Článek
S pracovními pohovory mám poměrně bohaté zkušenosti. Jednak jsem jich v životě pár absolvoval jako uchazeč o zaměstnání a také jsem byl v několika případech i členem výběrové komise. Z obojího jsem si odnesl mnoho užitečných poznatků.
Pozice uchazeče o zaměstnání mne přirozeně stresovala mnohem víc. Na každý pracovní pohovor jsem se řádně připravoval, o svém potenciálním zaměstnavateli zjišťoval možné i nemožné a kolikrát i sepisoval vize společnosti, o které jsem do té doby ještě neslyšel.
Ve výsledku, jak jsem se mnohokrát přesvědčil, nejvíc udělá první dojem a následné celkové vystupování, což se mi potvrdilo i z pozice člena výběrové komise. Samozřejmě, zkušenosti a dovednosti jsou velmi důležité, ale radši si na obsazované pozici představíte někoho, kdo svým projevem působí přirozeně a příjemně, byť by bylo třeba ho více zaučit, než člověka, ze kterého tryská sebevědomí a arogance.
Můj první pracovní pohovor v roli uchazeče byl, a dnes to již můžu na plno přiznat, katastrofální. Okamžikem, kdy jsem překročil práh místnosti, kde seděla tříčlenná komise, se mě v mých pětadvaceti letech zmocnila naprostá nervozita. Rozklepaly se mi ruce i kolena, tváře zčervenaly a byť jsem všechny odpovědi na zadané otázky znal, vysoukat je ze sebe tak, aby dávaly smysl, byl opravdu problém.
Ostatně, kdo má do vínku dánu nervozitu z veřejného vystupování, ten se jí zbavuje jen těžko. Mě to stálo roky cvičení a úmyslného dostávání se do nekomfortních situací, kde jsem to musel dokázat zvládnout. Po zkušenosti s prvním pracovním pohovorem jsem se totiž zařekl, že se svou nervozitou budu bojovat všemi dostupnými prostředky.
Jedním z těch prostředků, který používám dodnes. je pravidlo, alespoň dvakrát ročně absolvovat nějaký pracovní pohovor. Ne, že bych aktuálně hledal nové pracovní místo, ale během přípravy na něj většinou získám mnoho nových znalostí a absolvováním pohovoru se vždy také trochu zmenší míra mojí nervozity.
A také jsem se rozhodl, že škála zaměstnání, kam se budu hlásit, musí být pestrá, ať si opravdu rozšířím obzory. Takže loni jsem, jako kovaný IT specialista, absolvoval pohovor do firmy vyrábějící přírodní kosmetiku a do prodejny s pánskými obleky. Předloni to byl oblastní inspektorát práce a střední průmyslová škola. No a před tím jedna nejmenovaná pojišťovna a prodejna ojetých vozidel.
Nutno říci, že ve většině případů jsem byl u pohovoru úspěšný.
Hodně zkušeností s pohovory jsem získal jako člen výběrových komisí. Je dobré to totiž i „vidět z druhé strany“. U většiny kandidátů jsem nyní již schopen odhadnout zhruba po první minutě, zda komisi přesvědčí, či nikoliv. Asi nejhůře působí přehnaná sebejistota a přehnaná skromnost.
Pracovní pohovory nebývají událostí, na kterou by se člověk těšil. Na jejich úspěšné zvládnutí se dá ale poměrně dobře připravit.
