Článek
Všechno to začíná pocitem vnitřního napětí či zmatení a hned potom ztratíte kontrolu nad svým chováním. Nějaké vysvětlení si pro sebe najdeme vždy, ale málokdo si chce připustit negativní dopad, který to má na náš život a blízké vztahy. Druzí často nemají šanci pochopit naše momentální rozpoložení, a přesto se cítíme oprávněni k nevhodnému chování, aniž bychom si chtěli připustit, že by dodatečně byla na místě omluva. Neochota odhalit kořeny vlastního chaosu nás vede k hledání viníků v okolí. Sebereflexe je obtížná, a právě proto má socializace takový význam. Učí nás zohledňovat reakce ostatních lidí. Kdo to nedokáže, brzy se ocitá v sociální izolaci. Tento jednoduchý mechanismus vede k tomu, že sociální izolace se stává fenoménem nebo dokonce epidemií moderní společnosti.
Čistě matematicky je to tedy důsledek toho, že se nevyznáme sami v sobě. Nějak se chceme prezentovat, a proto nemůžeme reagovat autenticky. Výsledkem je nedorozumění a vzájemná nedůvěra. Špatná zpráva je, že se nenabízí žádné jednoduché řešení s rychlým společenským efektem. Situace je mnohem složitější, protože každý člověk má v sobě konflikt, který potřebuje nejprve dostat „pod kontrolu“.
To je přirozené; nerovnováha je totiž výchozí pozice, kterou nám nadělila příroda. Je to základní test životaschopnosti a budoucí kompatibility. Naučit se ovládat své chování je úkolem dospívání. Klíčem k tomu je láska – láska, kterou bychom měli dostat od rodičů, nebo později partnerská láska. Pouze tato cesta nás dokáže kultivovat a je to i jediný klíč ke zdraví a dlouhověkosti. Komu se podaří vyřešit svůj konflikt, dostane své chování pod kontrolu a získá sebeúctu. Jsem si jistá, že sebeúcta nějakým způsobem souvisí s imunitou, ale je to jen hypotéza.
V základním konceptu výchovy člověka se skrývají dvě nečekané pasti, které brání skutečné dospělosti a eliminují schopnost milovat druhé.
První spočívá ve snaze odvést pozornost dětí k jiným aktivitám, zatížit je povinnostmi a usilovat o kontrolu jejich chování zvnějšku. Tento přístup vede k beznadějné závislosti na autoritě nebo averzi. Sociální izolace zde funguje jako účinný způsob sebeobrany a naordinovaná závislost se mění v různé jiné závislosti s podprahovým cílem sebedestrukce.
Druhým extrémem je sebeláska. Ačkoliv ta se může jevit výhodnější, neboť člověku dokáže přinést pocit vnitřní rovnováhy, opět to vede k sociální izolaci. Přítomnost druhého člověka totiž tuto individuální rovnováhu vždy naruší. Partnerské soužití je vyloučeno a dotyčného pak snadno irituje i jeho vlastní dítě.
Partnerství je o dvou lidech. Prvotní vztah matka-dítě může narušit partner a partnerský vztah může narušit dítě. Pochopitelně vám vztah může narušit třeba i tchýně, ale to vše je stále jen důsledek nedokončeného procesu dospívání, alespoň jednoho z aktérů tohoto dramatu, který není schopen akceptovat přirozený běh života a dospět. S největší pravděpodobností se dotyčný bude chovat dětinsky a nebude schopen účinné sebereflexe.
Já jsem propagátorkou typologie osobností, která staví na původním výzkumu C. G. Junga. Koncept osmi základních psychických funkcí jsem rozvinula ve zcela originálním výkladovém modelu. Vše je zde uspořádáno tak, že základní charakter člověka vychází z jeho přirozenosti, kterou je třeba pouze očistit od cizích intervencí. Sebepoznání je totiž užitečné v každém věku, ale při výchově dětí má ten nejvýznamnější dopad. Určité lidské vlastnosti se totiž přirozeně vylučují. Individuální uspořádání základních psychických funkcí člověka k tomu poskytuje logické vysvětlení. Existuje 16 možných variant osobnosti, které jsou natolik odlišné, že jsou doslova jiným živočišným druhem. Poznat sám sebe je základ. Rozumět ostatním je pak snadné.
Typologie nabízí možnost podpořit v dítěti jeho silné stránky a umožnit mu být tím, kým je, beze strachu o jeho budoucnost. Každý, kdo je nucen rozvíjet dovednosti, které mu nejsou přirozené, zažívá frustraci a ta vede ke ztrátám sebekontroly. Podobně je tomu v případě, pokud někomu zakazujete rozvíjet jeho přirozený potenciál. Opět je zde frustrace, která podporuje averzi vůči autoritě. Jde o spojené nádoby, kde vše je naprosto pochopitelné a snadno předvídatelné, pokud víte, kdo jste vy a s kým přesně mluvíte.
Láska je doopravdy riskantní podnik. Nicméně, typologie osobností nám poskytuje mapu, která každému umožňuje nalézt svou vlastní cestu. Prvním krokem je identifikace a vyřešení našeho osobního konfliktu. Všechno potom už je snadné.
Ohledně zdrojů informací musím tradičně přiznat, že článek píši z hlavy a opírám se především o původní výzkum C. G. Junga k psychickým funkcím člověka, resp. o literaturu na téma Typologie osobností dle MBTI. Jsem autorka s vášní pro psychologii, která se nebojí vybočit z konvenčních teorií. Své poznatky čerpám z odborné literatury, ale známé koncepty jsem se naučila vidět v nových souvislostech, které umožňují hlubší pochopení. Mým cílem není pouhá reprodukce znalostí, ale vytvoření komplexního výkladového modelu, který propojuje různé aspekty lidského chování a myšlení. Věřím, že mé poznatky mohou nabídnout užitečné perspektivy, které může každý využít podle svého uvážení.
