Doba oddlužení se zkrátí na 3 roky. Ani to však problém nevyřeší

Dlouho diskutovaná novela insolvenčního zákona prošla Senátem rychleji, než se předpokládalo. Senátoři se nakonec nezabývali pozměňujícími návrhy a schválili verzi, kterou jim poslala Sněmovna. Jejím nejdůležitějším bodem je zkrácení doby oddlužení pro všechny bez rozdílu z pěti na tři roky. Přestože se zřejmě jedná o krok správným směrem, ani tato změna velmi pravděpodobně problém 4 milionů exekucí, se kterými se Češi potýkají, nevyřeší.

Hlavním cílem schválené novely insolvenčního zákona je vrátit do normálního života více než půl milionu lidí, kteří dnes mají dohromady 4 miliony exekucí. V konečném důsledku by se však neulehčilo pouze těmto lidem, ale i samotnému státu, který tím, že tito vesměs ekonomicky aktivní lidé většinou pracují načerno, přichází o obrovské prostředky na daních a sociálním pojištění. Schválená novela odstranila nerovný stav, ve kterém mohli až doposud zkrácenou tříletou lhůtu oddlužení využít pouze senioři a lidé ve 2. a 3. stupni invalidity.

Nově se tedy bude týkat všech včetně zaměstnanců a podnikatelů, tedy lidí, kteří mají z pohledu státu největší ekonomický potenciál a měli by tedy mít i větší motivaci do procesu oddlužení vstoupit. Nová pravidla logicky vítají organizace jako Člověk v tísni, které se věnují pomoci lidem v dluhové pasti, a naopak kritizují exekutoři a zástupci věřitelů. Novela jako taková přitom vychází z evropské směrnice, která má za cíl legislativu týkající se oddlužení sjednotit a ke které se Česká republika již před lety zavázala.

Přestože organizace, které pomáhají lidem v dluzcích, tuto novelu vítají, není příliš pravděpodobné, že by situaci ohledně exekucí výrazně změnila k lepšímu. Základní nezabavitelná částka dlužníka v tomto roce klesla z 13.638 Kč na 12.705 Kč, což je o více než 6.000 Kč méně, než je výše minimální mzdy pro rok 2024 (18.900 Kč). Mladému bezdětnému muži, který navíc splácí tzv. přednostní pohledávky (např. dluh na zdravotním pojištění), tak z čisté mzdy 30.000 Kč po uplatnění srážek zbyde 18.471 Kč, což je pro většinu lidí dostatečně dobrý důvod, proč raději pracovat načerno a nechat si celých 30.000.

Druhým důvodem, který mě vede k závěru, že schválená novela na současném stavu mnoho nezmění, je výsledek tzv. Milostivého léta. Tento na první pohled skvělý a vůči dlužníkům velkorysý projekt totiž zůstal (co do výsledků) daleko za očekáváním. Dlužníci, kteří se do něj zapojili, dostali možnost zaplatit pouze původní jistinu svého dluhu. Všechny úroky z prodlení, pokuty a poplatky exekutorům jim byly odpuštěny. I tato lákavá nabídka však měla svá ale.

Prvním problémem bylo, že dlužník musel danou částku zaplatit jednorázově, splátky nebyly možné. V praxi to tedy znamenalo, že si měl dlužník někde opatřit např. 200.000 Kč, které měl jednorázově uhradit. To by však téměř ve všech případech znamenalo, aby si znovu někde půjčil. Splácet půjčku další půjčkou však šlo proti smyslu tohoto projektu. Druhým problémem pak bylo, že se Milostivé léto týkalo pouze dluhů u státních institucí. Počet soukromých firem, kterým byla účast v tomto projektu rovněž nabídnuta, byl minimální.

Exekutorská komora České republiky eviduje k 1.4. 2024 celkem 3.966.125 exekucí. Ke konci roku 2022 to bylo 4.029.280 exekucí, takže i přes Milostivé léto a všechny legislativní změny, které měly za cíl pomoci dlužníkům, se jedná pouze o zanedbatelný pokles. Z čistě etického hlediska nikdo nepochybuje o tom, že dluhy by se měly platit. Na druhou stranu je ovšem potřeba zmínit, že to byl stát, kdo vytvořil a po mnoho let udržoval podmínky, ve kterých na našem trhu působily společnosti, které lidem půjčovaly za astronomické úroky. Některé z těchto firem dokonce ve skutečnosti ani nestály o to, aby se jim půjčené peníze vrátily a raději vydělávaly na obrovských pokutách a sankcích za nesplacené úvěry.

Teprve Ústavní soud tomuto stavu před několika lety vystavil stopku a nepřímo tak uznal, že situace, která na trhu s úvěry roky panovala, neměla nic společného s dobrými mravy a dnes by již nebyla legální. Miliony exekucí, které jsou dnes na dlužníky vedeny, přitom pochází právě z této doby. I to je důvod, proč se tu a tam objevují návrhy, které by šly dlužníkům ještě více na ruku. Jedním z nich je i varianta ze všech nejradikálnější, podle které by se dlužníkům všechny exekuce smazaly.

Jedním z těch, kdo tento nápad podporují, je i známý ekonom Radovan Vávra, který tento nápad zmínil v jednom ze svých rozhovorů. Podle Vávry jsou exekuce perverzním obchodem a většina lidí, kteří mají 10, 15 nebo i více exekucí, ani při nejlepší dobré vůli stejně nebude mít šanci své dluhy splatit. Náklady státu na odpuštění těchto exekucí by byly jistě vysoké, uvážíme-li však, že všichni tito lidé by rázem vystoupili z šedé ekonomiky a nepřipravovali by dále stát o 5 až 15 miliard ročně na daních a sociálním pojištění, nemusel by tento návrh v konečném důsledku možná vypadat tak radikálně, jak se jeví nyní.

I Pavel Blažek, ministr spravedlnosti za ODS, v souvislosti se schválenou novelou podotkl, že pravidla pro dlužníky jsou u nás ve srovnání s jinými zeměmi pořád velmi přísná: „Z mezinárodního srovnání současně plyne, že ČR má nastavena velmi přísná pravidla oddlužení, například na Slovensku se v 99 procentech případů pouze zpeněží existující majetek, přitom dlužník nemá povinnost odvádět věřitelům veškeré své příjmy a přežívat mnoho let pouze z nezabavitelné částky jako v naší zemi,“ uvedl.

Většina legislativních změn, ke kterým za poslední léta v problematice exekucí došlo, šla spíše na ruku dlužníkům než věřitelům. Pokud se však podíváme na uvedená čísla, pak zjistíme, že efekt všech těchto změn byl pouze kosmetický a problém nikterak nevyřešil. I přes to se zdá, že jediná cesta, která může do ekonomiky vrátit přes půl milionu aktivních občanů, povede přes další a mnohem razantnější změny, které zlepší postavení dlužníků. Ideálně něco mezi návrhem Radovana Vávry a čerstvě schválenou novelou insolvenčního zákona.