Článek
Vítám zde příznivce typologie osobností, postavené na původním výzkumu švýcarského psychoterapeuta Carla Gustava Junga. Již dříve jsme si vysvětlili jeho teorii osmi základních psychických funkcí (potenciálů), takže k tomu už se vracet nebudu. Podle zjištění Junga preferuje každý člověk vnitřní nebo vnější svět. Projevuje se to tím, že se v daném světě cítí lépe a je pro něj obtížnější překračovat hranice toho druhého. Vím, že mnoho z vás se cítí tak nějak „napůl“, to je v pořádku. Je to přirozený důsledek výchovy a věku. Jako děti jsme to měli všichni jednodušší. Na tomto místě tedy jen doplním, že jsou introverti, kteří se chovají extravertně a naopak extraverti, kteří mají silnou introvertní stránku.
Pokud si sami kladete otázku, zda jste introvert nebo extravert, zamyslete se nad tím, zda je pro vás život ve vlastním vnitřním světě, ve svých vlastních myšlenkách, příjemnější než být neustále v kontaktu s okolním světem, či naopak. Jestliže vám ani tato úvaha nepomohla, pak mám alespoň jednu dobrou zprávu: Kdo se sám cítí a chová tak nějak „napůl“ a je mu 30+, pak je na tom zřejmě psychicky podstatně lépe, než hraniční introvert nebo extravert. Nuže pojďme dál.
Ve 40. letech 20. století Jungovu teorii rozpracovaly americké psycholožky Isabela Briggs Myers a její matka Katherine Cook Briggs, které vytvořily jednoduchý nástroj typologie osobnosti, obecně známý jako dotazník MBTI. Na základě rozpoznání projevů člověka v konkrétních situacích lze, s pomocí tohoto dotazníku, každého zařadit do jednoho ze 16ti osobnostních typů. Tento koncept později převzala řada autorů a našel uplatnění v oblasti personalistiky, osobního rozvoje, vzdělávání i výchovy dětí. Popularizace tohoto převratného objevu však narazila na přemíru praktického zjednodušení a nevhodnou interpretaci. Snaha popsat chování člověka byla izolována od pravé podstaty a důvodu tohoto chování, bez ohledu na skutečnost, že právě chování je nejvíce proměnlivou složkou naší osobnosti. Většina zjednodušených modelů se nedokázala vypořádat s jinak běžnými deformacemi osobnosti a jejich výstupy začaly být vnímány jako nepodložené. Používání těchto modelů dokonce začalo narážet na hranice etického chování, a to zejména v oblasti personalistiky.
Hodnota původních závěrů výzkumu C. G. Junga tím ale zpochybněna nebyla. Naopak, práce řady odborníků, kteří dále zkoumali psychické funkce člověka, tyto závěry potvrzuje. Omlouvám se, ale na tomto místě se neobejdu bez vlastních úvah a poznatků. Tedy osobně jsem ve studiu původní teorie i navazujícího rozšíření MBTI zhruba na té úrovni, že se blížím k čínskému filozofickému konceptu Jin a jang. Nejen, že spatřuji mnohá potvrzení pravdivosti osmi základních potenciálů, ale jsem si jistá, že tento mechanismus má odezvu i na hormonální úrovni člověka. Preferované psychické funkce jsou na člověku tedy rozpoznatelné i vizuálně a v mezilidském kontaktu se promítají do oné „chemie“, kterou ve společnosti některých lidí pociťujeme. Nechci odbočovat od tématu, ale pokud by se nalezl například začínající doktorand z oblasti endokrinologie, který by měl odvahu prozkoumat tyto souvislosti, prosím, kontaktujte mne. E-mail uvádím v kolonce pod hlavním obrázkem. Osobně se domnívám, že lze objevit spojení mezi nevědomou psychickou autodestrukcí a autoimunitní reakcí člověka, případně dosáhnout průlomu ve včasné diagnostice některých závažných onemocnění. Ale zpět k tématu.
Pracovat s dotazníkem MBTI se zdá být jednoduché. Vyplníte určité množství otázek a systém automaticky vyhodnotí vaši osobnost a zařadí vás do příslušné kolonky. Možná jste se s tímto dotazníkem setkali, když jste se ucházeli o práci a dodnes vám není úplně jasné, o co vlastně šlo. Poznat přesně vlastní osobnost je úžasná věc. Přináší to úlevu, navyšuje pocit vlastní hodnoty a ukazuje správnou cestu seberozvoje. K práci s dotazníkem je však nezbytné, rozumět dané problematice opravdu do hloubky. Dotazník MBTI obsahuje otázky a předpokládá, že těmto otázkám porozumíte správně a také, že na tyto otázky odpovíte upřímně, tedy pravdivě. To jsou ovšem dvě zásadní úskalí.
