Článek
„A můžete mi tady rozbít ty soli?“
Tuhle otázku už jsem slyšela nejednou. A pokaždé si v duchu říkám, kde přesně se ty záhadné soli v těle nacházejí a proč je musíme rozbíjet zrovna na masážním stole.
Za dobu své praxe jsem zjistila, že o vlastním těle mají lidé spoustu zajímavých představ. Jen ne všechny odpovídají skutečnosti.
„Mám v zádech soli. Musíte je rozbít.“
Ne. Bohužel nemám speciální kladívko na rozbíjení solí.
To, co člověk cítí jako bolestivé, ztuhlé nebo „zatvrdlé“ místo, často souvisí se zvýšeným svalovým napětím a tzv. trigger pointy – citlivými místy ve svalech, která mohou bolet i při poměrně malém tlaku.
Žádné krystalky soli, které je potřeba rozdrtit, tam obvykle nejsou.
Cílem masáže proto není něco v těle „rozbít“, ale vhodně pracovat se svaly a pomoci snížit jejich napětí.
A pokud místo po masáži bolí ještě dva dny, neznamená to automaticky, že „se soli začaly rozpouštět“.
„Hrbolek na krku je nahromadění solí“
Tady je to s „hrbolkem“ trochu jiná kapitola.
„Rozbijte mi tu hrbolku, mám tam určitě soli nahromaděné za několik let.“
Ve skutečnosti to, čemu se běžně říká „hrb“ nebo „hrbolek na krku“, není žádné speciální místo, kde by se ukládaly soli.
Výraznější vyklenutí v oblasti přechodu krku a horní části zad může souviset s kombinací několika faktorů – držením těla, postavením hlavy a ramen, změnami měkkých tkání, rozložením tukové tkáně nebo také změnami v oblasti páteře.
U některých lidí může být jeho výraznost spojená také s dlouhodobým setrváváním v jedné poloze, například při práci u počítače.
Takže samotný „hrbolek“ jednoduše masáží rozbít nejde. Masáž může pomoci uvolnit přetížené svaly a zmírnit jejich napětí, ale příčina vyklenutí nemusí být pouze ve svalech a rozhodně nejde jednoduše o „usazené soli“.
A kdyby masér opravdu dokázal během jedné masáže rozbít několik let staré „usazeniny“, objednávky by měl pravděpodobně plné na několik měsíců dopředu.
„Po posilovně mám úplně zatuhlé svaly. Musíme je pořádně rozmasírovat.“
A tady začíná soutěž: kdo koho – masér svaly, nebo svaly maséra?
Po intenzivním tréninku mohou být svaly unavené, citlivé a bolestivé. To ale neznamená, že potřebují co nejsilnější masáž.
Někdy je vhodnější jemnější práce než pokus „protlačit všechno až ke kosti“.
Masáž není soutěž v tom, kdo vydrží větší bolest.
„Když to při masáži bolí, znamená to, že masáž funguje.“
Ne nutně.
Silnější tlak může být nepříjemný, ale ostrá, pálivá nebo vystřelující bolest je něco jiného.
Věta „vydržte, potom se vám uleví“ není univerzálním pravidlem dobré masáže.
Masér by měl sledovat reakci klienta a podle potřeby upravit tlak i techniku.
„Čím silnější masáž, tím lepší výsledek.“
Jeden z nejodolnějších masážních mýtů.
Svaly nejsou těsto na pizzu. Nemusíme je pořádně „prohnětat“, aby masáž měla smysl.
V jednom případě může být vhodná hlubší práce, v jiném jemnější technika. Záleží na stavu člověka, citlivosti svalů i cíli masáže.
Silnější neznamená automaticky účinnější.
„Když mám svaly zatuhlé, musíme je rozbít.“
Sval nemusíme rozlámat, aby se uvolnil. Někdy potřebuje vhodnou masáž, pohyb, regeneraci a… obyčejný spánek.
A někdy také méně hodin strávených v jedné poloze a trochu více běžného pohybu.
„Masáž ze mě dostane toxiny.“
Zní to hezky: tělo jako malý čisticí systém a masér jako jeho servisní technik.
Ve skutečnosti hlavní práci při zpracování a vylučování odpadních látek odvádějí především játra a ledviny.
Masáž může ovlivnit svalové napětí, prokrvení a subjektivní pocit uvolnění, ale není potřeba z ní dělat „detox organismu“.
Takže po masáži nemusí toxiny automaticky stát frontu u východu.
A ještě jeden mýtus
„Když něco bolí, musíme to pořádně promasírovat.“
Právě tady je dobré se na chvíli zastavit.
Bolest je informace. Někdy skutečně souvisí se svalovým napětím. Jindy může mít úplně jinou příčinu.
Úkolem maséra proto není vždy najít nejbolestivější místo a za každou cenu ho „zničit“.
Někdy je nejrozumnější, co můžeme s bolestivým místem udělat, jednoduše na něj netlačit silou.
