76 let od popravy generála Heliodora Píky

Generál Heliodor Píka patří mezi největší a zároveň nejtragičtější postavy naší moderní historie. Byl nejen hrdinou obou světových válek, schopným diplomatem a příkladným vlastencem, ale i jednou z prvních významných obětí poúnorového režimu. Jeho zásluhy v obou světových válkách, osobní statečnost, jakož i velká míra morální integrity z něj právem dělají jednu z předních osobností našich moderních dějin.

Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 ve Štítině na Opavsku. Po maturitě byl během první světové války odveden do rakousko-uherské armády, ale již v roce 1916 přešel do československých legií v Rusku. Zde se aktivně podílel na bojích za vznik samostatného Československa a prokázal velkou dávku odvahy i oganizačních schopností. Po návratu do vlasti se pak rozhodl pokračovat v armádní kariéře. Studoval na prestižní vojenské akademii École spéciale militaire de Saint-Cyr ve Francii a postupně se vypracoval na významného důstojníka československé armády.

V meziválečném období působil jako vojenský atašé v Rumunsku a Jugoslávii a přispěl k navázání vojenských a diplomatických kontaktů se zeměmi Malé dohody, kterou kromě Československa tvořila právě Jugoslávie a Rumunsko. Během druhé světové války se pak stal významnou postavou československého exilového odboje. V roce 1941 byl jmenován náčelníkem československé vojenské mise v SSSR a s Ludvíkem Svobodou spolupracoval na organizaci československých vojenských jednotek na východní frontě. Po návratu do Prahy pak zastával funkci náměstka ministra obrany, ve které prosazoval profesionalizaci a apolitický charakter armády.

1. března 1948, tedy bezprostředně po únorovém převratu, byl generál Píka odeslán na zdravotní dovolenou a 5. května zatčen přímo v nemocnici, kde se zotavoval po operaci žlučníku. Přestože pro to neexistovaly sebemenší důkazy, Píka byl obviněn ze špionáže ve prospěch Velké Británie a další vlastizdrádné a velezrádné činnosti. Hlavním architektem tohoto vykonstruovaného procesu byl Bedřich Reicin, šéf vojenské kontrarozvědky a jeden z největších poúnorových zločinců, který toho času ve svých rukou soustředil téměř neomezenou moc.

29. ledna 1949 byl generál Píka Státním soudem odsouzen k trestu smrti oběšením. Kaňkou na pověsti tehdejšího ministra národní obrany a pozdějšího prezidenta Ludvíka Svobody je, že ve prospěch svého blízkého spolubojovníka neintervenoval a nenavrhnul udělení milosti, přestože dnes víme, že o vině a trestu bylo rozhodnuto předem a ani případná Svobodova intervence by na výsledku velmi pravděpodobně nic nezměnila. 21. června 1949 byl tak na dvoře plzeňské věznice Bory generál Heliodor Píka popraven.

Údajně to byl právě prezident Svoboda, kdo se spolupřičinil o to, že byl v roce 1968 proces s Heliodorem Píkou obnoven. Vojenský soud v Příbrami tehdy zrušil odsuzující rozsudek a konstatoval generálovu nevinu. Václav Havel udělil (in memoriam) v roce 1991 Píkovi Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti za druhé světové války, v roce 2020 mu pak prezident Zeman udělil Řád Bílého lva, nejvyšší státní vyznamenání České republiky. Mnoho dalších poct následovalo a jméno generála Píky se tak dlouho po jeho smrti dostalo zpět mezi největší postavy naší válečné historie, kam nepochybně patří.

Poněkud rozdílné osudy potkaly i dva z hlavních zločinců, kteří stáli za vykonstruovaným procesem, který generála Píku nakonec přivedl na smrt. Prokurátor Karel Vaš, který podle pokynů Bedřicha Reicina proti Píkovi vypracoval smyšlenou obžalobu, byl v této věci v roce 2001 obviněn z trestného činu vraždy a odsouzen k 7 letům odnětí svobody. O rok později byl však rozsudek zrušen a celé trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení. Vaš, který měl na svědomí hned několik justičních vražd, tak v roce 2012 zemřel jako nevinný člověk.

Bedřich Reicin, strůjce celého procesu a člověk, který nesl na generálově smrti zřejmě největší podíl, takové štestí jako Karel Vaš neměl. V roce 1950 se stal ministrem obrany Gottwaldův zeť Alexej Čepička, který se rozhodl, že neustále rostoucí vliv nebezpečného Reicina zlikviduje. Reicin byl označen za účastníka tzv. protistátního spikleneckého centra, zařazen do procesu s Rudoflem Slánským, stejně jako Slánský byl odsouzen k smrti a 3. prosince 1952 popraven. Paradoxně se tak stal obětí podobně vykonstruovaného procesu jako byl ten, který připravil generálu Píkovi. Alespoň v tomto případě bylo tedy spravedlnosti učiněno za dost.