Opít se a vyhrát olympiádu? Pro Mattiho Nykänena žádný problém

V historii sportu existuje spousta případů, kdy vrcholoví sportovci propadli alkoholu, drogám či jiným neřestem. Ve všech případech se tyto závislosti podepsaly na jejich kariéře. Tedy téměř ve všech. Výjimkou a skutečnou hříčkou přírody byl finský skokan na lyžích Matti Nykänen. Čtyřnásobný olympijský vítěz je zřejmě jediným vrcholovým sportovcem historie, který dokázal opakovaně vyhrávat nejdůležitější závody kariéry, přestože se jak před nimi, tak často i během nich nacházel mírně řečeno ve společensky unaveném stavu.

Matti Nykänen se narodil 16. července 1963 v Jyväskylä. Původně začínal s hokejem, ale díky své drobné postavě brzy zjistil, že to nebude sport pro něj. Se skoky na lyžích to byla ovšem jiná písnička. Přestože začal skákat až ve 12 letech, všichni ihned viděli, že to je sport, pro který se narodil. Uvědomoval si to i sám Matti. Na základní škole dochodil pouze 7. třídu a rozhodl se naplno věnovat pouze sportu. Pokud se však podíváme na výčet jeho sportovních úspěchů, je evidentní, že toto odvážné rozhodnutí se mu více než vyplatilo.

Spousta nadějných sportovců nezvládla přechod z juniorské do seniorské kategorie, ale to nebyl případ Mattiho Nykänena. V roce 1981 vyhrál Mistrovství světa juniorů a hned v následujícím roce zvítězil i mezi dospělými na Mistrovství světa v norském Holmenkollenu. Od té doby se stal téměř neporazitelným. Za svoji kariéru vyhrál 4 zlaté olympijské medaile, 6 zlatých na mistrovství světa, 4× ovládl celkové bodování Světového poháru a 2× si podmanil i slavné Turné čtyř můstků. Už tehdy se světem začaly šířit zvěsti o tom, že Matti byl během nejdůležitějších závodů kariéry opilý. Tyto zprávy však většina lidí zpočátku nebrala vážně, protože nikdo nevěřil, že by bylo možné pít a přitom vyhrávat olympijské hry či mistrovství světa. Matti Nykänen byl ovšem hříčkou přírody.

Zřejmě nejslavnější a nejneuvěřitelnější počin (jak sportovní, tak opilecký) se Nykänenovi podařil na Zimních olympijských hrách v Calgary v roce 1988. Pokud jsou olympijské hry pro většinu sportovců vrcholem kariéry, tak Matti Nykänen si z nich velkou hlavu nedělal. Pár dní před začátkem olympiády se ztratil a nebyl k nalezení. Nakonec ho našli opilého téměř do bezvědomí u jeho milenky. Olympijský závod stihnul na poslední chvíli. Skočil, vyhrál zlatou medaili a opět se vydal pít.

Problém však byl, že na Olympiádě v Calgary ho čekaly celkem tři závody. 14. února vyhrál zlatou medaili na středním můstku, 23. února ho ale čekal ještě závod na velkém můstku a jen o den později pak i soutěž družstev. Ale co se nestalo. I přes to, že čas mezi závody trávil pitím, postavil se na start všech tří a všechny tři vyhrál. Jako první skokan historie tak dokázal na jedněch olympijských hrách získat 3 zlaté medaile. Trenéři i realizační tým, kteří na vlastní oči viděli, v jakém stavu se jejich svěřenec nacházel ještě pár hodin před závodem, jen nevěřícně kroutili hlavou.

