejen pan Jákl, ale kde kdo hází mladé přes palubu.
Po gymnasiu jsem šel učit. Tehdy to bylo možné, s tak zvaným pedagogickým minimem. Později jsem se vrhnul nejdříve na právo, pak na medicínu a na kde co dalšího, nového, co mne zajímalo. Všechna studia mi dala odpověď především na to, že vysoká škola není patent na rozum. Ale zpět k panu Jáklovi.
V jeho rozsáhlé úvaze se praví, že ta naše, předposlední generace, je tou poslední, která umí číst knihy, která umí gramatiku, jsme poslední generací, která udrží pozornost déle než dvě minuty, dává přednost starším ve dveřích, chce se mezi sebou vídat a sdílet své osudy, má historický přehled, umí zařadit osobnosti historických dějin, přičemž ta nové generace nemá žádnou odpovědnost, jen bere drogy, nemá žádné city, ve vysoké míře páchá sebevraždy a její inteligence klesá.
Pesimistický závěr nabádá, že pokud neuděláme něco, další generace již nepřijdou, přijde konec světa.
Mám-li začít od konce, tak pokud přijde konec světa, můžeme za to především my. Ti mladí ještě v parlamentech nesedí a rozhodně nechtějí války, ani se zatím o politické posty. Lepší by asi bylo, kdybychom toho my, ta „skvělá generace“, dělali méně, než děláme. Zato drogy jsou tématem dnešního parlamentu, kde sedí právě naše generace. Někdy mám pocit, že buď jsou zhulení poslanci, nebo se budeme muset zhulit my. Jinak se to těžko snáší.
Děti prý nečtou knihy. Jako by po nás měli naši rodiče chtít, abychom chodili do školy v dřevákách, jako chodívala i ve sněhu babička, abychom kopali brambory motykou, místo traktoru, jako to dělával dědeček. Jako by po nás chtěli, abychom místo čtení knih čekali na vyprávění krajánka, protože tak to bývávalo…. Doba jde dopředu. Mění se. Není účelné číst knihy a učit se ve škole celé stati zpaměti, když na internetu nalezneme vše během vteřin. Pokud si dítě cestu ke knize najde, neuteče mu. Jsem autorem několika knih. Docela čtených. A přiznám se - poslední, co jsem četl, byli v 5.třídě během angíny „Lovci mamutů“ od Eduarda Štorcha. V polovině té tlusté knihy mě přestalo bavit, jak to Kopčem dělá, tak jsem jí zaklap a tak už zůstala.
Děti se nescházejí a nesdílejí své osudy. Zato my se scházíme. V hospodách a na hokejových stadionech, abychom klábosili u panáka o ničem nebo řvali sborem, že rozhodčí je mrkev. Nedávno jsem byl na obědě ve vesnické „knajpě“. Bylo 11.30 hodin, byla plná. Asi pracujících. U mého stolu seděli dva, odhadem třicátníci. Každý držel svůj půllitr a koukal do nikam. Pak se ten první probral:
„Hele, znáš ty toho Jacksona? (foneticky řečeno)“, pronesl ten s dlouhými vlasy. „Ty v..le, Jackosona? Neznám- Co uďál?“ „No Jacksona, ja p…cá ty malý děti.“, rozhodil nechápavě rukama, že kolega neví. „Jo Jackson. Jasný. Znám. Tak na Jacksona“, cinkly o sebe půllitry. Následovaly pohledy do nikam.
Pokud si takovou zkušenost mladí ušetří, těžko něco v životě zmeškají.
Děti neznají gramatiku. Čeština je nejpůvabnější jazyk na světě s obrovskou květnatostí a vyjadřovací schopností. Krásnějšího jazyka není. Ale dejme větu. Chlapci šli do rákosí s prutem. X Chlapci šly do rákosí s prutem. Změnilo se něco na významu věty, jestli šli chlapci do rákosí s tvrdým nebo s měkkým prutem? Nebo s měkým? Ani tady se nic nemění. Zas až tak moc by se nestalo, kdyby se česká gramatika výrazně zjednodušila. Jen by se dělalo méně chyb.
Nemají historický přehled a neumí zařadit historické osobnosti. Co si budeme nalhávat, naše školní osnovy jsou zastaralé, plné chyb a nepravd. Co chvíli „vědci“ objeví nové skutečnosti ve všech oblastech života. Nikdo je nestačí do osnov implementovat. Učitelé tvrdošíjně trvají na tom, abychom se zpaměti nadrtili, co je předepsáno, bez ohledu na aktuálnost či pravdivost informací. Co je na tom smysluplného? Každé osmileté dítě ťukne na display telefonu a řekne paní učitelce, že tam má chybu. Jakou má pak učitelka u dětí autoritu a jak se s tím má sama popasovat?