Posuzování vlastních potřeb a projevů naší osobnosti objektivním způsobem není snadné. Někteří z nás vnímají cokoliv, co není vysloveně pozitivní, jako přímou kritiku své osoby a své nebohé „Já“ přitom okamžitě ukrývají a brání, nejčastěji rozporováním a zpochybňováním daných informací. V takovém stavu nejsou schopni odpovídat pravdivě. Přitom vůbec nemusí jít o negativní hodnocení, jde především o to, jak to člověk vnímá a jak hluboké rány v jeho nitru to oslovuje. Další překážkou mohou být vnitřní postoje, které jsou přirozené našim preferovaným funkcím. Někteří z nás (aniž by bylo možné jim to vyčítat) mají obecně problém se sebereflexí a snaží se za všech okolností stavět do toho nejlepšího světla, někteří z nás mají silnou tendenci žít v sebeklamu a někteří jsou naopak vůči sobě až příliš kritičtí. Intuitivní lidé obvykle v textu vidí něco jiného, než tam skutečně je. Nemohou se ubránit rozvíjení vlastních úvah a potom odpovídají na něco jiného, tedy původní otázce obvykle rozumí jinak. Řada z nás se podvědomě identifikuje s názory někoho jiného (nejčastěji rodičů nebo partnera). Tito lidé si vůbec neuvědomují, do jaké míry potlačují vlastní názory a svou vlastní osobnost. Z testu pak v jejich případě vyjde osobnost, kterou by si jejich autoritativní protějšek přál na jejich místě. Je-li testování osobnosti spojeno s nabídkou určité pracovní pozice, myslím, že je jasné, že ani ten nejstřízlivější člověk se neubrání otázce: „která z odpovědí má být ta správná?“ Zcela jistě se bude sám vidět tam, kde by ve skutečnosti chtěl být, zejména pokud již podniká kroky v seberozvoji daným směrem. Navzdory všem překážkám podvědomě každý cítí, jaké potřeby a projevy ladí s jeho osobností, pro některé z nás je však těžké to přijmout a veřejně uznat. Tito lidé se pak obvykle proti podobným teoriím rezolutně vymezují.
Můj osobní závěr zní: identifikovat správně vlastní osobnost, s pomocí dotazníku je sázka do loterie. V případě smyslových osobností, které používají tvrdé myšlení, se to může podařit. U všech ostatních je to spíše nepravděpodobné. Omlouvám se všem webovým podnikatelům, protože osobně považuji jejich práci za velice užitečnou a nesmírně zajímavou. Přesto je třeba rozumět tomu, že dotazník by měl být pouze podpůrný prostředek při zkoumání vlastní osobnosti.
Ten, kdo chce seriózně pracovat v této oblasti si je všech výše uvedených překážek vědom. Zásadní otázka zní: jak všechny výše uvedené problémy překonat neosobní formou? Odpověď, která se nabízí má dvě časti. Na prvním místě budeme věřit zájemci, že všechny své osobní překážky potlačí a bude odpovídat kýženým způsobem. Budiž, pokud je silně motivovaný poznat vlastní osobnost a bude se dotazníkem zabývat soukromě, jeho šance na úspěch stoupají. Druhé opatření spočívá na straně výstupu. Předložený popis osobnosti musí být natolik nekonkrétní a v zásadě optimistický, aby bylo možné se s ním vždy identifikovat. A odtud zhruba pramení příměr celé metodiky MBTI k horoskopu. Což je smutné, protože pravá podstata tohoto alternativního psychologického postupu je hluboká, pravdivá a nadmíru užitečná v mnoha oblastech života. Zdá se, že lichotkami nelze nic pokazit. Já se však domnívám, že negativní stránka každé osobnosti je mnohem srozumitelnější, věrnější a v konečném důsledku užitečnější. Nastavit někomu zrcadlo reality však není moc lukrativní, to chápu.
