Článek
1. Bubáci nežijí pod postelí! Chodí mezi námi a jsou to lidé z masa a kostí.
Také jste se jako děti báli toho tajemného prostoru pod postelí a nechodili v noci pro jistotu ani na záchod? Nekonečná dětská fantazie pracovala na plné obrátky. Už tenkrát mi někdo mohl říct, že imaginárních bytostí není třeba se bát, že ubližují pouze skuteční lidé z masa a kostí, kteří normálně chodí mezi námi a nazýváme je přáteli, známými či kolegy.
2. Nikdo, ale opravdu nikdo nestojí za to, abych musel brát prášky na tlak.
Jasně, občas se rozčílí každý. Ale kam vede permanentní nervozita, hádky, nespokojenost víme všichni. Ostatně ne nadarmo se říká, že za všechny nemoci může stres. Já se rozčiloval kdysi hodně. S podřízenými, na poradách s nadřízenými, po cestě do práce autem, v obchodě plném lidí…a tak bych mohl pokračovat. Až jsem usedl u lékaře a on mi naměřil tlak 190/120 tak jsem pochopil, jak jsem hloupý a zbytečně si ubližuji. Vždyť to, že je šéf pitomec vím dávno a že je Franta lempl jsem pochopil po týdnu od jeho nástupu, co na tom změní, když se budu nervovat? Nic.
3. Já a všichni co znám, jsme alkoholici.
K tomu asi není co dodat. V mém okolí se do abstinentů či střídmých konzumentů nemůže pasovat asi nikdo. Bráno samozřejmě s ohledem na tabulky vytvořené odborníky.
4. Smažené kuře s hranolkama ve tři ráno neznamená fajn svačinku, ale žlučníkový záchvat.
Pryč jsou ty časy, kdy jsem si nad ránem po cestě z diskotéky dával u „hladového“ okna umaštěného dvojitého hambáče. Dneska bych to taky nemusel přežít.
5. Krásná noc znamená prospat osm hodin v kuse.
Čím je člověk starší, tím víc si váží kvalitního spánku. Frajeřina už není nespat, ale naopak umět usnout a prospat v kuse alespoň osm hodin.
6. Rodina i přátelé jsou fajn když přijdou, ale ještě víc, když odejdou.
Mám skvělou rodinu, báječné kamarády a stejně moc jako mám rád je, mám rád i své soukromí. Na vysoké škole jsem bydlel na koleji a žilo nás tam ve dvou pokojích střídavě 4 až 10, podle toho, kdo zrovna přišel, kdo odešel a tenkrát mi to absolutně nevadilo. Dnes také ze srdce rád poskytuji svým přátelům v případě potřeby azyl, ale třetí den začínám být mírně nervózní a po týdnu hledám hotel.
7. Nepotřebuji všemu rozumět, nechci všechno vědět a nemusejí mě mít všichni rádi.
Touha všemu rozumět a všechno vědět mne opustila hádám už někde po třicátém roce. Člověk zahlcen informacemi už nepotřebuje a ani nechce přijímat žádné další, nedůležité pro jeho život.
To, že nemusím být oblíbencem každého, kdo se v mém životě vyskytuje, mi trvalo pochopit o trochu déle. Pocházím z vřelé jižní Moravy, kde jsou dobré mezilidské vztahy tak nějak téměř samozřejmostí, proto jsem se dlouho snažil všem zavděčit a se všemi být zadobře. Co si budeme vykládat, je to cesta do pekel. Některým lidem se nezavděčíte, ani kdybyste jim do rukou snášeli zlatá vejce. Tak to prostě je a když tento fakt člověk přijme, žije se mu snadněji.
8. „Boží mlýny“ jsou docela fajn firma, někdy trochu pomalá, ale většinou spolehlivá.
Do svých čtyřiceti let potkáte spoustu lidí. Někteří vám pomohou, jiní ublíží, ale všichni přináší nějakou novou zkušenost, která nás určitým způsobem mění. Ve Vesmíru je to zařízeno tak, že vše co do něj vypustíš, se ti stejnou silou vrátí. Ne hned, ale časem a jinak. Proto, když vás potká zkušenost v podobě zlého a zákeřného člověka, nevypouštějte nic zlého, odejděte od něj a jen tiše sledujte, co se bude dít.
9. Buď jsi slušný člověk nebo nejsi, nic mezitím neexistuje.
Tenhle fakt mi od mládí „vtloukala“ do hlavy zlínská babička. Teda ona to říkala trochu jinak: „Buď jsi slušný člověk, nebo jsi pí*a“, ale pro citlivější povahy jsem to dal pod devátý fakt trochu jinak.
Stejně jako žena nemůže být napůl těhotná, nemůže být člověk napůl slušný. Kdo má charakter pokřivený, ten si na slušného může pouze po nějakou dobu hrát.
10. „Nu pagadi! Jen počkej zajíci!“ Že ten zajíc s roztomilým kukučem byl taky pěkný zm*d?
Čtyřicátníci pochopí.
