Článek
Tento článek nosím v hlavě už nějakou dobu a teď nastala ta pravá chvíle ho zformulovat. Inspiroval mne včerejší článek „Skrytá tajemství pohádek“, který je převážně obecný, ale v zásadě velmi pravdivý. Já budu více konkrétní a doufám, že vás to pobaví. Možná vás to překvapí, ale pohádky velmi dobře prospívají v průběhu terapie psychických poruch. Hlubinná psychologie má tuto oblast poměrně dobře zmapovanou, proto existuje velice zajímavý výklad určitých typických obrazů a pohádkových postav.
Aniž bych měla ambice někoho z vás léčit, předkládám tento výklad k využití, neboť je opravdu velice zajímavý. Jeho aplikace vám odkryje nový rozměr pohádek, resp. jejich pravé poselství tak, jak ho vnímá vaše nevědomí. S přibývajícím věkem se tomuto obsahu uzavíráme a pohádky už nás nebaví tolik, jako v dětství, což právě může být na škodu naší duševní rovnováze. Zkuste se proto na pohádky podívat „novýma očima“.
První (možná) šokující informace spočívá v tom, že mnohé postavy a prvky, v jedné pohádce, je třeba chápat jako různé stránky a povahové vlastnosti jediného člověka. Hlavní hrdinové, k sobě přes veškeré útrapy nacházejí cestu, a nakonec spolu žijí šťastně až do smrti. Kdo by tomu rozuměl tak, že je třeba v životě pátrat po dokonalém protějšku, který vás určitým způsobem zachrání, ten je na omylu. Zjednodušený výklad zní: „Je třeba v sobě objevit svou ženskou i mužskou stránku, dát je do souladu a pak můžete žít spokojeně až do smrti“. Mnohdy je to cesta strastiplná, ba dokonce téměř nemožná, ale odměna přeci jen stojí za to.
Král
Ten, co nosí korunu moci a autority, představuje společenský status a uznání. Mává žezlem realismu a logického myšlení. Je naší součástí a zosobňuje tu část, kterou Sigmund Freud nazývá „nad-Já“. Jde o vnější hodnoty, které jsme přijaly v dětství, a které nám pomáhají zvládat každodenní život. Obklopen rádci všemožných charakterů, nám ukazuje vnější vlivy, kterým podřizujeme naše vlastní myšlení a rozhodování. V mnoha pohádkách podléhá král zásadním omylům, pokud jde o způsob, jakým lze dosáhnout štěstí. Bývá uctíván i zesměšňován, obvykle je ale nucen k tomu, aby svou vládu přenechal jiným. Je s podivem, jak velký vliv má na rozhodování krále případná královna. Málokdy má král a královna v pohádkách vyrovnanou pozici, spíše to bývá tak, že král má potíže v její přítomnosti i s její absencí.
Královna
Oděna v důstojnosti, zářící hrdostí a silou. Její aura nedotknutelnosti a převahy podtrhává podstatu její role. Vždy ví, co chce, ať už toho má dosáhnout po dobrém nebo po zlém. Královna obvykle v pohádkách představuje naši vlastní matku, respektive její stinné stránky nebo naši závislost na ní. Pokud královna dává svému dítěti na cestu dar, který má něco společného s krví nebo slzami, je třeba tomu rozumět tak, že se své moci nad dítětem nehodlá vzdát. Podobnou roli zastávají v pohádkách i čarodějnice, které se s pomocí nekalých praktik snaží udržet v moci některou z hlavních postav. Královna, často macecha/čarodějnice bývá starší, obvykle žije sama, což naznačuje, že otec má na vývoj dítěte jen nepatrný vliv.
Vícehlavý drak
To se mi zdá obzvláště zajímavé a nechápejte to jako nějaký návod. Jde o seriózní výklad. S drakem bojuje obvykle muž a drak si obvykle usurpuje ženu. Král se v dané situaci jeví zcela bezmocný. Bez ohledu na počet hlav, jde vždy o matku nevěsty, která se panovačně tlačí do života své dcery. Ta je však zcela v její moci a řešení tohoto problému proto náleží muži. Velmi často se problém řeší silou, nastavením zrcadla nebo dohodou.
Kůň
Bývá symbolem naší vnitřní síly, naší věrnosti vlastnímu přesvědčení a schopnosti sledovat své vlastní cíle. Velmi často je to však kůň darovaný, což naznačuje, že neplníme své cíle, ale očekávání někoho jiného, postrádáme vlastní iniciativu či rozhodnost a životem se necháme pouze unášet. Mluvící kůň obvykle symbolizuje vnitřní hlas našeho svědomí, je-li na naší straně, případně nám má připomínat hodnoty, kterými nás svazuje ten, kdo nám koně daroval.
