Článek
V úvodu předseda podvýboru začal připomínkou, že v debatě o UAP nejde jen o samotné záhadné fenomény, ale i o celkový přístup vlády Spojených států k různým utajovaným skutečnostem. Na tom, jak se zachází s UAP, se tak dá ukázat rozkol mezi tím, co očekávají občané a co úředníci. Nezměnily na tom nic zásadního ani nedávné šokující události s čínskými špionážními balony, ani sestřelení několika UAP v následujících dnech. Přitom se už prezidenti Ford a Carter netajili tím, že sami v životě byli svědky UFO. Všichni tušíme, že nám už přes 50 let naše vláda něco tají - a jsme tu od toho, abychom na tom začali něco měnit.
TIM BURCHETT: Začnu upozorněním na to, že jsme tu za obě strany politického spektra naší země, za Republikány i Demokraty a že se na nutnosti větší transparentnosti shodneme. UAP jsou globální téma a dnes nás sledují lidé po celém světě. Musím však zmínit, že příprava tohoto setkání nebyla jednoduchá a setkali jsme se s odporem a překážkami - i ty byly z obou stran politického spektra naší země, většinou mířené ze strany Pentagonu. Přesto tu máme tři svědky z nichž každý přísahá na Ústavu Spojených států a i když vám neukážeme nezlomné důkazy v podobě těl zelených mužíčků, doufáme že tady a teď začíná nová éra ve zkoumání UAP.
ANNA PAULINA LUNA: Na vládní půdě slýcháme přímé výpovědi svědků UAP jen málokdy, přestože si podle výzkumů více než polovina Američanů myslí, že naše vláda neumí s daty o UAP vůbec zacházet. Hlavním důvodem je myslím to, že svědci UAP nemají záruku, že jejich kariéry a osobní životy zůstanou po jejich svědectví nedotčené.
ROBERT GARCIA: Snad dnes ukážeme, že se Demokraté a Republikáni dokáží v opravdu zásadních otázkách shodnout. Dneškem otevíráme i téma základní důvěry občanů ve vládu, které začalo v roce 2017, když New York Times publikoval zprávu o tom, že skutečně existuje speciální agentura zabývající se UAP. Podle článku má agentura přístup k jedinečným informacím a k datům z vyšetřování. V červnu 2022 pak oznámila NASA, že zakládá nový tým zaměřený na studium UAP. AARO (All-domain Anomaly Resolution Office) i NASA ale ve svých posledních vyjádřeních tvrdí, že jejich dosavadní činnost neposkytla žádné důkazy o nelidské inteligenci nebo mimozemském vlivu. Některé UAP jsme ale změřili hned na několika různých přístrojích a přesto nemáme vysvětlení, což z nich dělá klíčové úkazy. Abychom o nich zjistili pravdu, musí se tematika UAP zbavit stigmatu.
V následující části textu najdete přímo vyjádření každého ze svědků, a totiž Ryana Gravese, Davida Grusche a Davida Fravora.
GRAVES, úvodní slovo
Čelíme hned několika problémům. UAP jsou podreportované, táhne se s nimi silné stigma a na zprávy o nich je často uvalen přehnaně vysoký stupeň utajení. O UAP se dnes bavíme na této úrovni především díky vylepšení radarových systémů kolem roku 2014, které vedlo k dramatickému zvýšení počtu detekcí UAP radarem a v návaznosti na něj i očitých pozorování. Na východním pobřeží USA, kde jsem v té době operoval, byl prvním incidentem průlet UAP mezi dvěma proudovými stíhačkami námořnictva. Šlo o předmět popsaný jako tmavě šedá až černá krychle uzavřená v průhledné sféře. Od té doby se UAP staly nejen na východním pobřeží tak rutinní záležitostí, že se jim věnuje každý předletový briefing. Organizace Americans for Safe Aerospace upozorňuje, že již jde o nezanedbatelné nebezpečí i pro civilní lety. UAP detekujeme ve vzduchu, ale i pod hladinou oceánu, a jejich manévrování může ohrozit bezpečnost letadel. Myslím si, že pokud by veřejnost měla přístup k většímu množství v současnosti pořizovaných pilotních záznamů, byla by celá veřejná diskuse o UAP zcela jiného charakteru.
