Antonín Novotný: Nejkrásnější prezident, který sám sobě snížil plat

Pokud bychom chtěli seřadit všechny naše české i československé prezidenty podle jejich intelektuálních schopností, je velmi pravděpodobné, že Antonín Novotný by na tomto žebříčku obsadil poslední místo. Pokud bychom však hodnotili období jeho vlády, tak ve srovnání s ostatními komunistickými prezidenty ho jak historikové, tak i široká veřejnost řadí k těm „lepším“. Tedy pokud se to tak dá říci.

Anotnín Novotný, první československý prezident narozený ve 20. století (1904), pocházel z velice chudých poměrů. Narodil se v Letňanech do rodiny zedníka a chudoba, ve které jako dítě vyrůstal, měla nepochybně vliv na jeho mimořádnou skromnost, kterou si uchoval i poté, co se stal prezidentem republiky. Po škole se vyučil strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník a jen málokdo by si tehdy zřejmě vsadil na to, že tento člověk bude jednou zastávat nejprestižnější úřad v zemi.

Do KSČ vstoupil Novotný hned v roce jejího vzniku (1921) a v její hierarchii zpočátku stoupal vzhůru jen velmi pozvolna. V roce 1938 byl tajemníkem KV KSČ v Hodoníně, ve stejném roce však byla KSČ zakázána a Novotný se tak vrátil k práci dělníka. Během války se rozhodl zapojit do ilegální práce v rámci strany, což mu v roce 1941 vyneslo zatčení a následné věznění v koncentračním táboře Mauthausen, kde byl až do roku 1945. Tato oběť ve jménu strany mu však po válce pomohla. V roce 1948 byl zvolen poslancem a od té doby šla jeho kariéra strmě nahoru.

Od konce druhé světové války byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze, v roce 1946 se stal členem ÚV KSČ (kterým zůstal až do roku 1968), v roce 1951 se stal členem předsednictva KSČ a v roce 1953 prvním tajemníkem ÚV KSČ, tzn. nejvyšším představitelem strany. Prezidentem byl tehdy sice Antonín Zápotocký, ale první tajemník měl co do moci mnohem větší vliv než prezident. Po smrti Zápotockého (1957) byl Novotný na příkaz z Moskvy zvolen prezidentem, funkce prvního tajemníka mu však zůstala, takže zastával oba nejvyšší posty ve státě.

Pokud by se tento příběh neodehrával v komunistickém Československu, ale v USA, není pochyb o tom, že by po něm dávno skočili filmaři a povídku o klukovi z nuzných poměrů, který se z dělníka bez jakéhokoli vzdělání vypracoval až na prezidenta, by převedli na filmové plátno.

Samotné Novotného prezidentování se pak vyznačuje řadou protikladů. Rozhodně ho nelze nazvat demokratem, ale ve srovnání se svými komunistickými předchůdci (Gottwaldem a Zápotockým) bylo Novotného období velkou změnou k lepšímu. Přestože v době nejtvrdších politických procesů (1948-53) byl již vysokým stranickým funkcionářem a nesl na nich tedy svůj díl viny, v roce 1960 vyhlásil rozsáhlou amnestii, díky které byla většina odsouzených v těchto procesech propuštěna a rehabilitována. Na velmi špatnou ekonomickou situaci reagoval v roce 1965 přijetím reformních návrhů ekonoma Oty Šika. Nejen těmito činy pomohl demokratizačnímu procesu, který tehdy nabíral na obrátkách ve všech sférách života, a vyvrcholil událostmi Pražského jara 1968.

V roce 1964 byl Antonín Novotný podruhé zvolen prezidentem. Hlasovalo pro něj všech 294 přítomných poslanců Národního shromáždění. Ve stejném roce bylo lidem mimo jiné umožněno cestovat legálně do zahraničí, což bylo předchozích 16 let něco prakticky nemyslitelného. Liberalizační proces však postupně nabral takové obrátky, že začal Novotnému přerůstat přes hlavu. Na podzim 1967 se Novotný pokusil další rozvolňování zarazit a právě to mu zlomilo vaz. Paradoxně se proti němu spojili jak reformisté, kteří chtěli, aby změny směrem k demokracii pokračovaly, tak i konzervativní komunisté (Biľak, Kolder…), kteří nesouhlasili s většinou dosud provedených změn.

Tato krize vyvrcholila tím, že Novotný byl odvolán z funkce prvního tajemníka, kterým byl 5. ledna 1968 zvolen Alexander Dubček. Prezidentem zůstal až do 22. března 1968, kdy byl donucen odstoupit. Poté se již zcela stáhnul z veřejného života. Zemřel 28. ledna 1975 na infarkt.

Novotný po celý život zápasil se svým intelektuálním deficitem. Na rozdíl od jiných politiků si ho však plně uvědomoval. Ve svých projevech si nechával veškerá cizí slova vypisovat foneticky a občas měl problémy i ve své mateřštině. V lidové kultuře se stával terčem spousty vtipů, které poukazovaly na jeho nevzdělanost. Nerad mluvil s intelektuály, protože se před nimi (byť jako prezident republiky) podle vlastních slov cítil trapně a méněcenně. Z dnešního pohledu jen těžko uvěřitelnou věc pak udělal krátce po svém zvolení prezidentem - požádal o snížení platu, protože ho považoval za zbytečně vysoký. Důvodem jeho skromnosti byly patrně nuzné poměry, ve kterých jako dítě vyrůstal.

Kromě četných anekdot, které Novotného spíše zesměšňovaly, se mu mezi lidmi začalo přezdívat „der schöne Toni“. Původ této přezdívky se váže k jeho zahraniční cestě do USA, kde se jako host zúčastnil Valného shromáždění OSN a kde byl prý v neoficiální anketě zvolen nejkrásnějším státníkem, který se jednání zúčastnil. A když už je řeč o přezdívkách a lidové tvořivosti, poté, co byl demokratizační proces potlačen, do čela státu nastoupil Gustav Husák a začala tuhá normalizace, lidé začali na Novotného tak trochu nostalgicky vzpomínat frází: „Sorry, Tony.“