Pro praktické využití je tedy potřeba dosáhnout pouze určité míry zjednodušení. Zároveň je třeba se orientovat na preferované psychické funkce. Ukážeme si to na jednoduchém příkladu. Vezme si osobnost, která se pyšní nejvýhodnější kombinací potenciálů, pro život v naší moderní společnosti. Je to osobnost s označením ENTJ. Na první pohled je to Extrovert, ale pozor, ve věku 30+ už se viditelně upozaďuje, nechá mluvit ostatní a kolektiv nevyhledává za každou cenu. Vidíme, že je N – iNtuitivní, ale víme, která varianta intuice to je? Odborník pozná, že jde o introvertní intuici, což je tedy opravdu něco úplně jiného než intuice extravertní. V naší terminologii je to potenciál Vizionář, ale nachází se až na druhém místě. Ten, kdo chápe pojem „intuice“ jako jednu kategorii, je pro výklad metodiky MBTI těžko použitelný. Na prvním místě ENTJ se proti logice označení nachází T – myšlení (Thinking). I v tomto případě se nemůžeme obejít bez rozlišení. Jde o myšlení extravertní, tedy v naší řeči potenciál Racionalita. To je tedy vskutku něco jiného, než myšlení introvertní (Koumák). Poslední písmeno „J“ nám ve stručnosti pomáhá odlišit osobnosti, které se orientují na „proces“ nebo na „výstup“.
ENTJ patří do skupiny osmi osobností, které se snaží za všech okolností dosahovat reálných výsledků, orientuje se tedy na výstup. Osobnost ENTJ lze definovat jako intuitivního extroverta, který používá tvrdé myšlení. Já bych mohla pokračovat dalších několik stránek s výkladem této osobnosti. Pro zájemce uvedu pouze pořadí potenciálů, konkrétně pro tuto osobnost a přidám, že již od dětství tuto osobnost silně ovlivňuje i potenciál třetího schodu. Tedy obsazení osmi schodů do nevědomí ENTJ: Racionalita, Vizionář, Talent, Snílek, Koumák, Kreativita, Šikula a Empatie.
Pro dokreslení si ukážeme ještě osobnost, která se může jevit na druhé straně spektra, tedy osobnost ISFP. Vidíme, že je to Smyslový Introvert, který se rozhoduje s pomocí cítění (Feeling) a orientuje se především na proces. Mé osobní hodnocení zahrnuje označení „zlatíčko“. Jde o osobnost, která je mimořádně užitečná pro fungování každého týmu a přála bych každému z vás, mít alespoň jedno zlatíčko v rodině. Právě tato osobnost se nejčastěji vyskytuje mezi vrcholovými sportovci individuálních sportů, případně je to skromný umělec s mimořádným talentem. Osm schodů do nevědomí ISFP: Snílek, Talent, Vizionář, Racionalita, Empatie, Šikula, Kreativita a Koumák.
Naše osobnost se tedy odvíjí od toho, jakou psychickou funkci používáme na prvním místě (hlavní, primární nebo také dominantní psychická funkce), jakou používáme na druhém místě (pomocná, vedlejší nebo také sekundární psychická funkce), a dále jaká psychická funkce se nachází na čtvrtém místě v našem osobním pořadí (někdy označována jako krizová psychická funkce). Zásadní vliv má i to, na jakou úroveň jsme dokázali tyto psychické funkce a jejich vzájemnou souhru vyladit během dospívání a jaké další psychické funkce se nám výchovou či silným vzorem „připletly“ a v jaké intenzitě.
Osobní pořadí psychických funkcí je nám dáno při narození a není možné ho dodatečně změnit, v průběhu našeho života se ovšem mění projevy těchto funkcí a tím i naše chování. Lze tedy shrnout, že svou vrozenou podstatu si jen těžko uvědomujeme. Avšak optikou vlastní podstaty vnímáme, a především hodnotíme ostatní lidi. Rozdílnost jednotlivých typů osobností je pro mnohé z nás těžko představitelná, zejména proto, že automaticky vycházíme z toho, že všichni jsou stejní, jen více či méně „povedení“. Lidová moudrost říká: „podle sebe soudím tebe“ a já k tomu dodávám: „a to bývá začátek většiny problémů v mezilidských vztazích“.
Každý z nás má schopnost identifikovat vlastní osobnost v mezích typologie C. G. Junga. Postačí být sebevědomým odborníkem na své vlastní „Já“. Rozpoznat vlastní potenciály a rozvinout své silné stránky je báječná věc. Ještě lepší je znát osobnosti v celé své rodině, zejména ve vztahu k dětem. Je to výzva, která stojí za to. Právě tou měrou je však nebezpečné, pokud vám někdo vaši osobnost neodborně „naordinuje“, a pak se podle toho k vám chová. Zde se nachází ona tenká hranice etického chování v oblasti personalistiky. Příznivcům typologie osobností slibuji, že budu pokračovat s články na toto téma, a zároveň snad již brzy dokončím i svou knihu.
