Článek
Rusko nechce, aby Ukrajina existovala. Podle všeho chce Ukrajinu jednoduše zničit a vymazat z historie. Hrozí i dalším státům, Moldávie, Polsko, Balkán, centrální Asie i dál na východě. Pokud se Rusku podaří zvítězit, bude to výhra i pro Venezuelu, Nicaraguu, Sýrii, Írán, Čínu, Severní Koreu, Kubu a další. Pokud Rusko prohraje, Ruské a další imperiální snahy budou zastaveny na několik desetiletí, možná snad navždy.
Měli bychom být mnohem proaktivnější ve snahách pomáhat lidem v nesvobodných zemích a nestačí doufat v domluvu. Budu citovat z knihy Michaela Becklese Delusions of Détente:
Z více než dvou tuctů soupeření velkých mocností za posledních 200 let žádné neskončilo tím, že by se znepřátelené strany domluvily. Soupeření naopak pokračovalo do té doby, dokud jedna strana nebyla vyčerpána bojem, nebo dokud se obě strany nespojily proti společnému nepříteli.
Je mýtus, že se dva mocní rivalové dokáží dohodnout. Stejně tak je falešná představa, že válka je selháním diplomacie. Victor David Hanson například tuto skutečnost popisuje na lekci z první a druhé světové války:
- Německo se nevzdalo, neopustilo dobytá území a nevzdalo militaristické ambice. To dalo Hitlerovi možnost začít druhou světovou válku.
- Ve druhé světové válce se Německo a Japonsko nejen vzdaly, ale Spojenci pak okupovali jejich území, aby zajistili dodržení podmínek míru. Díky této okupaci se obě země staly produktivními a mírumilovnými partnery pro zbytek světa.
Klíčovým problémem po druhé světové válce bylo to, že komunisté začali západní podporu zneužívat. V praxi tak došlo ke ztrátě několika států v Evropě a v Asii. Jeden ze Spojenců se tak stal novým agresorem a postupně se po světě rozšířily komunistické režimy. Tato ideologie se změnila v silně adaptabilní sílu, která začala infikovat i dosud svobodné západní Spojence.
Za katastrofálním rozšířením komunistické ideologie stála především doktrína „containment“ (omezování), která se snažila předcházet sovětské expanzi po celý průběh studené války. Jejím základním kamenem bylo podporovat svobodomyslné společnosti utlačované ozbrojenými skupinami nebo vnějšími mocnostmi. Myslím si, že tato doktrína zcela selhala z několika důvodů:
- Snahou bylo komunismus omezit, nikoliv porazit. Ačkoliv si od doktríny omezování Západ sliboval, že svaz postupně oslabí a rozloží, nebyla to nakonec tato doktrína, která vedla k rozpadu sovětského bloku. V současnosti Západ tuto naivní doktrínu aplikuje na komunistickou Čínu a doufá, že otevřené vztahy a obchod postupně povedou ke změnám uvnitř Číny.
- Západ doufal, že komunismus dokáže omezovat čistě politicky. Marxistická hnutí (řídící se historickým materialismem) se ale v drtivé většině nebránila použití síly, takže západní přístup opět narážel na svou naivitu a neefektivitu.
- Západní ideologové, kteří formulovali doktrínu omezování komunismu, zásadně odmítali jakékoliv posuzování morálky. Ve své snaze o pragmatismus a realistický pohled na situaci tak ignorovali zlo, kterému čelili. Ačkoliv i Západ páchá mnohá zla, takto jasné odmítnutí morálního posuzování je zrada na základních ideálech západních společností. Hlavním argument ideologů omezování byla „morální ekvivalence“. Tento povrchní argument byl postaven na představě, že všechny zúčastněné společnosti chtějí především světový mír, vedoucí k falešné představě o nutnosti uznávání „sfér vlivu". I když tedy komunisté začali silou zabírat území jiných států, doktrína omezování tvrdila, že jim v takové agresi nelze zabránit, protože ji komunisté aplikují ve své sféře vlivu. Tato představa ovlivňuje rozhodování Západu až do dnešních dnů, kdy mnozí Ukrajinu považují za přirozenou součást ruské sféry a nechtějí mít s válkou nic společného.