Meč nebo brnění
Ceněný kov, představuje nejen bohatství, které chceme dávat na odiv, ale také touhu dobývat a drancovat. Symbolizuje rivalitu, mstu a agresivitu. Ostrá čepel má udržovat ostatní v uctivé vzdálenosti, a nám umožňuje chránit svá tajemství.
Loupežníci
Jsou opět naší součástí a představují vnitřní anarchii a vzdor, něco jako pubertu v pohádkovém kabátě. Věční protivníci krále i královny, odmítající vše, co představují. Mají srdce, smysl pro spravedlnost a troufalost překračovat zákony, na své cestě za štěstím.
Les
Symbolizuje energii matky a stav naší ženské stránky. Ztraceni v lese? To je jako zapadnout do problému, kde cesta ven není jasná. Někdy to může značit nedostatek vlastního rozvoje, který byl omezen vlivem dominantní matky. Není náhoda, že i loupežníci často živoří na území, které ovládá matka. Můžete pokračovat v souvislostech na téma kouzelný les, strašidelný les, les, ve kterém se můžeme ukrýt a který nám pomáhá, zatímco jiná stránka matky nás ohrožuje.
Peklo
Bývá symbolem nevědomých zákoutí naší mysli, kde ukládáme vše, co ve svém životě nedokážeme zařadit. Jsou to tendence, v rozporu s hodnotami společnosti, rodiny nebo s naším ideálem o sobě samých. Někdy však musíme vstoupit do pekla, abychom našli řešení svých problémů.
Ďábel
Je naší součástí a představuje protipól toho, co chceme prožívat. Zastupuje odmítnuté, stinné stránky, které jsou však přirozenou součástí naší podstaty. Jeho nebezpečí vyžaduje lstivý přístup, ale v jeho konfrontaci tkví odpovědi na důležité otázky a tajemství života. Skrývá něco cenného, ale přiblížit se k němu znamená nebezpečnou zkoušku sebekontroly a sebepoznání. Ač se ďábel může zdát nebezpečný, jeho pomoc bývá velice účinná.
Žába či ropucha
I přes svůj odporný vzhled, často skrývá přátelskou a nápomocnou podstatu. Je rovněž naší součástí a představuje vlastnosti nebo fakta, kterými opovrhujeme a před ostatními je skrýváme. Někdy je třeba dosáhnout krajního bodu vlastní existence, abychom ocenili jejich pomoc. Políbit žábu se tak stává metaforou přijímání nepříjemností, jimž se nemůžeme vyhnout. Naše vlastní stárnutí nebo osamostatnění našich dětí, může být právě tou „žábou“, kterou mnozí z nás nechtějí políbit.
Myš
To je škůdce, jehož životní strategií je skrývání a rychlé množení. V pohádkách symbolizuje naše úzkosti a skryté strachy. Odhalit a polapit vlastní „myš“ vyžaduje odvahu čelit vlastním obavám a naučit se s nimi zacházet. Myši v pohádkách rovněž velmi často mluví, tváří se ochotně a občas se přátelí s žábami. Ukazují nám, že vlastní strach nás má chránit a není třeba se ho bát. Musíme se naučit porozumět tomu, co nám sděluje a nenechat ho přemnožit.
Zkoušky a potíže
Zastupují nezbytné životní lekce. Každá bolest, kterou procházíme, je klíčem k našemu vlastnímu dozrávání a osobnímu rozvoji. Vyhýbat se životním zkouškám nebo u nich podvádět, to se nevyplácí!
Pohádky mívají nespravedlivě špatnou pověst, protože zdánlivě propagují „pohádková řešení“. Avšak když odhalíme, co symboly opravdu představují, objevíme řešení, která jsou naopak velmi reálná. Cesta pohádkových hrdinů nám ukazuje, že nakonec musíme sami čelit vlastním problémům, i když můžeme přijmout určitou výpomoc. Tyto příběhy nám umožňují hlouběji nahlédnout do lidské duše, fascinují nás a mnohdy překvapují svou výstižností. Jejich význam je nesmírný a nepochybně stojí za naši pozornost, alespoň nyní, ve vánočním čase.
Pokud se vám výstupy hlubinné psychologie nezdají příliš smysluplné, vězte, že v tom nejste sami. Přesto, díky tomuto výkladu, mne naše tradiční večerní čtení klasických pohádek začalo mnohem více bavit.
Ohledně zdroje informací: celý článek píši z hlavy, a přitom pochopitelně používám myšlenky všech autorů, ze kterých čerpám i pro svou vlastní knihu. Jsou to autoři jako: C. G. Jung, Sigmund Freud, Erik H. Erikson, Daniel A. Hughes, či Heinz P. Röhr.
Pokud bych měla uvádět konkrétní knihy, bylo by jich opravdu hodně. Nevím o tom, že by někdo zpracoval ucelený psychologický výklad pohádek, takže možná se zde nachází díra na trhu, která by částečně vysvětlovala určitý obsahový úpadek a celkovou plochost moderních pohádkových scénářů.
