Hlavní obsah
Lidé a společnost

Původní profese našich prezidentů

Foto: Sdeslav

Na dostavbě svatovítské katedrály se podílel kameník Antonín Zápotocký

Z pověstí víme, že zakladatel panovnického rodu Přemysl vyoral nespočet brázd, než byl povolán na knížecí stolec. Prezidenti to měli podobné. Začínali jako dělníci, úředníci, právníci, učitelé, vojáci. Žádný asi netušil, kam to jednou dotáhne.

Článek

Když se takový prezident narodí, nemá na čele napsáno, že bude jednou hlavou státu. Jaké tedy měli chlapci nadání a k čemu měli vlohy? Co z nich chtěli mít rodiče a kam je vedli? Čím mohli být, kdyby je minula politika? Čím byli, dokud se nezačali věnovat politice na plný úvazek?

Tomáš Garrigue Masaryk pocházel z rodiny panského kočího. Po dvou třídách reálky v Hustopečích odešel do Vídně učit se zámečníkem. Odtud však utekl velmi záhy, neboť se mu práce zdála velmi jednotvárná, a navíc mu spolubydlící ukradl knihy. Byl tedy poslán učit se kovářem. Také nějaký čas působil jako učitelský praktikant. Poté nastoupil do Brna na německé gymnázium. Po létech studia však byl pro neshody s některými učiteli, a hlavně po konfliktu s ředitelem ústavu vyloučen. Asi by skončil natrvalo v kovářské dílně, kdyby nebylo brněnského policejního ředitele, v jehož rodině mladý Masaryk předtím doučoval neprospívajícího syna. Štědrý mecenáš mu totiž zařídil studium na gymnáziu ve Vídni. Pak už nic nebránilo dalšímu vzdělávání a vděčný mládenec šanci nepustil. Dokončil gymnázium a pokračoval studiem filozofie a sociologie na univerzitách ve Vídni a v Lipsku. Poté tři desítky let působil jako univerzitní profesor. Přitom se už začal věnovat politice a úspěšně kandidoval do vídeňského parlamentu.

Edvard Beneš pocházel z rodiny zemědělce a maloobchodníka. Jako nejmladší z mnohačetného potomstva byl poslán na studie. Během svého působení v Praze na gymnáziu začal hrát kopanou, což profesorům v tehdejší době docela vadilo. Mladému fotbalistovi však zjevně ne. Dál tajně hájil barvy Slávie Praha. Tehdy se však sport pěstoval hlavně pro radost, a tak by se touto činností stěží uživil. Po maturitě pokračoval ve studiu a získal filozofické vzdělání na univerzitách v Praze, Paříži, Berlíně a Dijonu. V období před první světovou válkou působil jako učitel na obchodní akademii a krátce také přednášel na univerzitě. Už tehdy ho však zasáhla další životní vášeň, a sice politika. Ta ho po odchodu do exilu ve druhém roce války pohltila zcela.

Emil Hácha naopak politiku vůbec neměl rád. Pocházel z rodiny berního úředníka. Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a následně práva na Karlově univerzitě. Patřil k prvotřídním znalcům právní problematiky a po celou svoji kariéru se pohyboval v soudnictví. K pobytu na Hradě museli šestašedesátiletého prezidenta Nejvyššího správního soudu přemluvit. Hácha byl výborně jazykově vybaven, takže se případně mohl živit i jako překladatel. Ve svém volném čase zdařile přeložil z angličtiny do češtiny humoristický román „Tři muži ve člunu“.

Klement Gottwald byl synem zemědělské dělnice. Ve Vídni se vyučil truhlářem. Po skončení světové války působil v novém československém vojsku. Pomáhal zajistit hranice nové republiky, když statečně vyháněl maďarské bolševiky ze Slovenska. Pak ale z armády odešel a pracoval v Rousínově na jižní Moravě jako stolař. Nakonec spojil svůj život s komunistickou stranou. Odešel na Slovensko, kde několik let pracoval jako redaktor, než se propracoval do vedení strany.

Antonín Zápotocký, pocházející z rodiny krejčího, se vyučil kameníkem. V mládí pracoval na západním průčelí dostavované svatovítské katedrály na Pražském hradě. Před začátkem světové války také vykonával funkci předsedy fotbalového klubu Sparta Kladno. V té době se už ale začal profesionálně věnovat politice. V pokročilejším věku, když už byl premiérem, si dokonce vyzkoušel spisovatelskou činnost. Jeho romány z prostředí revolučního Kladna začaly být vydávány na konci čtyřicátých let.

Antonín Novotný pocházel z rodiny zedníka. Vyučil se strojním zámečníkem a poměrně dlouho se tímto řemeslem živil. Mimo to ještě dělal cvičitele v dělnické tělovýchovné jednotě. Nedlouho před začátkem druhé světové války se stal placeným tajemníkem komunistické strany v Hodoníně, ale těsně před nacistickou okupací, když byla strana zakázána, znovu oblékl montérky a pracoval manuálně až do svého zatčení gestapem.