GRUSCH, úvodní slovo
Vláda USA financuje hned několik tajných agentur, které operují mimo jakýkoliv dohled ze strany Kongresu Spojených států. Příprava mého dnešního svědectví oficiálními cestami mi trvala 4 roky. Začala v roce 2019, kdy jsem působil v pracovní skupině pro UAP a například koordinoval i obsah denních shrnutí pro prezidentskou kancelář. Během roku 2019 v UAPTF jsem dostal za úkol zmapovat interní procesy a aktivity několika týmů, dostal jsem se tedy k informacím o širší síti agentur aktivních ve zkoumání UAP. Zjistil jsem, že jedna z těchto agentur je přísně tajný program amerického námořnictva zaměřený na sběr UAP. Když jsem zjistil, jak moc a jak dlouho už utajování těchto zásadních informací probíhá, rozhodl jsem se využít oficiálních oznamovatelských kanálů a ve spolupráci s lidmi z bezpečnostně-zpravodajského prostředí se stal whistleblowerem s cílem o existenci sběrného programu informovat.
FRAVOR, úvodní slovo
Jako pilot jednoho ze dvou stíhacích letounů jsem během operací z letadlové lodě USS NIMITZ dostal zprávu, že náš právě probíhající tréningový let byl odložen a dostáváme nový úkol. Při příletu na zadané souřadnice jsme ihned viděli tic-tacu podobný předmět, asi 12 metrů dlouhý, pohybující se nad hladinou oceánu. V místě pod tic-tacem voda vířila a měl jsem dojem, že jde o druhý (větší) objekt. Kontrolor, se kterým byly naše dva stroje ve spojení, nás informoval, že v oblasti už námořnictvo různé zvláštní objekty pozoruje 2 týdny. Začali jsme se k tic-tacu přibližovat a on začal stoupat. Pak najednou dramaticky zrychlil a zmizel, přičemž nám kontrolor nahlásil jeho pozici asi o minutu později a 60 mil od nás. Tento incident z roku 2004 nikdo nevyšetřoval (zůstal založený někde na polici), dokud mě nekontaktoval Luis Elizondo (bývalý speciální agent armádní kontrarozvědky a později kontroverzní popularizátor nutnosti otevřeného vyšetřování UAP - pozn. překladatel). Osobně si myslím, že musíme nutně zjistit jaké jsou možnosti těchto neznámých strojů a jakou technologií se pohybují. Tic-tac, který jsem viděl já, byl rozhodně o několik celých technologických generací dál, než mně známé lidské stroje.
OTÁZKY SMĚŘOVANÉ RYANU GRAVESOVI
„Pane Gravesi, jsou podle vašeho názoru piloti v organizaci Americans for Safe Aerospace připraveni ohlásit případné UAP a jsou informováni o tom, jak s pořízenými materiály zacházet?“
GRAVES: „Nejsou.“
„A jaké navrhujete řešení?“
G: „Hlavně se snažíme navrhnout takový systém, ve kterém se piloti vyhnou stigmatu UAP a nebude ohroženo jejich zaměstnání. Nemáme ale zatím žádný jasný systém, jak jejich reporting organizovat. Zajímalo by mě, jaký návod pro organizaci různých svědectví a materiálů by nám navrhli lidé ze zpravodajských služeb.“
G: „Bylo by dobré umět určit, co je potenciální nebezpečný předmět a co nikoliv. Naší nejistoty v takovém rozhodování, v kombinaci se stigmatem a nejistotou kolem UAP celkově, by mohl některý z našich nepřátel velmi lehce využít.“
G: „Z UAP se už stala generační otázka. V oblastech, kde jsou tyto jevy obvyklé, se o nich piloti navzájem informují a varují. Přitom neexistuje žádný oficiální systém na jejich hlášení a piloti v této oblasti nemají žádnou podporu ze strany vlády.“
„Pane Gravesi, jak víte, že nejde o nějaké tajné lidské stroje?“
G: „Myslím si, že ne, protože některá pozorování uvádí, že zůstávají na místě i během hurikánu čtvrté kategorie. Také velmi nevyzpytatelně mění chování.“
„Kdy vás začali oslovovat civilní piloti?“ (nejasná otázka, pokusím se dohledat - pozn. překl.)
G: „V roce 2003 se v ranních hodinách k letecké základně přiblížil červený čtverec asi o velikosti fotbalového hřiště. Zůstal viset ve vzduchu asi 45 sekund a pak zmizel směrem k horám. Během západu slunce se prý opět objevil. Od této události mě začali piloti oslovovat hromadně. Osobně jsem nikdy tak velký UAP neviděl.“
„Ve videích z roku 2017 piloti mluví o větším množství UAP, ale videa brzy poté končí. Co jsme tedy neviděli?“
G: „Pro doplnění těchto videí by bylo dobré mít přístup i k radarovým záznamům.“
„Je pravda, že piloti dostávají výhružky od různých korporací, aby o UAP neinformovali?“
G: „Ano, podle mých zkušeností je to tak.“
„Jaký máte na UAP celkově názor?“
G: „Jde hlavně o vědecký a inženýrský problém. Abychom se mu mohli věnovat, potřebujeme na naší straně vědce a spolupráci napříč institucemi.“
„Jak byste UAP popsal? Bylo slyšet třesk při překonání rychlosti zvuku?“ (otázka pro Gravese a Fravora zároveň, Grusch nikdy žádný UAP neviděl - pozn. překl.)
