Článek
Před Vánocemi jsem se s bratrem, jeho ženou a čtyřletým Filípkem vypravil na vídeňské vánoční trhy. V pozici řidiče jsem měl za úkol hlavně všechny zdárně dovézt na místo a zase v pořádku vrátit zpět do rodné vsi.
Malý Filda se samozřejmě během dlouhé cesty začal neskutečně nudit, takže jak jinak jej zabavit, než pohádkou. Zatím, kromě jedné divné ovečky jejíž jméno si nepamatuji a všeumělců Pata a Mata, u něj vyhrávají pohádky našeho dětství, jejichž hlavním hrdinou je malý krteček.
Pro mne je to velká dávka nostalgie, pohádky o krtkovi jsem měl jako dítě v knize s tvrdými deskami. Zejména mi utkvěly v hlavě díly: Jak krtek ke kalhotkám přišel, kdy si krteček za pomoci račího kamaráda a lnu vyrobí slušivé kalhoty s kapsou nebo třeba Krtek a autíčko či Krtek a raketa.
Byl jsem rád, že i synovec má zálibu v těchto klasických českých kreslených pohádkách a věnoval se řízení. Asi v půli cesty se z puštěného tabletu začaly ozývat divné zvuky. Marně jsem přehrával v paměti, zda jsem někdy krtečka slyšel takto úpět a hekat. Ptám se tedy švagrové: „Prosím tě, co je tohle za díl? To tam toho krtka někdo vzal lopatou?“ Na její zcela klidnou odpověď nezapomenu: „Ale houby, zaječice rodí.“ Tak to jsem musel vidět. Na nejbližším odpočívadle jsem zastavil, půjčil si k synovcově nelibosti tablet a pustil inkriminovaný díl.
Začínalo to vcelku hezky. Zajíc se seznámil se zaječicí, chvíli jí nadbíhal, pak ho ona nechtěla, krtek mu poradil, co na ni určitě zabere, dali se dohromady a zaječice zabřezla. Jenže závěr pohádky patřil samotnému porodu. Krtek v roli doktora zaječici stetoskopem vyšetřil a pak se z mého pohledu dělo něco neuvěřitelného: krtek zatlačil zaječici na břicho, jí se mezi běhy udělala díra o velikosti míče a za přispění táty zajíce vylezlo mládě… a pak druhé a třetí – ty už se tedy vykutálely v podobě kuličky.
No, zhlédl jsem fascinovaně pohádku až do konce a vrátil tablet. Můj šokovaný výraz pobavil švagrovou i bratra. „Ty seš teda konzerva,“ dozvěděl jsem se o sobě od obou. A jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že tento díl je starý bezmála třicet let?
Sám nad sebou jsem se hluboce zamyslel. Co mě vlastně tolik šokovalo? Že se malým capartům ukazuje přirozenost života? Nebo už jsem tak zpitomělý dobou a neustálým řešením co dětem zpřístupnit a od kolika let, že mne překvapilo v pohádce něco natolik normálního. A patří porod do dětských pohádek?