Jak vypadaly typické Nykänenovy závody popsal velmi trefně jeho dlouholetý kouč Matti Pulli: „Vzpomínám si na závody na Holmenkollenu, kdy jsme ho ve čtyři hodiny ráno našli v takovém stavu, že vůbec nebyl schopen pohybu. Když začal skákat, byl pořád opilý. A stejně vyhrál o deset metrů.“

Za koncem Mattiho kariéry však překvapivě nestál alkoholismus, ale problémy se zády a koleny. Nykänen se navíc zároveň nedokázal adaptovat na tehdy nový V-styl, takže kariéru ukončil už v 28 letech. Skákání mu však chybělo, a tak se ještě jednou vrátil. V roce 2008 se rozhodl zúčastnit se Mistrovství světa veteránů a na můstku K-38 ve svých 44 letech vyhrál. Když byl dotazován, čemu se chce věnovat po skončení sportovní kariéry, odpověděl, že hodlá žít ze svého jména. K problémům s alkoholem se však přidaly i problémy s drogami, Nykänen postupně přišel o všechny peníze, které si závoděním vydělal, a nakonec prodal nebo zastavil spoustu svých medailí.

Po skončení sportovní kariéry se Matti rozhodl, že se stane rockovým zpěvákem. Jeho prvního alba nazvaného Noc překvapení se prodalo více než 25 000 kusů, což byl rozhodně úspěch. Žel, kvalita hudby i textů písní jako Haj, haj, haj, já sem tvůj samuraj byla žalostná a s každým dalším songem dále upadala, takže lidé brzy začali chodit na Nykänenovy koncerty spíše z recese. Na konci 90. let se pak díky finančním problémům začal živit i jako striptér s uměleckým jménem Eagle. Ani tato kariéra mu však štestí nepřinesla. Nykänen se však neváhal pustit do čehokoli. Zkoušel to krátce i v reklamě a koncem roku 2009 dokonce začal ve finské televizi uvádět i kulinářskou show.

6 svateb, 5 rozvodů

Nebyly to nicméně Nykänenovy profesní neúspěchy, které z někdejší sportovní ikony pomalu udělaly národní ostudu. Samostatnou kapitolou, která by vydala na román, byl Nykänenův osobní život. Byl celkem šestkrát ženatý s pěti různými ženami. Kromě posledního manželství žádné příliš dlouho nevydrželo, většinou kvůli domácímu násilí a Mattiho alkoholismu. Mervi Tapola, Mattiho čtvrtá manželka, byla jediná, která se za něj provdala dvakrát. Jejich vztah je ukázkou jedné z mnoha temných stránek Nykänenovy osobnosti.

Nykänen Mervi poprvé napadl ještě před svatbou v roce 2000. K dalšímu napadení došlo v následujícím roce, ale jeho manželka se tehdy nakonec rozhodla nevypovídat, takže obvinění bylo staženo. Mervi podala celkem 14× žádost o rozvod, všechny ale nakonec stáhla. V roce 2004 byl Nykänen odsouzen na 26 měsíců za pokus o zabití rodinného přítele. Propuštěn byl po odpykání poloviny trestu, na svobodě však vydržel pouhé 3 dny, protože opět napadl svoji manželku. Ve vězení strávil další 4 měsíce a krátce po propuštění pobodal neznámého muže v restauraci v Korpilahti.

25. prosince 2009 Nykänen napadl svoji manželku znovu. Tentokrát ji navíc pořezal a škrtil páskem. Původně byl obviněn z pokusu o vraždu, pro údajný nedostatek důkazů však bylo obvinění nakonec rekvalifikováno na pouhé ublížení na zdraví a Nykänen vyvázl jen s nepodmíněným trestem o délce trvání 16 měsíců. V roce 2010 pak Mervi podala celkem patnáctou žádost o rozvod, kterou si už tentokrát nerozmyslela.

Matti Nykänen zemřel 4. února 2019 v pouhých 55 letech. Kdysi všemi milovaný „Létající Fin“ však dlouho před svou smrtí stihnul rozdělit národ. Zatímco jeho fanoušci jeho smrt oplakali a mluvili o tom, že odešel nejlepší skokan na lyžích všech dob, někteří finští politici o něm naopak mluvili jako o „finské národní ostudě.“