G: „Třesk nebylo možné z letadla slyšet. Myslím, že je zajímavý jejich oblý tvar. Na dané rychlosti se vůbec nehodí. Také si myslím, že tak dramatická zrychlení, jaká předvádí UAP, nemá podle našeho chápání fyziky šanci přežít nic živého uvnitř.“
OTÁZKY SMĚŘOVANÉ DAVIDOVI GRUSCHOVI
„Pane Gruschi, myslíte že bychom se při našem vyšetřování měli zajímat i o případy UAP staré třeba 15 nebo 20 let?“
GRUSCH: „Ano, pokud by takové vyšetřování neohrožovalo bezpečnost státu.“
„A jaké informace si myslíte, že by měly zůstat utajeny a jaké by měly být naopak odtajněny?“ (nejasná otázka, pokusím se dohledat - pozn. překl.)
G: "Ve stručnosti: Odtajněny by měly určitě být informace o sběru materiálů a o technických možnostech UAP. (nejasná odpověď, pokusím se dohledat - pozn. překl.)
"Čelil jste za své rozhodnutí svědčit nějakým odvetným nebo represivním krokům?
G: „Ano, dost brutálním. Měly dopad i na můj osobní a profesionální život.“
„Víte o někom, kdo byl zraněn v souvislosti s UAP?“
G: „Ano, osobně někoho takového znám.“
„Byl někdo kvůli UAP zavražděn?“
G: „O tom nemohu mluvit, jen že jsem příslušné informace už předal jiným orgánům.“
„Můžete nám dodat informanty o strojích nelidského původu?“ (nejasná otázka, pokusím se dohledat - pozn. překl.)
G: „Ano.“
„Má podle vás americká vláda přístup k těmto pokročilým technologiím?“
G: „Ano.“
„Jak jsou takové tajné programy financovány?“
G: „Je to komplikované. Můžu zmínit například manipulaci s různými rozpočty, kdy korporace v technologickém sektoru nadceňují služby vládě a z rozdílů jsou pak financovány tajné programy.“
„Tvrdíte, že vláda má vesmírné stroje nelidského původu a dokonce je poskytla svým partnerům v obranném průmyslu. Tohle vaše tvrzení dokonce potvrdilo několik důvěryhodných zdrojů. Nedávno však ředitel AARO vypovídal, že o žádných důkazech o technologiích pocházejících mimo naši planetu neví. Má tedy pravdu on, nebo vy?“
G: „Mám pocit, že se ředitel AARO nevyjádřil přesně. Osobně jsem na některých takových důkazech pracoval.“
„Kdy se podle vás vláda dostala k informacím o nelidských vlivech?“
G: „Někdy ve třicátých letech dvacátého století.“
„Kdo rozhoduje, zda někdo k těmto materiálům dostane přístup?“
G: „Skupina kariérních úředníků z vládního i nevládního sektoru.“
„Takže jsou do toho zapojeny i soukromé firmy? Víte, kolik peněz daňových poplatníků na tyto projekty uniká? Já například vím, že Pentagonu zmizí z rozpočtu asi miliarda dolarů každý rok…“
G: „Informace jsem už předal jiným orgánům.“
„Říkáte, že jde o nedotčené stroje a dokonce o těla nelidských bytostí - viděl jste je osobně?“
G: „Žádná těla jsem neviděl a o materiálech nebo strojích se nemohu vyjadřovat. Podle toho co vím ale byly biologické materiály nalezené ve strojích odborně označeny za nelidské.“
„Proč by stroje patřící pokročilé civilizaci schopné cestovat vesmírem jen tak bouraly a padaly tady na Zemi?“
G: „Vždycky existuje malá šance na různá selhání.“
„V předchozích rozhovorech jste zmiňoval, že může jít o interdimenzionální fenomén?“
G: „Nejsem fyzik, ale mluví se o holografickém principu. Stejně jako 3D objekt vrhá stín do 2D prostoru, mohou UAP být 4D objekty nějak se projektující do našeho 3D prostoru.“
„Je nějaká šance, že sbíráme vlastní supertechnologie? Že jedna utajená agentura sbírá zázračné stroje vyráběné jinou utajenou agenturou?“
G: „Nemyslím si, že se kdy v historii něco takového stalo, nebo že k tomu dochází v současnosti.“