Hus je podle školní látky štíhlý, důstojný, slušný farář, kazatel, pln pravosti svých myšlenek, ztělesněním šlechetnosti a ctnosti. Ve skutečnosti to byl baculatý prcek, který poměrně zhusta využíval služeb nevěstek, účastnil se nezřízených pitek, prohrál v kartách celé jmění. Ani Zikmund, liška ryšavá, nebyl ta krysa podrazácká. Naopak jako jediný nad Husem do poslední chvíle držel ochranou ruku, až když inkvizice začala ohrožovat i jeho samotného a hrozil mu stejný osud, jako Husovi, vzdal svou urputnou snahu a přemlouvání samotného kazatele. V učebnicích to ale nenajdete. Pro zemi českou pak nemálo vykonal. Zatímco učitelé trvají na desítky let zavedené metodice, z vědeckých studií a archivních pramenů dokáží děti na internetu najít nové aktualizace co by dup.
Dětem chybí inteligence. Inteligence se nedá naučit. To je na příkladu pana Jákla zcela zřejmé. S tou se jeden rodí. Nebo taky ne. Pak - smůla. Lepší už to nebude. Můžeme se vzdělat, můžeme se snažit, ale kde pan Bůh nenadělil, ani Komenský nepřidá.
Neudrží pozornost déle než dvě minuty. Na mých přednáškách dokáží být ve střehu celé hodiny a statečně mi kontrovat. Trefují so do mě a často mě i opraví. Jsou ve svém věku, na rozdíl ode mne, bystří. Zkušenost a houževnatost věku proti mobilizaci a integraci mládí. Vyrovnaný boj.
Děti nás nezdraví a nepustí nás v autobuse sednout. Ale čí je to chyba? Kdo je to nenaučil, kdo jim takovou automatiku nevštípil a netrval na tom, aby základní pravidla společenského vychování implementovali do své každodenní existence? Doba? Nebo ta "ztracená generace"? Naše generace je ta, která měla uplatňovat výchovu. Ani papiňák sám nezapíská, když se pod ním nezatopí.
Devatenáctiletí hoši jsou nezvládnutelní výrostci. Hodnotíme něco, co nevíme. Naše generace v té době narukovala na vojnu. Období největší spurnosti a hormonálního ohňostroje zvládli normalizační soudruzi zavřením do kasáren s buzerací tupých lampasáků a akceptovanou šikanou. Do běžného pracovního procesu se za dva roky vrátil pokořený, umírněný a ukázněný mladý muž, kterého zvládnout bylo mnohem jednodušší. Navíc měl povinnost okamžitě pracovat, jinak ho čekalo vězení pro příživnictví. Nevíme, jak bychom se tehdy chovali my, kdybychom nemuseli rukovat.
Nemají žádnou odpovědnost a páchají sebevraždy. Možná to má něco společného. Kdyby byli tak docela nezodpovědní a bylo jim to všechno fuk, proč by páchali sebevraždy? Oni si se situací, kterou jsme jim připravili my, neumí poradit. Ze všech stran slyší, že je válka támhle a tuhle, a kolik lidí padlo, kolik vražd se dnes událo a kolik loupeží a přepadení. Dřívější „Televizní noviny“ se změnily na horor, doplněný černou kronikou, výčtem trestných činů, krváků, děsivých prognóz, nekončícího zdražování , hroutícího se důchodového systému, s pejskem nebo kůzlátkem na závěr. Jestli tohle má být motivace pro mladého člověka…
A že nemají žádné city? Prdlajs, pane Jákle. Mám doma devatenáctiletého syna, tomu druhému bude třicet. Ten mladší dokáže i brečet a rozebírat situace na atomy, které ho děsí a ze kterých má strach. Bojí se a má slzy v očích, když vidí, že místo stavění škol a nemocnic nakupujeme granáty a tanky. Brečí, když mu arogantní úředník vypálí pokutu, protože mu cizinec naboural auto. Na rozdíl od něho je cizinec chráněný živočich.
Nemám příliš strach o mladou generaci. Mám strach o tu naši a o to, abychom té mladé zachovali svět, ve kterém ještě bude moci svobodně žít, vyjadřovat se, nebude muset jíst chleba z brouků, řízek z laboratoře nebo jezdit vehiklem s motorem ze ždímačky. Bereme jim všechny radosti a motivaci, kterou jsme dopřáli sobě. Přibývá zákazů a příkazů. Všeho, co musejí a nesmějí. Restrikcí. Ale bohužel, jen pro ty slušné lidi. Ty totiž lze postihnout. Recidivistovi, který jezdí pod vlivem drog a alkoholu celý život a 100× ho policie odchytí, se nemá co stát. Nemá majetek, nemá peníze, bydlí na úřadu… exekutor si na něm vyláme zuby, policie je na něj krátká a nějaký zákon ho vůbec nevzrušuje.
Tohle ti mladí vidí. TO je pro ně ta motivací. Proto nechápou, proč mají být aktivní a slušní, když za to budou pykat, zatímco lumpové jsou v pohodě a free.
A pane Jákle. Koukněte se na video v odkazu. Mohlo by mít titulek, třeba „co z nás dělá lidi“. Dobře se podívejte, kdo chodí okolo bez povšimnutí, a kdo se snažil pomoci. Já bych, pane Jákle, nad tou mladou generací, hůl nelámal. O tu naši bych ji kolikrát přerazil.