- Doktrína omezování také zcela ignorovala, jak destruktivní bude komunistická nadvláda pro občany zabraných států. Západ ignoroval zinscenované procesy, gulagy, mučení a pronásledování. Podle některých odhadů komunismus ve světě zabil přes 100 milionů lidí a zničil životy dalších desítek milionů.
- Marxismu se díky vyhýbavé a naivní doktríně omezování podařilo prosáknout do západních společností a přizpůsobit se jejich hodnotám tak, že s ním ve vzdělávání, politice, filosofii a umění bojujeme dodnes.
Alexandr Solženicyn dokonce hlavního ideologa doktríny omezování (George F. Kennana) přímo oslovil při své řeči o hodnotách v politice na Harvardu v roce 1978:
„Mícháme dohromady správné a nesprávné, vytváříme prostor pro naprosté vítězství naprostého zla ve světě.“
Kennan už v roce 1948 (v rámci formulování doktríny omezování) napsal, že Ukrajina je nedílnou součástí ruského národního dědictví a ukrajinština je podle něj pouze dialektem ruštiny. V roce 1997 pak napsal, že rozšiřování NATO by byla osudová chyba, která v Rusku vyvolá protizápadní a militaristické tendence. Podle mého názoru jde o typický příklad této doktríny, která nechce svého nepřítele poštvat - ale pokud je někdo váš nepřítel, mělo by skutečně něco takového být vaším hlavním cílem? „Hlavně nepřítele neprovokovat!“ - podobné vyjadřování o Hitlerovi bylo šílenstvím, proč ho chceme aplikovat i na Putina? Po ruské agresi v roce 2014 Západ velmi rychle nové uspořádání uznal a o dva roky později prezident Obama napsal: „Faktem je, že Ukrajina není členem NATO a bude vždy ohrožena vojenskou nadvládou Ruska, ať už uděláme cokoliv.“ Jinými slovy tedy Obama lomí bezmocně rukama (pro nepřítele Západu opět nepříliš zastrašující pozice).
Ačkoliv doktrína fungovala v případě Řecka a Turecka po druhé světové válce, zcela selhala již v korejské válce a ve sporech o Taiwan. Jakmile Rusko získalo nukleární zbraně, přestala doktrína fungovat úplně (fiasko ve Vietnamu pak byla jen hořká tečka, ale Západ se nepoučil). Všechny tyto události pak určily směřování událostí ve světě na dalších několik desetiletí.
Nesmyslnost doktríny omezování lze ukázat na úspěchu amerického prezidenta Reagana, který získal obrovskou podporu veřejnosti poté, co jednoznačně označil komunismus za zlo a začal vyjednávat z pozice síly. Samozřejmě pomohlo i to, že se ruský blok začal po válce v Afghánistánu rozpadat zevnitř. Podle historika Johna Lewis Gaddisse byl začátkem konce pro režim v rusku Reaganův obrat, protože agresivní rétorikou celému Západu jasně ukázal, že omezování není jediná možnost. Bohužel ani po pádu SSSR nedokázal Západ zajistit postkomunistickým společnostem zúčtování, jaké alespoň částečně přinesl Norimberský proces. Komunistické zločiny zůstaly v pozadí a komunistické instituce se prolnuly s postkomunistickým režimem, jak například dokazuje i Putinovo působení v KGB.
Z klíčových Reaganových vyjádření stojí například za zmínku:
Nemůžeme si svou bezpečnost a svobodu před hrozbou bomby kupovat tím, že způsobíme nemorálnost tak obrovskou, jako je říct miliardě lidských bytostí nyní zotročených za Železnou oponou „Vzdejte se svých snů o svobodě, protože my jsme ochotni se s vašimi otrokáři dohodnout, abychom zachránili vlastní kůže.“
Putin tedy v postkomunistickém Rusku odstartoval podobný projekt, jako Hitler v Německu po první světové válce. Čína navíc posílila a je mnohem vlivnějším i bohatším protivníkem, než kdy byl SSSR.
Ukrajina je nyní obětí naprostého selhání západní doktríny omezování a je vystavena zlu nezreformovaného, barbarského Ruska. Je myslím důležité, že ruská agrese na Ukrajině naplňuje všech pět podmínek OSN pro označení za genocidu určité skupiny lidí:
- usmrcení příslušníků takové skupiny;
- způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;
- úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;
- opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;
- násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.