„Mluvíte o nelidských inteligencích, proč nepoužíváte termín mimozemský život?“
G: „Celý tento fenomén je velmi složitý a já se při jeho zkoumání snažím nechávat otevřená vrátka co se týče jeho konkrétního původu.“
„Co myslíte konkrétním původem?“
G: „Může jít o tradiční nepozemský původ, nebo o něco zcela jiného. Něco, co se z astrofyzikálního nebo biologického hlediska úplně vymyká našemu dosavadnímu poznání.“
OTÁZKY SMĚŘOVANÉ DAVIDOVI FRAVOROVI
„Pane Fravore, zmíněný tic-tac bylo vaše jediné setkání s UAP?“
FRAVOR: „Ano.“
„Myslíte si, že jde o hrozbu?“
F: „Ano, taková technologie je až moc pokročilá. Byl to stroj, který si může ve vzduchu dělat doslova co chce.“
F: „Nejde jen o očitá svědectví pilotů, ale i o pobřežní radary. Ty dosahují až 200 mil a neustále sledují UAP. Potřebujeme zřídit nějaké centrální úložiště, kam tato data zasílat a kde je všechna pečlivě vyšetřovat v souvislostech.“
F:„I z hlediska vojenského pilota manévrují UAP zcela nevysvětlitelně. Rychlá zastavení a změny směru, přechody mezi různými operačními doménami jako z vesmírného prostoru do atmosféry…“
„V čem byl pro vás ten tic-tac nejzvláštnější?“
F: „Výkon v čistém smyslu slova. Naprosto za hranicemi naší materiálové vědy.“
„Jaký máte na UAP celkově názor?“
F: „Nejsem UFO fanatik, ale 5 minut jsme s kolegy sledovali něco úžasného. Rád bych takový stroj zkusil pilotovat. Když jsem s tím šel na veřejnost, protože mě kamarád neustále nutil, všichni se ke mně chovali hezky a armádní důchod stále máme. Jen si myslím, že to nemělo trvat 15 let, než se o tom tic-tacu začalo mluvit.“
„Jak byste UAP popsal? Bylo slyšet třesk při překonání rychlosti zvuku?“ (otázka pro Gravese a Fravora zároveň, Grusch nikdy žádný UAP neviděl - pozn. překl.)
F: „Pilot nic takového nemá šanci slyšet. Byli jsme asi tak půl míle daleko a stroj byl dokonale hladký a bílý, bez oken. Při přiblížení se v mém stroji vypnul radar, což se prý stává u UAP docela často. Infračervený senzor nezaznamenal žádnou tepelnou stopu.“
„Prosím o závěrečné shrnutí.“
F: „Na základě množství různých přístrojů, které ten tic-tac zaznamenaly, se říká že jde o nejvíce věrohodné pozorování UAP v historii. Vlastníma očima ho sledovali 4 různí důvěryhodní lidé, z nichž každý působil přes 20 let v armádě na velmi zodpovědných pozicích. Svět by měl pochopit, že tohle není vtip.“
Závěrečné otázky:
Otázka pro Gravese a Frazera:„Pane Gravesi, pane Fravore - v případě, že byste se s daným strojem měli utkat ve vzdušném boji, myslíte, že byste měli možnost se ubránit?“
- Graves: „Absolutně ne.“
- Fravor: „Ne.“
Otázka pro všechny tři svědky: „Podle svých zkušeností a všech informací, které máte k dispozici, myslíte si, že mají UAP zájem o naše jaderné technologie a možnosti?“
- Graves: „Ano.“
- Grusch: „Z našich pozorování vyplývá, že to je možné.“
- Fravor: „Ano.“
---
Další kroky: Všichni tři svědci budou členům podvýboru v nejbližších dnech vypovídat ještě uvnitř takzvané SCIF (Sensitive Compartmented Information Facility - přísně zabezpečená budova pro zvláštní výpovědi). Na základě jejich tajných výpovědí pak podvýbor naplánuje další slyšení a postup.
Osobně pak kromě dohledávání některých nejasností v tomto textu připravuji překlad Gruschova interview pro Newsweek.
ZDROJ PŘEKLADU je youtube video Subcommittee on National Security, the Border, and Foreign Affairs Hearing.
