Smůla, nebo krutá realita? Naši atleti se z MS vrací opět bez medaile

Bělehrad 2022, Glasgow 2024, Nanking 2025. Všechny tyto poslední halové světové šampionáty mají pro českou atletiku jeden společný jmenovatel - naši sportovci se z nich pokaždé vrátili bez jediné medaile. Na právě skončeném šampionátu v čínském Nankingu navíc medaile visely proklatě nízko, nebo tedy alespoň níže než na šampionátech předchozích. Je tedy na místě mluvit o krizi české atletiky, nebo máme prostě jen smůlu?

Halového MS v čínském Nankingu se mělo původně zúčastnit 12 českých atletů. Pár dní před odletem na šampionát však ze schválené nominace ze zdravotních důvodů vypadli koulař Tomáš Staněk a dálkař Radek Juška. Na předchozím HMS, které se konalo ve skotském Glasgow, jsme měli o poznání větší zastoupení (celkem 21 atletů), medailově jsme ale vyšli rovněž naprázdno. Nižší počet našich závodníků na letošním šampionátu v Nankingu byl však dán mj. tím, že letošní halová sezóna měla netypicky 2 vrcholy - kromě právě skončeného halového MS se rovněž v březnu v holandském Apeldornu konalo ještě halové ME.

Celkově však na šampionátu v Nankingu v mnoha disciplínách nebyla zdaleka tak velká konkurence jako např. na zmíněném HMS v Glasgow. O to větší škoda je, že toho naši atleti nedokázali využít. Nejlepším výsledkem naší výpravy v Nankingu je tedy 5. místo sedmibojaře Stráského a dělené 5. místo tyčkařky Amálie Švábíkové, na které jí stačilo skočit 460 cm, přičemž na medaili stačilo přenést se přes výšku 470, což určitě bylo v možnostech naší reprezentantky, která má osobní rekord 472 cm v hale a 480 cm venku. To ostatně potvrdila i samotná Švábíková, když po závodě řekla, že je zklamaná, protože si věřila na víc.

Krom Švábíkové se naděje vkládaly i do výškaře Jana Štefely, který dokázal před pár týdny na HME (byť ve velmi slabé konkurenci) vybojovat stříbrnou medaili, a před HMS hýřil optimismem. Nakonec však úplně vyhořel, když se dokázal přenést pouze přes 214 cm. Na HME přitom skočil 230 cm, což by i v Nankingu stačilo na stříbrnou medaili. „Nebudu se vymlouvat, dneska mi to nešlo, pokazil jsem to a s dnešním výkonem bych si nezasloužil skákat ani na okresním přeboru, natož na mistrovství světa,“ uvedl Štefela lakonicky.

Ani ostatním Čechům se nevedlo. Mílař Filip Sasínek měl smůlu, že byl nalosován do nejrychlejšího rozběhu, ve kterém skončil na posledním místě, a nepodíval se tak ani do finále. V semifinále, respektive v rozběhu, pak vypadli i oba půlkaři Jakub Dudycha a Daniel Kotyza, stejně jako oba naši čtvrtkaři Matěj Krsek a Michal Desenský. Překážkářka Helena Jiranová skončila v semifinále a její kolega Jonáš Kolomazník byl při své premiéře na velké mezinárodní akci ve stejné disciplíně dokonce diskvalifikován. Vedle děleného 5. místa Švábíkové tak náš nejlepší výsledek zaznamenal vícebojař Vilém Stráský, který v sedmiboji skončil rovněž na 5. místě.

Kde jsou tedy příčiny toho, že naše země, která dala světu Emila Zátopka, Jana Železného, Romana Šebrleho či Báru Špotákovou, již na třetím halovém MS v řadě nedokázala získat ani jednu medaili? Důvodů je několik. Prvním je, že atletické výkony se na globální úrovni neustále posouvají, přičemž o slovo se víc a víc hlásí i země, které sice nemají tak bohatou atletickou tradici jako Česká republika, zato však disponují širší škálou přirozených běžeckých i jiných talentů, kteří deficit v atletické tradici nahrazují třeba lepší genetickou výbavou.

V případě několika posledních ME i MS se pak znovu a znovu opakuje „nešvar“, který řadu našich atletů provází opakovaně. Mistrovství Evropy či světa by mělo být pro každého atleta vrcholem sezóny, na kterém by měl podat co nejlepší výkon. Znovu a znovu se však stává, že ten či onen atlet zazáří na závodech v ČR, kde splní limit, ale na vrcholné akci se už pak ke svému výkonu ani nepřiblíží. S tím souvisí i systém nominací, který umožňuje, aby se atlet dostal na ME nebo MS bez ohledu na aktuální formu. Na vrcholné akce tohoto typu by se nemělo jezdit za zásluhy či úspěchy z minulosti, ale pouze a jen na základě aktuální výkonnosti. Doufejme, že se to brzy změní.