Aribert Heim: „Doktor Smrt“, který lidské lebky používal jako těžítka

Aribert Heim byl nacistický lékař, který se nechvalně proslavil především svým působením v koncentračním táboře Mauthausen, kde osobně zabil několik stovek vězňů těmi nejkrutějšími metodami, velmi podobně jako jeho známější kolega Josef Mengele, který se podobných zločinů dopouštěl v Osvětimi. Ještě dlouho po své smrti byl nejhledanějším nacistickým zločincem, ale stejně jako Josef Mengele nebyl nikdy dopaden.

Z nadějného sportovce vrahem

Aribert Heim se narodil 28. července 1914, tedy ve stejný den, kdy vypukla první světová válka. Jeho otec byl policista, matka žena v domácnosti. Heim v roce 1940 dokončil studia medicíny ve Vídni a v témže roce se dobrovolně přihlásil do Wafen-SS, kde to dotáhnul na Hauptsturmführera (ekvivalent armádní hodnosti kapitána). V mládí byl rovněž skvělým hokejistou a s klubem EK Engelmann Wien v roce 1939 dokonce vyhrál německý titul. Do Mauthausenu se Heim dostal v říjnu 1941. Působil zde pouze několik měsíců, i to ovšem stačilo na to, aby si získal přezdívky „Doktor Smrt“ či „Řezník z Mauthausenu“.

Na vězních v Mauthausenu Heim prováděl širokou škálu těch nejzvrácenějších lékařských experimentů, velmi podobných těm, které v Osvětimi praktikoval Josef Mengele. Heim prováděl operace bez anestezie, během kterých zejména židovským vězňům amputoval končetiny, vyoperovával vnitřní orgány, popř. je zabíjel vstřikováním benzinu přímo do srdce. Jeho operace přitom většinou neměly vůbec žádné lékařské opodstatnění, jak je ostatně patrné např. ze svědectví Karla Lottera, vězně, který pracoval v nemocnici v Mauthausenu ve stejné době jako Aribert Heim.

Lotter po válce u soudu popsal případ 18letého vězně, který v roce 1941 za Heimem přišel kvůli zánětu v noze. Heim vězně uspal, poté mu provedl kastraci, vyoperoval mu ledvinu a uříznul mu hlavu, kterou uvařil ve vodě, přičemž lebku později používal jako těžítko. Podobných (často mnohem horších) svědectví týkajících se Heima se postupně objevily desítky. V březnu 1945 byl Heim zajat Američany a poslán do tábora pro válečné zajatce. Z jeho složky však někdo mezitím odstranil veškeré odkazy na jeho působení v Mauthausenu, a tak byl nakonec po dvou letech propuštěn.

Po propuštění pracoval pod svým jménem jako lékař v nemocnici v Hesensku, později získal atestaci v oboru gynekologie a v Baden-Badenu si otevřel soukromou gynekologickou praxi. Tu vedl pod svým jménem zcela nerušeně až do roku 1962. Jeho pacientky, nic netuše, že se jedná o zločince, který má na svědomí několik set vražd, si vysokého, šaramantního a nesmírně inteligentního lékaře nemohly vynachválit. Zatykač na Heima byl vydán teprve v roce 1962. O svém chystaném zatčení však dostal echo a včas uprchnul neznámo kam. V procesu, který se konal v jeho nepřítomnosti, pak vyšly najevo všechny hrůzné zločiny, jež oblíbený gynekolog za války spáchal.

Celý proces se těšil velké publicitě a obsahoval stovky svědectví o nejrůznějších zločinech, jež se Aribert Heim v Mauthausenu dopustil. Spolehlivě se mu podařilo prokázat účast na více než stovce vražd, přestože skutečné číslo bylo určitě mnohem vyšší. Na Heima byl okamžitě vydán mezinárodní zatykač a z různých koutů světa začala ihned přicházet svědectví lidí, kteří tvrdili, že zde Ariberta Heima spatřili. Telefon jeho rodinných příslušníků byl odposloucháván, německá vláda vypsala vysokou odměnu za informace vedoucí k jeho dopadení, nic z toho se však nesetkalo s úspěchem.

Pátrání po Aribertu Heimovi komplikoval mimo jiné fakt, že na začátku 60. let byl jedním z mnoha uprchlých nacistických zločinců. V roce 1960 byl sice dopaden Adolf Eichmann, tehdy nejhledanější nacistický zločinec, avšak jiní (např. Josef Mengele) spravedlnosti dále úspěšně unikali. Mengele zemřel v Brazílii v roce 1979, ale jeho tělesné pozůstatky byly objeveny až v roce 1985. Nejen německé úřady však věřily, že Aribert Heim je stále naživu. V roce 2002 spustilo Centrum Simona Wiesenthala Operaci poslední šance, jejímž cílem bylo dopadnout poslední uprchlé nacisty, u kterých existovala naděje, že jsou stále naživu.

Ještě v roce 2008 byl Aribert Heim nejhledanějším nacistou a Effraim Zuroff z Centra Simona Wiesenthala spustil v Jižní Americe rozsáhlou kampaň, jejímž cílem mělo být Heimovo dopadení. Aribertu Heimovi by tehdy bývalo bylo už 94 let, ale Zuroff tvrdil, že má informace o tom, že „Doktor Smrt“ je stále naživu a že jeho zatčení je otázkou dnů. Jak se však záhy ukázalo, nebylo to pravda. V únoru 2009 přišla německá televize ZDF spolu s New York Times s důkazy, že Aribert Heim zemřel již 10. srpna 1992 v Káhiře.

Později vyšlo najevo, že Heim v roce 1962 uprchnul z Německa do Francie, z Francie do Španělska a ze Španělska přes Lybii do Egypta. V Egyptě si změnil jméno na Tarek Farid Hussein, konvertoval k islámu a dožil zde nerušeně až do roku 1992, kdy zemřel na rakovinu tlustého střeva. Většinu času zde žil z peněz z pronájmu činžovního domu, který vlastnila jeho rodina doma v Německu. Jeho syn Rüdiger později rovněž přiznal, že svého otce jezdil do Egypta pravidelně navštěvovat a byl s ním i v době jeho smrti. Příběh Ariberta Heima tak není pouze příběhem těžko uvěřitelné lidské zvrácenosti, ale i dokladem toho, že ne každého zločince čeká spravedlivý trest.