„Otec byl toho večera poněkud neklidný.“ Ze slavné Studny bude seriál

26. epizoda s názvem Studna, je bezpochyby nejděsivějším a zároveň nejslavnějším dílem celého seriálu Třicet případů majora Zemana. Z vlastní zkušenosti vím, že i skalní odpůrci tohoto jinak propagandistického seriálu, se na Studnu vždy rádi podívají, o čemž svědčí i fakt, že na serveru CSFD má tento díl hodnocení 87 % a v oblíbenosti tak vysoce převyšuje drtivou většinu české i československé seriálové tvorby. O to více pak překvapuje odvaha režisérky Terezy Kopáčové, která se tuto filmovou klasiku rozhodla obléknout do nového, seriálového kabátu.

První úskalí, kterému budou dnešní filmaři čelit, je již zmíněná popularita, respektive všeobecná známost, původní Studny režiséra Sequense. To si sama režisérka dobře uvědomuje: „Studna pro mě není jen fenomén, který stále fascinuje, senzace i noční můra několika generací. Našla jsem v ní právě toto silné téma, kterému rozumím a které považuji za důležité převyprávět,“ uvedla ve svém vyjádření. S tím, že je Studna senzací i noční můrou několika generací, se přitom dá souhlasit. Právě zde se však skrývá potenciální kámen úrazu.

Postavu podivně se kývajícího starého Brůny, stejně jako větu „Otec byl toho večera poněkud neklidný“ (přestože v této podobě v seriálu ve skutečnosti nikdy nezazněla) si snadno vybavím nejen já, ale i moji rodiče a prarodiče. Obojí je v myslích českých diváků natolik zakořeněné, že již nyní je evidentní, že jakýkoli pokus o „remake“ v sobě nese opravdový kus odvahy. Nejen z důvodu všeobecné známosti původní verze, ale i díky jejímu mistrnému ztvárnění, které je (troufám si říct) nesporné.

Přestože seriál Třicet případů majora Zemana vznikl u příležitosti 30. výročí založení Sboru národní bezpečnosti, na jeho produkci se přímo podílelo Ministerstvo vnitra a většina dílů je mírně řečeno poplatná době, tehdejší režim nenechal nic náhodě. Do seriálu investoval obrovské peníze a vystřídali se v něm ti nejlepší herci. Právě mistrné zpracování, a především výborné herecké výkony dělají i z těch nejvíce zpolitizovaných dílů často alespoň průměrnou podívanou. V případě Studny se však jedná o podívanou nadprůměrnou.

S čím chce tedy režisérka Kopáčová přijít a bude mít její počin vůbec šanci, aby ve srovnání s původní verzí zcela nepropadl? Seriál by měl mít 6 dílů, autorem scénáře je Miro Šifra a v hlavních rolích se objeví David Švehlík, Johana Matoušková a Filip Červenka. Tvůrci uvedli, že nepůjde o „remake“ Studny z Třiceti případů majora Zemana. Místo toho se chtějí soustředit na to, co tragédii zachycené v původní verzi předcházelo. Konkrétně se zaměří na osudy rodiny Jelínkových, která žila poněkud podivným životem a stranila se veškerého okolí, včetně nejbližších sousedů.

Zatímco Studna režiséra Sequense se tedy soustředila především na rodinnou tragédii ve středočeské obci Vonoklasy, v seriálové verzi se příběh začne psát o více než 35 let dříve, konkrétně v roce 1932, kdy se Stanislav Jelínek starší (starý Brůna) seznámil se svou budoucí ženou Marií. Mezi dobou jejich seznámení a tragédií, kterou se zabývá původní Studna režiséra Sequense, je tak více než 35 let, které by měly vyplnit většinu dílů Studny režisérky Kopáčové.

Přestože se tvůrci podle vlastních slov chtějí zaměřit spíše na život a osudy rodiny Jelínkových než na samotnou tragédii, kterou se zabývá Studna z Majora Zemana, všichni diváci budou samozřejmě nejvíce zvědaví na to, jak seriál pojme právě tuto část. Původní Studna režiséra Sequense bývá označována jako jeden z nejvěrnějších dílů, pokud jde o fakta a jejich filmové zpracování, a to i navzdory tomu, že celý případ je dodnes obestřen záhadou a nedá se říci, že by byl spolehlivě vyřešen.

Režisér Sequens se ve své verzi více méně rozhodl držet výpovědi Stanislava Jelínka mladšího, který jako jediný rodinnou tragédii přežil. Podle jeho verze otec, Stanislav Jelínek starší, zabil sekerou svoji manželku, zapálil dům a svého syna donutil, aby se pořezal na rukou a skočil do studny. Tuto verzi všichni známe právě ze Sequensova podání. V roce 2022 byl nicméně v archivech objeven spis, který obsahoval hned 3 protichůdné výpovědi Ing. Stanislava Jelínka, který svoji verzi změnil poté, co ho vyšetřovatelé konfrontovali s některými rozpory a nesrovnalostmi.

Právě fakt, že dodnes nikdo přesně neví, kdo je vrahem, dává režisérce Kopáčové velký prostor pro to, aby vyvrcholení celého příběhu pojala po svém. Ještě větší prostor pak bude mít, pokud jde o příběh rodiny Jelínkových. Rodina, jak už bylo uvedeno, se stranila okolí, neúčastnila se společenských akcí v obci a ani sousedé toho o ní moc nevěděli, takže i zde budou filmaři nuceni tak trochu vařit z vody, což ostatně přiznává i scénárista Šifra: „I když si člověk vše nastuduje, existují stále některé věci, které se nedozví nikdy. S Jelínkovými jsme neseděli u rodinného stolu, nebyli jsme svědky jejich běžných životních situací.“

I přes nelehký úkol, který na sebe režisérka Kopáčová vzala, vzbuzuje seriálová podoba Studny u diváků velká očekávání. Diváci ji pochopitelně budou srovnávat se Studnou režiséra Sequense, na druhou stranu však režisérka Kopáčová onu velkou popularitu „staré“ Studny tak trochu potřebuje. Byl to ostatně právě režisér Sequens, který apokalyptický příběh ze středočeských Vonoklas přenesl na filmové plátno a novodobí filmaři tento projekt svým způsobem postavili na úspěchu projektu předchozího. Nebýt Studny z Majora Zemana, příběh vraždy z Vonoklas by dnes patrně skoro nikdo neznal a připravovaný seriál by tak byl skokem do neznáma.

Na druhou stranu ze zkušenosti víme, že novodobé předělávky či pokračování starších filmů či seriálů, ve většině případů u diváků propadají, zvláště když je původní laťka nastavena tak vysoko, jako je tomu v případě Studny z roku 1978. Na serveru CSFD jsem nenašel žádný díl žádného českého seriálu z posledních 20 let, který by měl vyšší hodnocení než 87 %, kterému se těší Studna z Majora Zemana. Ani to samozřejmě nemusí nutně znamenat, že jde o předem prohraný zápas. Znamená to jen, že tvůrce čeká (parafrází slov mladého Brůny) úkol poněkud nelehký.