Putin podle mého názoru přetvořil Rusko z postkomunistického do fašistického státu, k čemuž zneužívá nejen struktury a metody minulého režimu, ale i pravoslavnou církev a všechny temné stránky kapitalismu. Veřejný prostor je pod jeho vládou nasycen kombinací klasické propagandy i novodobé dezinformační manipulace a jeho jedinými spojenci jsou jiné totalitní režimy. Poté, co svět nijak nereagoval na invazi do Gruzie v roce 2008, se z Putina navíc stal dravý a hladový diktátor, který zručně využívá všechny slabiny Západu. Po Bidenově selhání v Afghánistánu vypadal Západ neschopně a nesoustředěně, což Biden potvrdil svým vyjádřením krátce před ruskou invazí na Ukrajinu roku 2022: „Myslím, že pokud Rusko zaútočí, bude za to muset vzít zodpovědnost. Záleží na tom, co udělá. Jedna možnost je, že půjde o vpád menšího významu, a v takovém případě se budeme hádat o tom, co podniknout a co nepodniknout.“
Nesmyslné argumenty, proč nepodporovat Ukrajinu:
- „Některé zbraně způsobí eskalaci války.“ - Jak můžete eskalovat válku čímkoliv jiným, než nukleárními zbraněmi? Rusko už nyní nasazuje svůj celý arzenál kromě chemických (i když používá fosforové) a nukleárních zbraní. Západní podpora je ustrašená a příliš dlouho hrála podle ruských pravidel, za což platí Ukrajinci svými životy.
- „Nechceme Rusko vyprovokovat ke třetí světové válce.“ - Většina vojenských expertů neustále opakuje, že Rusko s nějvětší pravděpodobností nepoužije nukleární zbraně (ani ty taktické), protože by vtáhlo západní síly do otevřeného boje a okamžitě by došlo ke zničení ruských sil v Černém moři.
- „Pokud Ukrajina vstoupí do NATO, stane se hrozbou pro Rusko.“- Pro toto tvrzení není v historii NATO naprosto žádný důkaz. Nikdo si nemyslí, že se z Finska stala po vstupu do NATO hrozba pro Rusko a není důvod si to myslet o Ukrajině. Ukrajina navíc nikdy nebyla pro Rusko hrozbou a nikdy ani díky své pozici a síle nebude, naopak Rusko je hrozbou pro Ukrajinu.
- „Spojené státy vlákaly Rusko do války, aby Západ mohl oslabit ruskou armádu.“ - Zcela šílený argument, obzvlášť protože před invazí všichni na Západě jednohlasně tvrdili, že Ukrajina padne po třech dnech. Jak by Západ mohl oslabit ruskou armádu během pouhých tří dnů?
- „Ukrajina si naši podporu nezaslouží, protože jde o extrémně zkorumpovaný stát." - A Rusko není extrémně zkorumpovaný stát? Má Rusko nějaké právo poučovat Ukrajinu o korupci? Amerika a Západ jsou přeci také plné korupce, o korupci tu nejde.
- „Budapešťské memorandum z roku 1994 o záruce ukrajinské územní celistvosti není závazná dohoda.“ - Je pravda, že memorandum neobsahuje žádné záruky, ale všichni podepsaní se zaručili, že budou ukrajinskou celistvost respektovat. Na základě tohoto memoranda se Ukrajina vzdala svých nukleárních zbraní a předala černomořské loďstvo Rusku. Ze strany Ukrajiny to byla obrovská oběť, kterou Rusko nyní zneužívá proti ní.
- „Spojené státy by se měly starat o problémy na vlastních hranicích.“- Je nesmysl si myslet, že pokud přestaneme podporovat Ukrajinu, bude více peněz na ochranu hranic USA. Skutečně nelze provádět obojí najednou?
Všechny tyto argumenty především tlačí ruská propaganda, jejíž dosah je až dechberoucí. Nejde přitom jen o stupidní tvrzení o nacistech, ale i o mnohem chytřejší podoby. Následuje v tomto smyslu vzor stalinistické propagandy, která byla plná hrozeb. Nedává smysl, že existují lidé ve Spojených státe a na Západě, kteří v této válce podporují Rusko. Argumenty, které Rusko používá, jsou jednoznačně protizápadní a jejich zastáncům chybí jakékoliv znalosti o ruské realitě - a naprosto ignorují, že v baltských státech a dalších zemích, které Rusko ohrožuje a utlačuje, jsou tyto argumenty směšné. Možná je to tím, že západní člověk ve většině případů nemá tušení, co je to válka.
Putina je třeba zastavit, ne zklidňovat
Ve svých vyjádřeních Putin opakuje, že Ukrajina není jen soused Ruska, ale měla by být navrácena do historického prostoru ruské civilizace. Zpochybňuje, že by kdy Ukrajina mohla dosáhnout politické stability a otevřeně mluví o znovunastolení tradice SSSR (jehož pád je podle něj největší historickou tragédií poválečné éry). Za největší chybu bolševismu považuje agresivní expanzi do okolních států, což v nich vytvořilo národní povědomí a znesnadnilo další integraci. Rusko podle Putina hledalo cestu k míru i skrze pakt Ribbentrop–Molotov (ve skutečnosti situace zneužilo k útokům na sousední státy). Hitlerovu zradu pak používá jako příklad toho, proč se Rusko musí obávat NATO.
Proč jednoznačně podporovat Ukrajinu:
- Zelenskyj se nebojí nazvat Rusko zlem a bojuje proti zažrané korupci na Ukrajině, což jsou důležité kroky. Korupce je přitom hluboký problém ve všech postkomunistických společnostech, protože podvody a úplatky byly za komunismu v podstatě jediný způsob, jak dosáhnout úspěchu (ve svobodných zemích jde o jednu z více možností).
- Ačkoliv před válkou bylo na Ukrajině mnoho proruských nálad, v současnosti v podsattě žádné proruské hlasy na Ukrajině nenajdete.
- Více než 90 procent Ukrajinců by prý v současnosti uvítalo členství v EU a v NATO.
- Ukrajinský odpor proti Rusku konečně probudil celou Evropu a donutil její státy po dlouhých letech nečinnosti investovat do své obranyschopnosti.
- Dochází k dalšímu rozšiřování NATO - kam Finsko i Švédsko rozhodně patří.
Shrnutí situace:
- Ukrajina je dnes první linií v boji proti zlu, kterým genocidní agresor jako Rusko rozhodně je.
- Rusko je jednoznačně agresorem, Ukrajina obětí.
- Jakákoliv ruská agrese ohrožuje Evropu i další části planety (například bombardováním zemědělské infrastruktury).
- Rusko má zjevně imperialistické důvody k invazím.
- Ukrajina platí za historické chyby Západu.
- Rusko musí být poraženo a musí dojít k reformám.
- Tyto skutečnosti jsou kritické nejen pro Ukrajinu, ale i pro situaci ve světě.
- OSN je v otázkách bezpečnosti už delší dobu naprosto bezzubá. To, že Rusko a Čína mají právo veta, OSN ochromilo a udělalo z něj v nejlepším případě symbolicky-humanitární instituci.
- NATO splnilo svou funkci jakožto bezpečnostní aliance a Rusko ukázalo, že NATO mělo a má i přes mnoho závad hluboký smysl. NATO by v tomto smyslu mohlo být (na rozdíl od nesmyslné OSN) vzorem pro budoucí globální bezpečnostní alianci demokratických států snažících se dodržovat lidská práva. Vůdčí pozici by díky své síle mohly mít Spojené státy.
- Doktrína omezování musí skončit, Západ musí dát Ukrajině vše potřebné k tomu, aby co nejrychleji dosáhla vítězství. Drtivá většina vojenských analytiků se shoduje na tom, že zbraně dostupné NATO by měly být použity na Ukrajině (kdy jindy je použít, než když dochází k ohrožování euroatlantické bezpečnosti).
- NATO by mělo začít proces přijetí Ukrajiny do aliance.
- Rusko musí Ukrajině kompenzovat ničení a způsobené utrpení.
V překladu jsem vycházel z Cromwellovy přednášky na YouTube kanálu The Institute of World Politics (Why Ukraine Must Win, with Thomas Cromwell).
