Článek
V úvodu tohoto překladového textu mi přijde důležité zdůraznit pozice analytiků, z jejichž podcastu War on the Rocks vycházím. NATO a Washington jsou podle nich buď lháři, nebo neschopní idioti. Západ už nasliboval Ukrajině tolik vojenské i jiné podpory, že by ho nedodržení slibů mohlo stát příčetnost. Abychom se vyhnuli historickému ztrapnění a ztrátám na životech, musíme si na západě přiznat, že na Ukrajině bude dlouhá a složitá válka. Naším úkolem je být v této válce užiteční a podstatně podpořit společné strategické snahy s Ukrajinou. Jestliže chceme opravdu pomoci Ukrajině, jak všichni říkají, musíme začít s výrobou a dodávkami potřebných zbraní, munice a dalších nezbytností - Evropa v čele s Německem jsou v tomto ohledu ještě dál od svých slibů, než USA.
Jaderné zbraně - podle analytiků bychom se na Západě měli obávat ruských jaderných zbraní teprve ve chvíli, kdy dojde k rozkladu velení v ruské armádě.
„Když na západě řeknete, že Ukrajina nemá vyhráno…“ Pokusy o realističtější a na faktech založených analýzách ruské války lidé často napadají, protože v nich cítí kritiku Ukrajiny. Analytici se tak musí argumentačně vyhrabávat z díry s nápisem „člověk, který nedostatečně důvěřuje jedinečné odvaze a důvtipu ukrajinského národa.“ Jakmile ale vrchni velitel ukrajinských sil potvrdí obavy západních paranoidních kritiků (jsme na mrtvém bodě), najednou se debata uvolňuje a mrtvý bod se stává základním kamenem pro vybudování nové strategie. Ale jaké?
Rychle z mrtvého bodu? Bez technologického průlomu ne. Zatímco posledních několik měsíců byl konflikt mixem poziční a manévrovací války, rok 2024 bude nejspíš převážně poziční. Ukrajina ale s novou technologií nepočítá, takže musí poziční válku přežít jinak.
Pět překážek pro Ukrajinu
Aby Ukrajina dokázala přežít a vítězit bez technologického průlomu, musí zároveň adresovat pět hlavních problémů své současné pozice.
1 Letectvo
Všichni víme, že UA potřebuje vzdušné síly - ale také víme, že bude velmi těžké v této oblasti UA vybavit efektivně a spolehlivě. Nikdo neví, zda je dost času na nasazení F-16, proto se UA snaží zavádět malé platformy (nejen dronové) a žádá o protileteckou obranu.
2 Kyberválka
Rusko má napřed v elektronickém boji a dokáže se rychle přizpůsobovat. Bez zapojení západních kompetencí bude UA neustále pozadu.
3 Přesnost
Vzhledem k nevýhodách v množství munice a nosičů musí UA investovat do toho, aby každý výstřel způsoboval Rusku co největší ztráty. Zároveň Rusko ukázalo, že dokáže měnit plány podle toho, jaké systémy zrovna Ukrajinci nasazují (takže k přesnosti přibývá i nárok na dynamiku zbraní).
4 Rezervy
Ukrajina má problémy především s nízkým množstvím vojáků a jejich nedostatečným tréninkem. Problémy s obnovou svých sil ale mají i Rusové.
5 Nasazování
Ukrajinští velitelé mají na rozdíl od západního mainstreamu velký respekt k ruské armádě a často kritizují západní komentátory za to, že Rusy neustále podceňují. Aby UA měla šanci dostat se z mrtvého bodu, potřebuje správně vybrat, které síly nasadit. Bohužel, neucelenému západu docházejí dobré rady a spíše bere válku jako „další spektákl“.
Stěžejní okolnost ruské války na Ukrajině:
- Ukrajina je oslabena v oblasti průmyslu a produkce. Prakticky dostane smysluplné množství zbraní a munice ze Západu až v roce 2025. Efektivní letecké síly dokonce až v roce 2026.
- Rusko sice zvyšuje výrobu a dostává zbraně a munici (možná i raketové) ze Severní Korey a Iránu, ale své síly obnovuje pomalu.
- Stále existuje mnoho strukturálních problémů s využitím západní munice (nutnost modifikace ukrajinských zbraní).
- Ukrajina musí ruské pozice neustále tlačit a poškozovat, aby Rusku nedala šanci zorganizovat síly k větším útokům.
- Ruská obrana je překvapivě kvalitní a nemilosrdná, především v používání obrovského množství min (na což snad bude brzy reagovat Ficova vláda na Slovensku pozn. překladatele).
- Předchozí útočné operace obou stran ukázaly, že ani pořádný útok kombinovaných sil nestačí na to, aby prorazil obranu nepřítele.
- Úspěchy u Dněpru jsou ve skutečnosti jen ukázkou ukrajinské průběžné strategie a nemusí ještě jít o nic zásadního.
- Boje kolem Bachmutu se vsákly do celkové poziční války a k větším změnám v oblasti pravděpodobně nedojde.
- Chersonské útoky sice byly úspěšné, ale jakékoliv další operace stojí na zásobování přes řeku a budou probíhat v močálech.
Co můžeme očekávat v roce 2024?
Pokračující atriční válka, ve které má Ukrajina nevýhodu a při které se na rozdíl od Ruska musí snažit šetřit lidskými životy. Obě strany budou nadále pokračovat v útocích na důležitou infrastrukturu, očekávají se další útoky na Krym a ustálení ukrajinské kontroly nad Oděsou. Rusko bude dále nasazovat co největší množství sil (především v Donbasu) bude možné, ale musí se vyhnout destabilizačním zásahům do ruské společnosti (válka zatím režimu vyhovuje, což je zároveň pro Rusko omezující).
Co je nutné bez ohledu na zvolenou strategii?
Ať už si zvolíme jakoukoliv strategii pro rok 2024, zároveň s ní musíme pracovat především na tréningu a západní integraci ukrajinských sil. Místo čtyřměsíční rychloverze potřebujeme kvalitní a důkladnou průpravu, která odpovídá západním zbraním a jejich vzájemné provázanosti v boji.
Zároveň musíme brát v potaz, že Ukrajina bojuje (a potřebuje západní pomoc) i na poli informačním a společenském - zdá se, že sympatie k Ukrajincům jsou hodně závislé od toho, jaké výsledky Ukrajinci reportují. Jakmile jen na chvilku přestanou dobývat a osvobozovat, podpora západní veřejnosti upadá a pozornost se buď začne obracet jinam, nebo se začnou zdůrazňovat negativní stránky jako je korupce a nejasnosti v ukrajinském vedení. Ukrajina by se ale potřebovala především bránit a šetřit vším, co má, ale pak by mohla dramaticky ztratit podporu, bez které se bránit nedokáže.
Západ a UA se proto musí dohodnout na tom, zda chtějí strategii „obrana především, přípravy materiálu a útoky dalekonosnými zbraněmi“ (která riskuje ztrátu západní veřejnosti) nebo strategii „útok především, opatrné bilancování obrany a důraz na západní podporu“.
