Článek
Tento příběh se odehrál před více než dvaceti lety. Jeho hlavní aktérka již mezi námi není a o onom pánovi také nic nevím, ale stejná dějová linka se objevuje i v dnešní době a příběh by mohl posloužit jako ponaučení a varování.
Jak jsem poznal paní Hanku
Paní Hanku jsem poznal v sedmnácti letech na dětském táboře. Ona byla má vedoucí, já instruktor. V té době byla již čerstvě v důchodu a přestěhovala se na svoji chalupu do jedné malé vesničky čítající všeho všudy pár stovek obyvatel a v té době nejenže i naprosto bez mobilního signálu, ale dokonce většina domů neměla zavedenu ani telefonní linku.
Jezdívali jsme za ní s naší trampskou partou několikrát do roka, abychom ji navštívili a aby se po odchodu posledního ze čtyř synů do světa za láskou, necítila příliš osamělá. Vždycky jsme vzali hudební nástroje, spacáky, hromadu stolních her a strávili u ní pár dní. Byla to taková naše trampská máma.
Paní Hanka měla ještě pětaosmdesátiletou maminku, která bydlela v jižních Čechách. Alespoň jednou za měsíc se za ní vypravila, aby jí uklidila, nakoupila a obstarala vše nezbytné. Neustále ji přesvědčovala, ať se ze svého malinkého bytu přestěhuje k ní na chalupu, ale s maminkou se nedalo hnout.
Láska na první pohled
Na podzim toho osudného roku se paní Hanka opět vypravila vlakem na třísetkilometrovou trasu za svou maminkou. Ve vlaku začala klimbat, přeci jen jí dlouhá cesta uspávala, tak si zdřímla. Po probuzení zjistila, že v kupé již není sama. „Koukal na mě nejmodřejší pár očí, jaký jsem kdy viděla. Byla to láska na první pohled“, popisovala nám později.
Naproti ní seděl muž, o něco mladší než ona, a upřeně na ní koukal. Když se probudila, mile se na ni podíval a řekl: „Vy jste tu spala tak sladce, že jsem nemohl odtrhnout oči.“ A začali si povídat. Rozuměli si dokonce tolik, že s ní onen muž, říkejme mu třeba Miroslav, vystoupil v její konečné stanici a pozval ji ještě do kavárny, kde strávili dalších několik hodin. Povídali si o všem, jako by se znali odjakživa.
Když se den nachýlil ke konci a nastal čas se rozloučit, slíbili si, že se brzy uvidí. Paní Hanka napsala na kus papíru svou adresu a Miroslav jí po staru na rozloučenou něžně políbil ruku.
Návštěva
Uteklo pár dní, paní Hanka se vrátila domů a milé setkání brala jako hřejivou vzpomínku na člověka, kterého nejspíš již nikdy neuvidí. Jaké bylo její překvapení, když asi po měsíci někdo večer zaklepal na dveře. Miroslav.
Zaplavil ji množstvím krásných vět o tom, jak ho jejich setkání zasáhlo přímo do srdce, jak na ni nemůže zapomenout a že vyřídil doma vše potřebné, aby za ní mohl na pár dní přijet.
Paní Hanka byla štěstím bez sebe. Že by se ji v jejím věku stalo něco podobného, vůbec nečekala. Sblížili se, jak jen se může žena s mužem sblížit. Společně vařili, pracovali na zahrádce, opravil ji pár věcí v domečku, prostě idylka. Miroslav u ní zůstal necelý týden. Pak ji oznámil, že nadešel čas se vrátit zpět. Prý kvůli jeho podnikání, na které musel dohlédnout. Ale slíbil, že se brzy vrátí.
Když odjel, došlo Hance, že vlastně nemá ani jeho adresu, ale po tom všem krásném, co spolu zažili věřila, že se brzy zase uvidí. Uplynul týden, pak měsíc, pak druhý měsíc a nic se nedělo. Až za čtyři měsíce někdo opět večer zaklepal na dveře. Byl to opět on. Omlouval se, vysvětloval, že nemohl dříve a paní Hanka mu opět visela na rtech. Tentokrát však mohl zůstat jen do druhého dne.
Půjčka
Další den ráno požádal paní Hanku o půjčku s tím, že jede uzavřít do vedlejšího města lukrativní obchod a nikde není bankomat, zda by mu nepomohla. Samozřejmě, že ji podepíše na příslušný obnos směnku. Paní Hanku mu zapůjčila všechny své úspory čítající osmdesát tisíc, podepsali směnku a Miroslav vyrazil směrem k autobusové zastávce, ale vydal se opačným směrem, než tvrdil, že odjíždí. Paní Hanka se vydala za ním a po pár metrech nalezla kousky roztrhané směnky. Musel ji nějak tajně vzít a odnést. V ten moment se jí zhroutil svět.
Uplynul další půl rok, kdy se Miroslav neukázal. Kdo ale přijel, byl tým kriminalistů. Ptali se paní Hanky, zda zná jistého Oldřicha P. a ukázali ji fotku. Miroslav. Za finanční podvody toho času v pátrání. Ukázalo se, že podvedl několik žen a s jednou měl dokonce nedávno narozené dítě.
Konec příběhu
Tím by měl příběh končit, ale neskončil. Po pár měsících přišel paní Hance dopis z vězení. Miroslav ji na několika hustě popsaných stranách ujišťoval o své nehynoucí lásce, sliboval společnou budoucnost a litoval všech svých činů. Paní Hanka mu nevěřila ani slovo, ale ze slušnosti odepsala, jak moc ji zklamal a jak jej nechce už nikdy vidět.
Jenže dopisy chodily dál a dál. A Hanka odpovídala. Po roce napsala Miroslavovi, vlastně Oldřichovi, že na něj po propuštění bude čekat. Posílala pravidelně balíčky i peníze. Až se najednou pisatel odmlčel. A nikdy už se neukázal. Kdoví, co by se stalo, kdyby přijel.
