Navazuje Pavel na Havla, nebo na Gottwalda? Aneb vánoční, či novoroční projev?

Petr Pavel v říjnu totoho roku uvedl, že nenáváže na tzv. vánoční poselství prezidenta Zemana a místo toho se vrátí k tradici novoročních projevů. Byl to ostatně právě prezident Zeman, kdo se rozhodl nepokračovat v novoročních projevech, když v roce 2013 se svým poselstvím místo 1. ledna vystoupil poněkud netradičně již 26. prosince. Kdo tedy přerušil či navázal na čí tradici? A záleží nám na tom vlastně?

Pokud mluvíme o vánočních či novoročních projevech a začali bychom logicky u Masaryka, je potřeba říci, že projevy prezidenta Osvoboditele nebyly projevy v dnešním slova smyslu. Jedním z důvodů byl fakt, že rozhlasové ani televizní vysílání tehdy ještě neexistovalo, takže zde nebylo médium které by prezidentovo poselství dokázalo široké veřejnosti zprostředkovat. Masaryk tedy neměl možnost mluvit k lidem přímo a místo projevu v dnešním pojetí poskytoval novinám na přelomu roku tzv. novoroční rozhovor. Přímo mluvil např. na Nový rok 1919 k Národnímu shromáždění, ale ani to nelze dost dobře považovat za novoroční projev v dnešním smyslu.

Ve 30. letech pak Masaryk začal pronášet projevy vánoční. Právě to je ona ztracená tradice, ke které se později hlásil právě Miloš Zeman, který upozorňoval, že novoroční projevy jsou ve skutečnosti tradicí komunistickou, ne prvorepublikovou. Podíváme-li se ovšem na Masarykovo vánoční poselství z roku 1935, které přednesl prostřednictvím Filmového týdeníku, jedná se spíše o velmi krátké a velmi osobní zamyšlení, které se stále ještě značně liší od projevů jeho následovníků.

V Masarykově tradici vánočních projevů pokračoval jak Edvard Beneš, tak i protektorátní prezident Emil Hácha. Beneš měl na rozdíl od prvního československého prezidenta navíc tu výhodu, že již mohl využít rozhlas, který se od poloviny 30. let rychle rozvíjel. Teprve Klement Gottwald, první komunistický prezident, se rozhodl tuto zvyklost přerušit a přesunout tradiční projev z Vánoc na Nový rok. Svou roli zde jistě sehrála ideologie. Pro komunisty byla tato drobná změna příležitostí, jak skoncovat s další prvorepublikovou tradicí. Čistě z ideového hlediska navíc příliš nedávalo smysl, aby komunistický prezident promlouval k národu v čase křesťanských svátků.

Byl to tedy skutečně Klement Gottwald, kdo místo projevů vánočních začal s projevy novoročními, a v této tradici pak kromě Miloše Zemana pokračovali všichni jeho nástupci, včetně Václava Havla, Václava Klause a dnes i Petra Pavla. Změna, kterou svým vánočním poselstvím ohlásil Miloš Zeman, nicméně způsobila, že se prázdné místo na Nový rok pokusili vyplnit předsedové obou komor Parlamentu. V posledních letech se pak novoročního projevu chopili i předsedové vlády, a to jak Andrej Babiš, tak Petr Fiala. Druhý jmenovaný původně plánoval novoroční projev i na 1. leden 2024. Když však Petr Pavel oznámil, že se vrací k tradici novoročních prezidentských projevů, rozhodl se premiér vystoupit s projevem už na Štěpána jako dříve Miloš Zeman.

Při vší úctě k našim prezidentům se v jejich projevech, ať už vánočních či novoročních, jen zřídkakdy objevila nějaká zásadní informace. Za zmínku (s trochou nadsázky) snad stojí dva dobře známé případy, které se v paměti naší veřejnosti uchovaly dodnes. První pochází z dnes už legendárního vánočního projevu Antonína Zápotockého z roku 1952. Druhý dělnický prezident (tehdy ještě jako předseda vlády) na sebe tehdy vzal vskutku nelehký úkol, a to sice vysvětlit dětem, že dárky už nenosí Ježíšek, ale Děda Mráz, kterému na cestu kromě hvězdy betlémské svítí i hvězda rudá:

Nutno dodat, že tento pokus o nahrazení Ježíška Dědou Mrázem se u československé veřejnosti s přílišným úspěchem nesetkal. Druhý památný projev, který se naopak s pochopením veřejnosti setkal, pronesl Václav Havel krátce po svém zvolení 1. ledna 1990. Jeho nejznámější pasáž následovala hned po oslovení. Poněkud lakonicky (byť trefně) se v ní vymezil vůči stále stejným frázím o tom, jak naše země prosperuje, které po celá desetiletí používali jeho předchůdci:

Nápad Miloše Zemana přesunout tradiční prezidentský projev z Nového roku na Štěpána sice ve společnosti nevyvolal bouři nevole, ale soudě podle vesměs kladných ohlasů na jeho navrácení na 1. ledna se zdá, že i v této otázce jsou Češi zastánci zachování určité tradice. Co na tom, že se (jak bylo uvedeno) v tomto případě paradoxně jedná o tradici, se kterou přišli komunisté. Na druhou stranu možná ani jeden z termínů není pro spoustu lidí z praktických důvodů úplně vhodný. Zatímco na Štěpána Češi většinou navštěvují příbuzné a kolem poledne televize doslova praská ve švech pohádkami, na Nový rok je naopak spousta lidí indisponována silvestrovskými oslavami a všichni nemají chuť pustit si kolem poledne projev hlavy státu.

Pokud jde o zájem veřejnosti, prezident Pavel bude mít 1. ledna tu výhodu, že se bude jednat o jeho první novoroční projev. Spousta našich spoluobčanů si tedy jeho řeč pustí už ze zvědavosti. Otázkou je, zda se hlavě státu podaří udržet si zájem českého národa i v dalších letech. Desítky projevů jeho předchůdců jsou důkazem toho, že zaujmout novoročním poselstvím není nikterak jednoduché. Bude zajímavé sledovat, jestli se prezident odváží vybočit z šedi stereotypních frází a přijde s něčím novým, nebo zda se přidrží tradice. Inu, nechme se překvapit.