Článek
Kamarád se nedávno rozešel s přítelkyní a jejich společná desetiletá dcera to nesla velmi těžce. Začaly potíže s chováním, byla nesoustředěná, neustále v opozici proti všem a všemu, prostě nebyla s ní řeč. Rozhodl se tedy vyhledat odbornou psychologickou pomoc a začal obvolávat dětské psychology. Jaké však bylo jeho překvapení, když se mu ani po půl roce nepodařilo domluvit žádný termín schůzky?
Všude zněla odpověď stejně: „Nezlobte se, ale momentálně máme úplně plno.“ Co se to proboha děje? Zeptal jsem se své kamarádky, která se zabývá psychoterapií a poradenstvím, zda je opravdu situace tak špatná, a ona mi odpověděla, že ještě horší.
Psychické obtíže zasáhly ve velkém vysoké procento populace napříč celou společností. U dětí bývají spouštěče problémy v rodině, šikana, kyberšikana, závislosti či vliv sociálních sítí. Dospělé trápí úzkosti a strach z nejisté doby, války, chudoby a stále častěji se uchylují k uklidňujícím medikamentům.
Já jsem se nedávno stal členem jedné poradní skupiny na sociálních sítích, kde si její členové snaží navzájem ulehčit ve svých starostech a trápeních a nestačil jsem se divit, kolik lidí tam žádá o pomoc nebo alespoň radu a velmi často uvádějí i různé psychické obtíže. Jasně, že to nemůže nahradit odbornou terapii, ale ti lidé shodně uvádějí, že toho odborníka je prostě velmi těžké v dnešní době sehnat.
Současná doba opravdu není jednoduchá a bohužel se ani nerýsuje žádné světlo na konci tunelu. Ale co s tím? Nejsem psycholog ani jiný odborník přes tyto problémy, takže se samozřejmě ani neodvažuji zamýšlet nad nějakou byť obecnou radou.
Spíš bych rád tímto krátkým zamyšlením vznesl dotaz na naši všemocnou a vševědoucí vládu, zda někdo myslí i na tento problém? Nebo jenom přiobjednáme trojici Neurol, Xanax a Lexaurin a budeme se tvářit, že problém neexistuje?
