Článek
Za posledních pár let tuto větu slýchám stále častěji. Nejdříve jsem si stáhla aplikaci pro jeden velký obchod. Nabízí spoustu výhod, tak to bych byla hloupá, kdybych toho nevyužila.
Stravuji se zdravě, nakupuji převážně výrobky v bio kvalitě, hodně ovoce a zeleniny, spíš vegetariánské zboží, nikdy salámy, konzervy. V prvních pár měsících jsem pokaždé poctivě u pokladny vytáhla telefon s aplikací a přihlásila se. Za nákup jsem dostávala stírací losy , které zrovna (hups) nevyhrály. Poctivě jsem sbírala body, sem tam získala mírnou „slevu“. Vždy před vstupem do prodejny jsem si pečlivě prohlédla nabídku výrobků v aplikaci. Z velké části to bylo zboží, které mě nezajímalo. Tak jsem si myslela, že to chce nějaký čas, než zjistí mé nákupní preference a ještě naivně doufala. Pak jsem to vzdala a přestala do aplikace nahlížet.
Dotazy na pokladně té prodejny mě otravovaly, podivovala jsem se, že ty pokladní mají stále náladu a chuť kolem dokola opakovat stále stejně věty.
Máte naši aplikaci?
Kolem dokola.
Pak jsem si našla brigádu na benzínové pumpě a uviděla problém z druhé strany. Obsluhující personál MUSÍ tyto dotazy pokládat. Slýchám různé odpovědi. Od naštvaných, jakože je nedonutím, přes rozporuplné, že teď zrovna nemají apku u sebe, má ji manžel, manželka, zapomněl v autě…až po ty slušné, kdy si nabídku vyslechnou a přislíbí stažení.
Ale proč o tom všem píšu, jistě tyto věty znáte. Ale je tu větší problém.
Celý život jsem pracovala v nějaké obchodní činnosti a vím, že umím prodat zboží, jsem dobrý obchodník. Ale v současnosti se vytratila individualita. Nikoho nezajímá, že máte vlastní osobnost, že možná poznáte z toho, jak se zákazník chová, jestli spěchá, bude mít zájem si povídat, nebude. Je smutný, naštvaný, nebo už jen chce domů.
Prvořadá povinnost každého obsluhujícího je nabídnout aplikaci, říct o speciální nabídce a nacpat letáček. Protože když to neuděláte, tak zrovna to mohla být kontrola. Můžete mít frontu, jste unaveni a frustrovaní z neustálého drmolení o aplikaci, že už si připadáte jako ovce, která nesmí…NESMÍ sama myslet. Protože prodejní rozhovor vymyslel nějaký manažer, který se o tom učil ve škole a dal to jako povinnost lidem, kteří jsou v přímém kontaktu se zákazníkem.
Unavuje mě to a štve, protože kontakt se zákazníkem mě celý život bavil a naplňoval. Teď mě to stále baví, ale jsem ráda, že dělám v měsíci jen pár směn, stále se cítím jako individuum schopné samostatného myšlení. Lhala bych, kdybych řekla, že lidi to „jen“ štve. Jsou zákazníci, kteří mi řeknou, že ví, že to musíme nabízet a společně se zasmějeme.
V mé letité praxi obchodníka byl vždy na prvním místě zákazník, aby byl spokojen a odcházel s dobrým pocitem. Dobrým pocitem z nakoupeného zboží, dobrým pocitem z prodejního místa a v neposlední řadě s dobrým pocitem z prodávajícího.
Teď jsme v dobách, kdy je na prvním místě zisk. Ztratila se osobitost. Já vím, chodíme na trhy a hledáme osobitost, ale zrovna u benzínových pump to moc nejde.
Stále jsem samostatná myslící bytost a se zákazníky jednám jak nejlépe dovedu. Když neprojdu kontrolou, co se může hrozného stát? Vyhodí mě? Asi ano, to přežiju. Ale už s větším soucitem poslouchám u pokladen větu : “ Máte naši aplikaci? “
A co vy? Nesnášíte to? Až někde na pumpě uslyšíte tuto větu, vzpomeňte si, třeba jsem to já:-)