Ludvík Svoboda pocházel ze selské rodiny. Během první světové války vstoupil do legií, a to předurčilo jeho budoucí zaměření. Po válce se sice ujal rodného statku v Hroznatíně na Českomoravské vysočině, ale záhy opět vstoupil do armády. Během služebního pobytu na Podkarpatské Rusi se naučil maďarsky tak dobře, že pak tento jazyk vyučoval na vojenské akademii. Po okupaci odešel podplukovník Svoboda do Polska a později do Sovětského svazu, kde organizoval vojenskou jednotku pro boj s nacisty. Domů se vrátil jako legendární velitel a zároveň ministr obrany. Poté, co byl na začátku padesátých let sesazen z ministerské funkce, pracoval ve své rodné obci v zemědělském družstvu. Pak byl povolán zpět do hlavního města, kde působil ve vyšších, ale politicky nevýznamných funkcích spojených s armádou.

Gustáv Husák, pocházející z rodiny rolníka, v mládí navštěvoval gymnázium v Bratislavě a zde také získal právnické vzdělání na Univerzitě Komenského. Několik let se živil jako advokát. Plně vstoupil do politiky po vypuknutí povstání na Slovensku. Jeho strmá politická kariéra však byla na začátku padesátých let ukončena vězením. Po propuštění se tři roky živil manuální prací v dělnických profesích ve stavebnictví. Po rehabilitaci pracoval vědecky ve Slovenské akademii věd až do Pražského jara, kdy se vrátil na politické výsluní.

Václav Havel jako syn bývalého vlastníka paláce Lucerna se nejprve vyučil chemickým laborantem. Poté si ve večerní škole dodělal maturitu. Živil se jako jevištní technik v divadle, kde se postupně prosadil jako autor, dramaturg a asistent režie. Také si dálkově doplnil vzdělání na divadelní akademii. V letech normalizace krátce pracoval jako dělník v pivovaru, ale především svobodně psal. Jeho knihy však u nás nemohly být vydávány, jeho divadelní hry se nesměly hrát.

Václav Klaus pochází z rodiny účetního a pokladní. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Koncem šedesátých let také pobyl na odborných stážích v Itálii a v USA. Do sametové revoluce se pracovně pohyboval v ekonomické sféře. Především ve Státní bance československé a ve druhé polovině osmdesátých let v Prognostickém ústavu ČSAV. Václav Klaus byl v mládí také výborným basketbalistou. Byl juniorským reprezentantem a osm let působil v nejvyšší basketbalové lize.

Miloš Zeman pochází z rodiny učitelky a poštovního úředníka. Vystudoval Střední ekonomickou školu v Kolíně, ovšem další studium mu bylo dočasně zapovězeno, neboť ve své slohové práci kladně hodnotil Masaryka. Na Vysokou školu ekonomickou v Praze byl přijat až po dvouletém pracovním pobytu v účtárně Tesly Kolín. Po získání diplomu se Miloš Zeman zabýval činností v oblasti ekonomických prognóz v podnicích Sportpropag, kde působil v oddělení komplexního modelování a v podniku Agrodat, kde se zabýval simulací zemědělských systémů.

Petr Pavel pochází z rodiny vojáka z povolání. Absolvoval vojenské gymnázium v Opavě a Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Svoji kariéru započal v Prostějově u výsadkového vojska. Poté byl poslán do postgraduálního kurzu zpravodajců a po revoluci do speciálních kurzů na vysokých školách ve Velké Británii. V devadesátých letech byl v rámci nasazení mírových sil poslán do bývalé Jugoslávie, kde se jeho jednotce podařilo zachránit více než pět desítek francouzských vojáků z obklíčení. Vrcholem jeho vojenské kariéry bylo jmenování náčelníkem generálního štábu naší armády a zvolení předsedou Vojenského výboru NATO.

Co říci závěrem? Je zřejmé, že naši prezidenti si ve svých původních povoláních nevedli špatně. Nebyli to rozhodně žádní nešikové a nevzdělanci. V dělnických a intelektuálních pracovních činnostech obstáli. Není známo, že by některý z nich byl propuštěn kvůli neschopnosti nebo lajdáctví.

A tak se nabízí k úvaze úplně jiná otázka. Nebylo by pro naší zemi lepší, kdyby někteří z nich raději zůstali věrni své původní profesi? Nebyli by své vlasti prospěšnější, kdyby se politice vyhnuli velikým obloukem?

Zdroje:

wikipedie cz

Karel Čapek: Hovory s T.G.Masarykem, 1990

Jiří Pernes : Takoví nám vládli, 2010

Rudí prezidenti-iVysílaní-ČT

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz