Článek
Na jaře 1942 poslal Londýn do protektorátu trojici mužů s úkolem, který mířil přímo na technické zázemí okupované země. Out Distance tvořili Adolf Opálka, Karel Čurda a Ivan Kolařík a šlo o první paraskupinu vyslanou do protektorátu se sabotážním posláním. Zadání bylo přesné. Skupina měla udeřit na michelskou plynárnu v Praze, dopravit náhradní radiostanici a telegrafní klíč pro Silver A a být připravena pomoci i s naváděním britských letadel na vybrané cíle.
Volba plynárny dávala jasnou logiku. Michle byla od druhé poloviny dvacátých let novým velkým plynárenským areálem, který převzal roli starších pražských plynáren. Zásah do takového místa mohl citelně zasáhnout chod hlavního města a současně ukázat, že odboj dokáže sáhnout i na citlivou infrastrukturu. Cíl tedy nesl praktický význam i silný symbolický účinek.
Stejnou váhu mělo i spojení s Londýnem. Exilové vedení potřebovalo pravidelný tok zpráv, potvrzení z terénu a možnost rychle předávat další pokyny. Náhradní vysílačka pro Silver A a radiomaják Beacon rozšiřovaly úkol skupiny na sabotáž, spojení i podporu leteckých operací. Out Distance tak nesl v jednom zadání okamžitý úder i technické prostředky pro další akce. Právě to z něj dělalo operaci, která měla otevřít tvrdší a organizovanější fázi domácího odporu.
Špatný dopad
První pokus o vysazení zastavila 25. března 1942 hustá mlha nad cílovou plochou. Druhý let přišel o dvě noci později a právě tehdy se dobře připravená akce začala lámat. V noci z 27. na 28. března 1942 seskočila skupina Out Distance kvůli navigační chybě u Ořechova poblíž Telče místo plánovaného prostoru na Písecku. Muži, kteří měli udeřit v jiném koutě protektorátu, stáli najednou ve zcela cizím terénu a první minuty po dopadu už patřily improvizaci.
K seskoku došlo okolo druhé až třetí hodiny ráno. Tma, únava a rychlá orientace v neznámém prostoru samy o sobě stačily na problém. K tomu se přidala další rána. Adolf Opálka si při dopadu poranil nohu a skupina přišla o podstatnou část operačního materiálu. Část zásob spadla mimo jejich dosah a nízký průlet neosvětleného letadla navíc zaznamenali členové místní pomocné civilní stráže. Nebezpečí se tak rozběhlo hned ve stejné noci, ještě dřív, než se výsadek stačil pořádně vzpamatovat.
Kraj kolem Ořechova se v tu chvíli změnil z náhradního bodu na prostor nouzového rozhodování. Parašutisté měli v hlavě jinou mapu, jiné kontakty i jiný plán prvních kroků. Během několika hodin zjistili, že dopadli zhruba 130 kilometrů od původně určené oblasti. To už nebyla drobná odchylka. To byl zásah do celé logiky operace. Výsadek, který měl po přistání rychle přejít k plnění úkolu, začal řešit hlavně vlastní pohyb, ukrytí zbylého materiálu a cestu z místa, kde je nikdo čekat neměl.
První rozhodnutí proto dostala tvrdě praktickou podobu. Šlo o přežití, zmenšení stop a hledání směru, který by dal akci ještě nějakou šanci. Tlak rostl každou hodinou. Ráno už bylo jasné, že Out Distance nevstoupil do protektorátu jako přesně navedený sabotážní nástroj, ale jako skupina, která se hned po dopadu snaží udržet pohromadě aspoň základ celé operace.
Rozpad skupiny
Out Distance se rozsypal během několika hodin. Ivan Kolařík při ukrývání zbylého materiálu ztratil osobní doklady a v nich měl fotografii své snoubenky Marie Hrušákové. Právě to byl průšvih, který zasáhl celou operaci. Na fotografii bylo věnování a podle razítka fotografa šla snadno dohledat i konkrétní osoba. Do hry vstoupila přímá stopa k lidem, kteří parašutistu znali a mohli mu pomoci.
Konspirace stála na jednoduchém principu. Výsadkář měl vystupovat pod falešnou totožností, pohybovat se opatrně a držet civilní zázemí co nejdál od gestapa. Ztracené doklady tenhle ochranný štít rozbily. K tomu se přidal další tvrdý fakt. Skupina už věděla, že dopadla asi 130 kilometrů od plánovaného místa, a tím přišla o připravené vazby, rytmus celé akce i jistotu prvních kroků po seskoku.
Nad ránem 28. března padlo rozhodnutí, které z nouze dávalo smysl a zároveň rozmetalo původní plán. Muži se rozešli na různé strany. Opálka zamířil přes rodinu a známé k dalším kontaktům. Kolařík se vydal na Valašsko za příbuznými a snoubenkou. Výsadek, který měl působit jako malá sabotáží řízená jednotka, se změnil v souběh oddělených pokusů zachránit lidi, materiál a aspoň část úkolu.
Kolařík nesl ze všech tří mužů nejtvrdší zátěž. Gestapo se díky dokladům dostalo na jeho stopu a hrozba dopadla i na jeho blízké. Dne 1. dubna 1942 se ve Vizovicích otrávil ve víře, že jeho smrt ochrání rodinu a snoubenku. Tím skončil život parašutisty, který se do protektorátu vrátil bojovat a po několika dnech stál v pasti, kde každé další rozhodnutí mohlo stáhnout ke dnu další lidi.
Opálka v Praze
Sabotážní plán se rozpadl krátce po seskoku. Adolf Opálka se po zranění přesunul do Řešic k tetě, doléčil nohu a potom zamířil do Prahy. Tady dostal mnohem širší roli, než s jakou do protektorátu původně letěl. V Praze se stal velitelem všech parašutistů, kteří tam tehdy pobývali. Z velitele tříčlenné skupiny se stal důstojník, který držel pohromadě lidi z několika různých výsadků a nesl odpovědnost za jejich pohyb, krytí i další úkoly.
Do pražské sítě vstoupil v době, kdy se domácí odboj opíral o byty, falešné doklady, spojky a obrovské riziko pro každého, kdo otevřel dveře ve špatnou chvíli. Opálka se podle Vojenského historického ústavu podílel v dubnu 1942 i na neúspěšném pokusu o navedení britských bombardérů na plzeňskou Škodovku a pomáhal Josefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi při přípravách atentátu na Reinharda Heydricha. Jeho role už dávno nespočívala jen v jedné ztracené operaci. Patřil do samotného středu parašutistického odboje v protektorátu.
Po atentátu a během nacistických razií se parašutisté postupně stáhli do pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. V úkrytu se sešli Adolf Opálka, Josef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc. Velitelem ukrytých mužů se stal právě Opálka. Tahle skupina spojovala několik výsadků, několik různých úkolů a jednu společnou jistotu: každý další den v Praze byl vykoupen obrovským rizikem pro ně i pro lidi kolem nich.
Právě tady dostává Out Distance svůj širší význam. Původní sabotážní akce se v dějinách proměnila v cestu, která svého velitele dovedla do centra jedné z nejsilnějších kapitol domácího odporu. Opálka už v tu chvíli nepředstavoval jen jméno z nepovedeného výsadku u Ořechova. Nesl na sobě autoritu muže, který v Praze vedl parašutisty soustředěné kolem nejodvážnější operace československého odboje.
Čurdův stín
Adolf Opálka se po rozpadu Out Distance dostal do samého středu domácího odboje. Po atentátu na Reinharda Heydricha se spolu s dalšími parašutisty ukryl v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. V úkrytu byli také Josef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc. Právě tady se příběh Out Distance napojil na jednu z nejsilnějších kapitol českého odboje.
Do toho vstoupil Karel Čurda. Dne 16. června 1942 přišel do Petschkova paláce a udal parašutisty i lidi, kteří jim pomáhali. Jeho výpověď rozbila ochrannou síť, na které celé ukrývání stálo. Gestapo se díky tomu dostalo ke stopám, které vedly až k pražskému chrámu.
O dva dny později, 18. června 1942, německé síly kostel obklíčily. Úkryt parašutistů se proměnil v poslední obranné místo. Tady se uzavřela cesta, která začala nočním seskokem u Ořechova a skončila v centru okupované Prahy.
Out Distance měl původně zasáhnout infrastrukturu protektorátu. V dějinách po něm zůstala jiná stopa. Jeden člen skupiny zemřel pár dní po seskoku. Druhý se stal symbolem zrady. Třetí došel až do čela mužů, kteří vstoupili do české paměti jako obraz odporu proti okupaci. Z jedné nepovedené operace vyrostl příběh, ve kterém se potkává odvaha, chaos, tlak gestapa i lidské selhání.
Zdroje: VHU PRAHA
https://www.vhu.cz/karel-curda-aneb-osudne-selhani-ceskoslovenske-zpravodajske-sluzby
P.S. Dějiny občas vypadají jako špatný nápad dotažený do konce. Díky, že čtete. Každá podpora pomůže napsat další text.
