Článek
Symbolické datum 27.11., které přichází s pondělkem přímo vybízí k vyjádření nespokojenosti občanů se současným stavem v naší zemi. K chystané stávce učitelů se téměř bez povšimnutí médií připojují také úředníci resortu ministerstva vnitra, což jsou další tisíce lidí.
A naši vládu to nechává naprosto chladnou. Úsměvná vyjádření pana premiéra a ostatních členů vlády ve smyslu, že nechápou, oč těm lidem jde nebo že je stávka škol nezodpovědná, musí nadzvednout ze židle každého soudného člověka.
Tisíce naštvaných lidí se rozhodlo vyjádřit vládě svou nespokojenost s její politikou, zdražováním či nesmyslnými škrty a my se v médiích pouze dozvídáme, že rodiče nemají v den stávky nárok na ošetřovné nebo že si pacienti kvůli nespokojeným lékařům budou asi muset na operaci počkat.
A abychom se dozvěděli alespoň něco pozitivního, je nám předhozen senior, bývalý disident, který si „vyhladověl“ na panu ministrovi průměrný důchod. Nechci být nespravedlivý, ale na tohle mám opravdu hodně, ale hodně ostrý názor. Ale budiž, pán se bude mít lépe, přejme mu to a když to teda funguje, pojďme se panu ministrovi Jurečkovi postavit před úřad všichni, přece nemůže diskriminovat matky, které kvůli výchově dětí dostávají nižší důchod nebo zdravotně handicapované, kteří na ten průměr také kolikrát, a ne vlastní vinou, nedosáhnou.
Vždycky jsem si myslel, že prioritou vlády by měli být vzdělaní, zdraví a spokojení občané. Ono to teď ale vypadá, že o takové občany tady opravdu nikdo nestojí. Ostatně, hloupí lidé snáze věří politickým slibům a nemocný člověk má dost starostí sám se sebou, než aby se zajímal o to, co vymýšlí vrchnost.
Stávka pedagogických pracovníků napříč vzdělávacím systémem kvůli financování a škrtům je naprosto pochopitelná. Ostatně, vždyť sám pan premiér se ve svých proslovech několikrát „hrdě bil do prsou“, že vzdělání je prioritou vlády, tak proč bychom měli akceptovat, že to tak v reálu není.
Lékaři, sice jsem nedohledal, zda se ke stávce oficiálně připojují, ale v pohotovosti už nějakou dobu jsou, mají také naprosto oprávněné požadavky. Komu z nás by se líbilo být v práci permanentně přesčas? Proč? Že máme nedostatek lékařů? Ale no tak, kdyby ti schopní neutíkali do zahraničí za lepším platem a pracovními podmínkami, vypadalo by to trochu jinak.
No a úředníci. Hodně lidí má o jejich práci zkreslenou představu a jejich povolání je neprávem dehonestováno. Pravdou je, že na úřadech sedí ve většině případů vzdělaní lidé, kteří svou práci dělají za podprůměrnou mzdu. Schválně si najděte platové tabulky ve státní správě, k průměrné hrubé mzdě mají ty cifry velmi daleko. Ať jdou pracovat jinam? Fajn, a kdo na těch úřadech potom bude? Bez zaměstnanců státní správy a samosprávy se opravdu neobejdeme, ať už si myslíte, co chcete.
No a dalo by se pokračovat přes nespokojené živnostníky, zaměstnance bez benefitů, pracovníky v kultuře, či celá sociální sféra. A samozřejmě nelze opomenout studenty, kterých se škrty ve vzdělávání také dotknout. Nepřipomíná vám to už něco?
